Je deset večer, zavírají se vám u počítače oči a nemáte žádné přípravy na zítřejší den do výuky? Nepropadejte panice, mám tady pro vás hromadu tipů na zdroje, ze kterých čerpat materiály a inspiraci do vašich hodin. Je toho na internetu i v publikacích spousta, ale jak si vybrat, a nenechat se přehltit?

Inspirace k online doučování – 4. díl
***

V tomto článku budou jmenovány tipy na stránky napříč různými školními předměty. Rozhodla jsem se vybrat ty, které pravidelně navštěvuji a dala bych za ně ruku do ohně (klidně i obě.).

TIP 1: Pinterest

Osobně mám zkušenost s výukou a doučováním češtiny, ruštiny, matematiky a angličtiny. Pinterest je jedna z mých nejnavštěvovanějších stránek (Ano, hledám tam i různé DIY tipy na dárky, inspiraci na výzdobu bytu, ale tam teď nemířím.), protože podle mě slouží jako takový „filtr“. Jakmile zadáte např. „Pracovní list čeština 7. třída ZŠ“, tak vám vyskočí nespočet ukázek pracovních listů, které můžete rovnou uložit, nebo vás přesměrují na danou stránku, kde byly uvedeny. Takto vytvořený pracovní list můžete ve své výuce buď rovnou použít, nebo si ho třeba ještě poupravit.

TIP 2: Obrázky ve výuce jazyků

Ráda v hodinách využívám obrázky, tudíž je pro mě stránka Obrázky ve výuce jazyků jako dělaná. Díky odběru jejich newsletteru mi každý měsíc v e-mailové schránce přistane tematicky zaměřený obrázek spolu s tipy, jak ho ve výuce využít. Obrázky můžete použít na všechny cizí jazyky, výuku češtiny pro cizince, ale i v hodině češtiny jako „rozehřívačku“, odpočinkovou aktivitu, nebo tak můžete trénovat popisný a vyprávěcí slohový postup. Přikládám ukázku – obrázek, který jsem použila ve výuce češtiny pro cizince. A díky kterému jsme procvičili názvy jednotlivých kuchyňských spotřebičů a vybavení.

TIP 3: Metodický portál RVP

Pokud ještě nečerpáte z Metodického portálu RVP, ihned byste měli začít! Přímo na hlavní stránce narazíte na záložku „Materiály do výuky“, a po jejím rokliknutí se vám objeví 890 stran plných skvělých materiálů. Pevně věřím, že tady narazíte na nějaký pracovní list, který ve své výuce využijete. Na ukázku přikládám cvičení na antonyma, které je podle popisu vhodné pro žáky ve věku 12–15 let.

TIP 4: Videa a ČT edu

Inspiraci můžeme hledat i na Instagramu. Ruku na srdce, kdo na Instagramu v dnešní době neztratí denně nějakou tu minutu či hodinu „scrollováním reels“? Chci, abych si z času stráveného na sítích něco odnesla (A ano, uznávám, že posílání si videí kapybar a cvičících jezevčíků nás asi nijak neobohatí, ale tyhle videa jsou prostě život, haha.), proto jsem i já na svůj profil začala přidávat tipy do výuky, a podobné profily aktivně sleduji a sdílím. Asi zde přímo nebudu dané účty, které sleduji, zmiňovat, ale zkuste schválně místo „postování“ selfíček omrknout i nějaké profily, které se zaměřují právě na výuku a příspěvky si ukládejte!

Já sama si spoustu informací zapamatuji z videa, a právě proto videa do svých hodin poměrně často začleňuji. Na ČT edu naleznete spoustu výukových videí, ke kterým jsou přímo vytvořeny pracovní listy. Občas využívám i videa na Youtube, která přímo nemusí být ta „výuková“, ale můžeme k nim vytvořit pracovní listy, nebo je nějakým způsobem do výuky včlenit. Ráda tímto způsobem pracuji s písničkami – můžeme je použít nejen v hodinách cizího jazyka, ale také v češtině, kdy se třeba zaměříme na rozbor jejich grafické a významové stránky. Naposledy jsem takto třeba pracovala s videoklipem české kapely Mirai – Yahoda, kterou určitě všichni znáte (A někomu možná už i lezla na nervy.). Touto skladbou jsem chtěla navodit nějakou tu vidinu tepla a volna.

TIP 5: Liveworksheets

Na Liveworksheets je toho opravdu hodně, takže stačí jen hledat do doby, než najdete to pravé. Daný pracovní list si buď stáhnete, a pro žáky vytisknete, nebo jej můžete vyplňovat online – na online hodině, v klasické třídě na interaktivní tabuli, v počítačové učebně nebo na tabletech. Naleznete tady materiály do všech možných předmětů. U takto vytvořených pracovních listů či cvičení online dbejte na to, aby byly opravdu všechny otázky správně zodpovězeny. Někdy se totiž může stát, že tvůrce udělal chybu v klíči, proto vždy předtím, než takto vytvořený materiál dáte žákům, vše překontrolujte.

TIP 6: Inkluzivní škola

Pokud doučujete žáky, kteří jsou cizinci, pak rozhodně zavítejte na stránku Inkluzivní škola. Společnost Meta navíc pořádá různé zajímavé akce, workshopy a semináře, nejen pro učitele, ale také pro žáky.

TIP 7: Materiály k provičení

Nechci říct, že následující stránky můžeme všechny hodit do jednoho pytle, ale spíše je už všichni známe, jedná se o Umíme.to, Pravopisně.cz a Školákov. Dalšími portály jsou například Gramar.in, Matika.in, Onlinecvičení.cz, Eductify.com nebo třeba Škola s nadhledem. Tento výčet jsem sem uvedla hned z několika důvodů – můžeme na ně žáky odkázat v případě, kdyby si chtěli probíranou látku procvičit nebo upevnit své znalosti. Dalším důvodem je skutečnost, že jsou aktivity hravé a žáci si mohou vybrat, jakým způsobem danou látku procvičí. A když už jsme u té „hravé formy výuky“, ráda čas od času začlením do svých hodin Aktivity – buď je donesu fyzicky, nebo je najdeme na internetu Activity online. Můžeme si pohrát i s různými Generátory slov a tvořit příběhy, to je vážně zábava!

Na Učitelnici a Eschovce najdeme také mnoho super materiálů, ale za ty si většinou nějakou částku musíme připlatit, a ohodnotit tak práci někoho druhého. Na druhou stranu, i vy sem můžete něčím v budoucnu přispět.

Inspirace v knihách…

A pokud hledáte rádi inspiraci v knížkách, mám tady pro vás tip hned na dvě, a těmi jsou Moderní didaktika od Roberta Čapka a Efektivní výukové nástroje pro učitele. Tu druhou navíc najdete v katalogu e-prezenčka na MUNI a můžete číst z pohodlí domova!

***
Fuu… tak to by bylo… vyčerpávající, že? Teda ani zdaleka zde není vše, ale vybrala jsem z mého pohledu ty nejhodnotnější stránky, které používám a na které mrknu, když potřebuju inspiraci, nový pohled na věc nebo jen obrázek k určitému tématu.

Budu moc ráda, když mi třeba v instagramových komentářích pod krátkým videem, vztahujícímu se k tomuto článku, dáte vědět, které stránky používáte vy a doporučujete je všema deseti.

Těším se na vás zase u dalšího článku!

Nela Merva

Taky nemáš čas? Tak zapni kameru a doučuj online!

Nejsme nesmrtelní, a čas od času se stane, že nás skolí nějaká ta rýma, kašel a teplota – jako třeba mě právě teď.
Co ale dělat s domluvenými hodinami doučování? Zrušit je?
Mám pro vás jeden tip – spojte se s žákem online!
Samozřejmě pouze v případě, kdy jste vy i váš žák schopni mluvit a nepropotíte celý den s paralenem v posteli…

Inspirace k online doučování – 3. díl
Hlavní myšlenku tohoto článku si také můžeš poslechnout v krátkém videu Inspirace – doučování.

***

Při psaní tohoto článku cítím škrábání v krku, takže téma nemoci je pro mě aktuální. (Minuta ticha za všechny bolavé krky a chraptící hlasy, které učiteli stěžují jeho práci…).

Na bakalářském stupni studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity si pro splnění praxí můžete vybrat mezi „doučováním“ a „asistentskou praxí – asistentem pedagoga“. Pokud jste v rámci praxe nastoupili na některou ze škol jako asistent pedagoga, a chybí žák, kterému máte dělat asistenta, tak se s ním zkuste spojit online. Nemusíte vyloženě realizovat online výuku v rozsahu celé vyučovací hodiny, ale pokud máte čas a prostor, tak mu vytvořte pracovní list, nahrajte hlasovou zprávu apod. – možností je mnoho. Pokud není možné realizovat žádnou z uvedených variant, pak se nabízí poskytnutí pomoci jinému žákovi. Zeptejte se vašeho provázejícího učitele, jestli nechce s něčím pomoct, třeba s chystáním materiálů a aktivit do výuky. 

Pokud se jedná o vaše vlastní hodiny doučování – buď ty, které plníte v rámci praxe „doučování“, nebo ty osobní, doporučuji zkusit to online (jak jsem již zmínila výše). Když to ale z nějakého důvodu zkrátka není možné, pokuste se poskytnout žákům materiál na procvičení. Může se jednat o nějaké výukové video, tip na stránku, podcast, nebo pracovní list. Pokud vám ani tento výčet nestačí, pak zkuste zadat nějaký kreativní úkol – žák může něco nakreslit, napsat, vytvořit, a to jak na papíře, tak na počítači.

Padlet – co to je?

Ráda bych zde zmínila jeden z nástrojů, který ráda používám, a tím je Padlet. O výukových nástrojích chystám jeden z nadcházejících článků, ale přece bych zde chtěla ve spojitosti s tímto tématem právě Padlet zmínit. Jedná se o takovou virtuální tabuli či nástěnku, kterou tvoříte spolu se žákem nebo celou třídou. Je na vás, na jaké téma a oblast bude zaměřena.

Zde přikládám ukázku jednoho z mých Padletů, který jsem vytvořila sama a může sloužit jako výukový materiál nebo k němu ještě mohou žáci cokoli doplnit.

Další odkazy a tipy k Padletu:

• PdF MU – Tutorial: Padlet — Virtuální nástěnky pro aktivizaci studentů (odkaz na text)
• Padlet: What’s Padlet? (odkaz na video)
• Učitel naživo: Virtuální nástěnka Padlet krok za krokem (odkaz na video) 

Myšlenkové mapy

Dále mě napadá tvorba myšlenkových map v různých programech. Na podzimních seminářích jsem myšlenkové mapy zmiňovala, protože je to jedna z aktivit, kterou používám velmi často a intenzivně. A opět sem přikládám ukázku – obrázek myšlenkové mapy, která vznikla při jedné z mých online hodin.

Další odkazy a tipy k myšlenkovým mapám:

• FF MUNI (KISK): Jak Tvořit myšlenkové mapy (odkaz na text)
• Centrum kritického myšlení: Jan na myšlenkové mapy
• Mám i dva tipy na knihy (co to jsou myšlenkové mapy a jak je využít ve výuce): Myšlenkové mapy pro studenty (Dagmar Chytková a Michal Černý) + Trénink mozku pro 1. stupeň ZŠ a Trénink mozku pro 2. stupeň ZŠ (Michal Černý)

***

A na co hlavně nezapomínejme? Na odpočinek! Píšu to sem sice až téměř v samotném závěru, ale měl by být na prvním místě. Zdraví máme jen jedno. A i já bych si to měla zapsat za uši, protože se neustále snažím vše tlačit a být 100%, ale někdy to tělo i hlava prostě odpočívat musí.

Chci s vámi sdílet tip na interaktivní pořad na Netflixu: Velký průvodce uvolněním mysli.
Pokud by vás zajímala třeba meditace, pak mrkněte na tohle: Velký průvodce meditací.
Nebo bojujete se spánkem? Třetí z těchto pořadů je zaměřený právě na něj: Velký průvodce spánkem.

Tak se mějte krásně a buďte zdraví.

Nela Merva

Taky nemáš čas? Tak zapni kameru a doučuj online!

Motivace. Někdo jí má na rozdávání, a někdo zase nedostatek.
Kde se bere? Kde ji můžu sehnat?
Já jsem příkladem tvora, který je plně motivovaný ve všech věcech, které dělá. Činnosti, jimiž se zabývám, mi dávají smysl, a proto se k nim nemusím nijak zdlouhavě přemlouvat. Na otázku Proč? mám hned několik Proto.

Takže v sobě na chvíli nechte rezonovat slovo smysluplnost.

Inspirace k online doučování – 2. díl
Hlavní myšlenku tohoto článku si také můžeš poslechnout v krátkém videu Inspirace – doučování.

***

Co si pod ním představíte? Co považujete za smysluplné aktivity, které děláte? Domnívám se, že pokud ve svém životě najdeme věci, které nás dělají šťastnými, pak neztratíme chuť dělat je dál. Někteří lidé z praxe, kteří učí celý život, mají třeba trochu jiný názor, ale domnívám se, že člověk, který jednou objeví chuť a nadšení pro vzdělávání žáků a studentů, neztratí ji. Je naprosto v pořádku někdy nemít den, nebo týden, ale pokud už nemáme svůj měsíc, měli bychom nad tím zapřemýšlet.

Time-management a okýnko na vydechnutí

Myslete na to, že je důležité mít uspokojené své základní potřeby. Teď možná někomu proběhne hlavou – Vždyť to je jasný ne? Ale ono to zase tak „jasný“ být nemusí. Často se mi stane, že si nestihnu naplánovat odpočinek. Zní to zvláštně, ale ač si myslím, že mám skvěle zvládnutý svůj time-management a všechno stíhám, tak mi nedojde, že si musím nechat okénko na vydechnutí. Někdy se stane, že to okénko sice naplánované je, ale i v tento čas mi něco neustále běží hlavou, a nedokážu se na to „nicnedělání“ soustředit. Spěte, pijte (vodu), hýbejte se a odpočívejte – aktivně i pasivně.

Emoce

Může toho na nás být moc, můžeme mít těžký den, ale nesmí se to odrazit na naší výuce. My jako učitelé a doučovatelé, jako lidé, kteří jsou vzorem pro jejich žáky, musíme často naše emoce potlačovat. I žáci nemají své dny, ale ti se to většinou před námi nepokouší nijak skrýt. Když na vaše doučování přijde mrzutý žák, tak se to pokuste změnit, ale pokud to nejde, tak to hoďte za hlavu a svou dobrou náladu si nenechte vzít. Zkrátka nemá svůj den, a proto mějte na paměti, že i vy nemáte každý den úsměv od ucha k uchu. Jiná situace nastane, když žák „nemá náladu“ každou vaši společnou hodinu, pak je na místě se o to začít více zajímat.

Když jsem byla v roli asistenta pedagoga na jedné ZŠ v Brně v rámci své první praxe v bakalářském studiu, tak mé provázející učitelce zemřela maminka. V dané situaci nešlo nic dělat. Nešlo to hodit za hlavu. Ujistili jsme ji, že to bez ní všechno zvládneme a ona může jít domů. Já jsem ve třídě zůstala celý den bez paní učitelky s celou třídou prvňáčků a k ruce mi byly ostatní vyučující, na které jsem se mohla kdykoliv obrátit.

Sebemotivace

Se sebemotivací je spojené také plánování. Umět si naplánovat věci, které se reálně dají stihnout je klíčem k úspěchu. Den má jen 24 hodin. Já bych si občas přála, aby ten můj měl aspoň ještě jednou tolik, načež mi můj muž odpoví, že bych si napěchovala svůj diář úplně stejně jako nyní. Motivaci můžete ztratit hned při prvním pohledu na denní TO-DO list nebo do vašeho diáře. Je více možností, jak si správně den a dané aktivity v něm naplánovat, ale vracím se o několik odstavců zpět a připomínám důležitost plánovaní pauz a odpočinkových okének. Někoho takové psaní věcí, které musí v daný den splnit, může stresovat, a proto chci zmínit, že to není vaše povinnost si něco takového začít psát. Každý si musí přijít na vlastní způsob toho, jak plánovat, anebo naopak dny neplánovat a nechat je plynout. Můžete si naplánovat celou hodinu doučování, ale nakonec může dopadnout úplně jinak. Učte se pracovat se změnami plánu a improvizujte – to vše využijete i ve vaší výuce.

Odměňujte (se)

Odměňujte se a odměňujte i své žáky. Odměna. Co to je? Co to může být? Jak můžu odměnit sebe? A odměňuji se vůbec za něco? Máme za sebou zkouškové, které pro většinu z nás bylo náročné. A jak jsme se za to odměnili? Dopřejte a dopřávejte si věci a činnosti, které máte rádi. Nemusíte nutně něco zvládnout, abyste se za to museli odměnit. Udělejte si něčím radost právě proto, že je dneska středa, že zvládáte každý den vstát, pracovat a učit se, že víte, proč dané činnosti denně děláte. Dejte i vašim žákům pocit, že se nemusí odměňovat „za něco“. Poskytněte jim zpětnou vazbu za dané aktivity, které společně děláte – to je bude motivovat v cestě dál. Ve spojitosti s tímto podtématem doporučuji zhlédnutí následujícího TED Talk: Rita Pierson: Every kid needs a champion. Video sice putuje po internetu už 9 let, ale myslím si, že se stále nemuselo ke všem z nás dostat.

Zkuste to pozitivně

Může toho na

Je důležité zmínit, že způsob jakým danou aktivitu uvedu a namotivuju tak žáky, se promítne na jejich postoji k ní. Pokud řeknu: „Tak dneska budeme zase procvičovat pády, je to hrůza, já vím, ale musíte se to naučit, budeme na to psát test,“ tak asi dva metry do výšky skákat nebudou. Když představuji danou činnost, měla bych užívat fráze a slovní spojení, které žáky „zvednou ze židlí“ a kterými přitáhnu jejich pozornost. Samozřejmě uznávám, že všechny aktivity, na nichž s žáky pracujeme, nejsou hravé a zábavné, ale je potřeba je střídat, vysvětlovat jim, proč děláme právě dané cvičení apod. Smysluplnost bude téma jednoho z nadcházejících článků, proto nechci příliš zabíhat do detailů, přesto zdůrazním, že právě ona je základním pilířem naší motivace.

A jsme na konci. Pevně doufám, že jste si alespoň na jednu z výše uvedených otázek odpověděli, nebo se o to třeba pokusíte. Zalézt s teplým čajem pod deku a zapnout Netflix je samozřejmě příjemné, ale je důležité mít ve svých aktivitách balanc. Pro inspiraci sem na závěr přidávám odkaz na část audioknihy, která by mohla některé z vás namotivovat: Mark Manson | Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le.
Tak zase příště!

Nela Merva

Taky nemáš čas? Tak zapni kameru a doučuj online!

Ahoj všem, jmenuju se Nela Merva a jsem (online) doučovatel(ka). Zároveň jsem studentka druhého ročníku navazujícího magisterského studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Na tomto blogu vás teď nějakou chvíli budu provázet praxemi – jsem tu od toho, abych vám předala své tipy a triky, jak doučovat (a učit). 

Něco o mně…
Začala jsem s doučováním v covidu. Odjeli jsme domů, opustili Brno a začali se připojovat z dálky. V onom jarním semestru jsem měla zapsaný předmět Asistent pedagoga, který je jednou z možností, jak vykonat povinné praxe bakalářského studia. Vybranou základní školu jsem navštívila asi pouze čtyřikrát, a poté vše spadlo do online režimu. V tu chvíli bylo potřeba pomoct, proto jsem se začala každý den ve stejný čas spojovat přes Skype s jednou žákyní první třídy. V té době navštěvovala dcera od naší známé první třídu základní školy a musela se začít učit na dálku. Bylo to pro mě nové. Pro nás obě. Vlastně pro nás všechny tři – i pro maminku, která často vedle žákyně seděla. Během toho času, kdy jsme byli izolovaní doma, jsem se začala více a více zajímat o nástroje a tipy do online výuky, které bych mohla vyzkoušet. Od září stejného roku jsem nastoupila jako doučovatel na jedné ZŠ v Brně, kde jsme si prezenční výuky moc neužili, jelikož v říjnu vše opět spadlo do online režimu. S danými žáky jsem se tedy také spojovala jen na dálku. Od podzimu 2021 jsem začala doučovat ještě pro Multikulturní centrum Brusinka v Brně, kde působím jako online doučovatelka. Nechci, aby to bylo celé o mně, ale přišlo mi vhodné aspoň trochu přiblížit vlastní cestu k doučování. 

***

Inspirace k online doučování – 1. díl
Hlavní myšlenku tohoto článku si také můžeš poslechnout v krátkém videu Inspirace – doučování.

***

Většinou po výuce ve škole, především pak v odpoledních hodinách, chodí mnozí žáci různého věku ještě na do-učování. My jsme tu od toho, abychom jim předali znalosti, pomohli jim se zvládnutím zameškaného učiva nebo obtížné látky, poskytli podporu a individuálním tempem s nimi učivo procvičovali. Doučování může probíhat prezenčně, ale také online. Po době covidové prožívá spousta z nás až úzkostné pocity při myšlence, že bychom se zase zavřeli doma, zapnuli MS Teams a připojovali se na online lekce. Někdo si zvykl, že může vstát tři minuty před hodinou, nechá si pyžamové kalhoty, nahoru hodí nějaké slušnější tričko, zapne kameru a připojí se. Někomu to vyhovovalo, a někomu zase ne. Mluví se o tom, že máme rozvíjet naše digitální znalosti a dovednosti, ale přitom odevšad slýcháme, že jsme na těch zařízeních až moc a měli bychom zkrátit náš čas strávený u obrazovek. Tak jak to teda je? Posuďte sami. Záleží na každém z nás, jak ten čas u obrazovek chceme trávit – můžeme hrát počítačové hry, dívat se na film, ale můžeme se i smysluplně vzdělávat a učit. A právě o tom tady budu psát.  

Proč doučování?

Nyní bych se chtěla zaměřit na to, jaká pozitiva a negativa spatřuji na online doučování. Šetří čas, peníze i energii (teď mám na mysli tu vaši, ne tu elektrickou). Právě o čas v dnešní době jde. Doba je rychlá a my nemáme čas – na sebe, na naše koníčky, přátele a mnohdy nám chybí i ta energie a chuť. Doučování a učení musí bavit, nejen nás, ale i ty, na které je učební proces zaměřen. O motivaci a sebe-motivaci si tady v některém z dalších článků budeme povídat.

Mám ráda plnou živou třídu, ale na druhou stranu si užívám i výuku jeden na jednoho.
Na doučování a učení si užívám především ten pocit, že se díky mně žáci naučí něco nového, někam se posunou.
Při individuální výuce můžu ukazovat souvislosti, na které v běžných hodinách ve škole není čas.
Vždy mě potěší, když mi na konci sami řeknou, že pro ně byla daná hodina přínosná.

Nechci, abychom na ten lidský kontakt zanevřeli, ale online doučování je možnost, jak se aspoň čas o času s doučovaným žákem spojit. Myslete na to, že je to o vás – je to váš čas, který žákům věnujete, váš čas, se kterým můžete naložit, jak chcete a váš čas, který může být nějak zhodnocen. A právě váš čas, který tímto způsobem strávíte, vede k načerpání zkušeností, které posléze můžete uplatnit ve vzdělávání, ať už v roli učitele, nebo v roli asistenta pedagoga. Splnit povinné doučování mi dá zelenou fajfku v ISu, ale končí to tím, nebo můžu nějak pokračovat?  Pro některé to může být skvělý zdroj příjmu právě v době studia, protože se vše odvíjí od vašich časových možností, kdy budete moct doučovat (třeba právě z pohodlí domova).

A proč doučovat online?

Víme, že věci nejsou černobílé a mohou nastat různé situace – nemoc, sněhová kalamita atd. a my se prostě nemáme, jak na doučování dostavit, nebo se nemůže z nějakého důvodu dostavit náš žák – tak proč to pro tuto chvíli nezkusit online? Snažme se ukázat dětem samotným, ale i jejich rodičům, kteří jsou mnohdy k této formě výuky skeptičtí, že to jde, že i takovou formou můžeme žáky efektivně něco naučit a něco jim předat. Samozřejmě se čas od času stane, že zlobí technika, ale tyto potíže se většinou dají během chvíle vyřešit, a my můžeme pokračovat v online komunikaci, díky které smysluplně využíváme technologie, rozvíjíme digitální gramotnost žáků, předáváme znalosti a budujeme vztah. Můžeme se stát vzorem pro žáka a pomoct mu v hledání souvislostí, které najít potřebuje.

V podzimním semestru jsem se s některými z vás, co měli zapsaný předmět Doučování, mohla setkat na seminářích, kde jsem se snažila předat některé mé myšlenky a tipy do výuky –  online i prezenční. Aby o to nebyli ochuzeni i ostatní, kteří teď čtou tyto řádky, nebojte, ke všemu se dostaneme v následujících příspěvcích. Tak co? Nalákal vás aspoň trochu tento článek na to, zkusit doučovat jinak – zkusit to online?

Taky nemáš čas? Tak zapni kameru a doučuj online!

Mgr. Dana Veselá, PhD., je lektorkou na KPed PdF MU.
Vyučuje školský a školní management, pedagogickou diagnostiku nebo seminář k učitelské praxi. Jaká byla její cesta k učení na vysoké škole? V čem shledává smysl této práce? Přečtěte si rozhovor.

Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Dobrý den, na katedře mě můžete potkávat třetím rokem, předtím jsem byla „plnokrevnou učitelkou“.  Vystudovala jsem učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro SŠ na Pedagogické fakultě MU (obor český jazyk, výtvarnou výchovu a speciální pedagogiku). Od roku 2000 jsem začala učit na venkovské škole s necelými dvěma sty žáky, kde se mně líbilo, že se všichni znají. Po mateřské dovolené – mám dvě úžasné dcery – jsem na jiné venkovské škole obstála v konkurzním řízení a stala se na šest let ředitelkou spojené základní a mateřské školy s více než čtyřmi sty žáky a 60 zaměstnanci. A pokud mám prozradit něco z mých zájmů, tak ráda cestuji, poznávám a tvořím.

,,Chci dělat něco, co bude mít smysl a právě možnost předávat studentům to, co jsem si ověřila na vlastní kůži, a třeba společně docházet k novým možným přístupům a řešením, mi smysl dává.”

 Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Na katedře působím jako lektorka. Náplní mé práce je především předávat znalosti a dovednosti reflektované zkušeností z terénu. Mým cílem pak je u studentů rozvíjet kompetence, jež jim pomohou stát se dobrými učiteli, kteří budou své žáky vést, inspirovat, motivovat. Pracuji jak se studenty denního studia, tak se studenty studia kombinovaného a programu CŽV.

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Ráda mám pestrost a nové výzvy. Chci dělat něco, co bude mít smysl a právě možnost předávat studentům to, co jsem si ověřila na vlastní kůži, a třeba společně docházet k novým možným přístupům a řešením, mi smysl dává. Náročné však je se s některými výzvami tzv. poprat. Zatímco v době výuky prezenční energie oboustranně v seminárních skupinách proudí, v době distanční je to mnohdy obtížnější. Hnacím motorem je v takovém případě zpětná vazba od studentů, zpráva o tom, že jim výuka obsahem i formou dává smysl, je pro ně přínosná a probíhá v příjemné atmosféře. Tehdy vím, že můj vtisk byl pozitivní a oddechnu si. Náročné pro mě je, že každý semestr začínám s novou skupinou studentů – o to více mě potěší, pokud se zadaří a ve skupině uvidím známé tváře. No a další výzvou jsou pak hromady seminárních prací, při jejichž čtení se mnohdy přistihuji, že jsem na hranici svých sil.

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
Asi to mám podprahově v genech, i když jsem si to nikdy nepřipouštěla otevřeně. Můj pradědeček byl řídícím učitelem na malotřídce, moje babička učitelkou šití a já jsem se prostě dala na tuto profesní dráhu po gymnáziu. A proč? Zjistila jsem, že práce s dětmi, žáky, studenty mě prostě baví. Je pravda, že k tomuto poznání jsem musela dojít, nešlo o sen, který bych měla programově před sebou odmalička. Během studia na pedagogické fakultě jsem se věnovala vedení volnočasových aktiv s dětmi v DDM – vedla jsem kroužky keramické i výtvarné, o prázdninách jsem jezdila jako vedoucí na tábory, takže přetavení v učitelské povolání se nabízelo.

,,Učitelé mají v rukou neuvěřitelnou moc. Moc inspirovat, motivovat, podporovat, vést… ale bohužel i tu moc mladého člověka odradit od jeho snů.”

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
První vzpomínka asi patří do mateřské školy. Nenáviděná doba po obědě, všichni povinně do postýlek a spát, nebo alespoň dělat, že spíte – se zahrnutou peřinkou pod nohama. Je překvapivé, jak detailně si dokážu toto vybavit, ale zahrnutá peřinka zůstala mou „noční můrou“. A pak milá paní učitelka ve druhé třídě. Kdybych ji měla charakterizovat jedním slovem, byla by to laskavost.

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Výtvarka. Měli jsme paní učitelku, která nám dávala volnost a možnost rozmáchnout se i v rámci velkoformátových maleb, mohli jsme experimentovat s technikami i materiály, což mě bavilo.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Ráda vzpomínám na paní učitelku ze druhé třídy. Inspirativní pro mě byla na druhém stupni paní učitelka, která nás měla na výtvarku a současně český jazyk (odtud možná i ta moje vystudovaná kombinace). Z dob gymnaziálního studia mně v paměti zůstala němčinářka, která byla nejen vzdělaná, ale i lidská. Bohužel jsem potkávala i učitele, kteří byli ztělesněním všeho negativního, nevzdělanosti, arogance, povýšenosti. I tito mně ale přinesli do mého pedagogického profesního života zkušenost – na co si dát pozor a jak se nechovat.

,,Aby vzdělávání fungovalo, musí být neseno učiteli, kteří budou hořet, protože jen tak mohou zapalovat.”

Co ve školství podle Vás chybí?
Na prvním místě vědomí odpovědnosti. Učitelé mají v rukou neuvěřitelnou moc. Moc inspirovat, motivovat, podporovat, vést… ale bohužel i tu moc mladého člověka odradit od jeho snů.

A ruku v ruce s žitou odpovědností a opravdovostí by měla jít důvěra. Důvěra celé společnosti v pedagogy jako odborníky. Důvěra ze strany rodičů, že učitelé ví, jak mají svou práci dělat, a dělají ji, jak nejlépe umí. Samozřejmě s tím vědomím vlastní odpovědnosti. Důvěra MŠMT v ředitele škol, že dokáží posoudit místní podmínky a nastavit např. pravidla pro výuku a setkávání dle možností konkrétní školy – zde narážím na poslední zkušenosti z doby covidové.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Inspirativní a dosud živé myšlenky jsou neustále v Komenském. Pokud mám ale zabrousit do literatury soudobé, pak v souhlasu s mým zájmem např. autorským týmem Dave Logan, John King a Halle Fisher-Wright zpracovaná publikace Zrození kmenového vůdce o pěti stupních podnikového vývoje – tedy vývoje firemní kultury, které platí i pro školní sborovny.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
To je neuvěřitelně těžká otázka. S tím, jak širokou zkušenost v pedagogické praxi mám, mě napadá neuvěřitelná řada věcí, které by se měly změnit…nicméně řada z nich se pravděpodobně změní až díky mladým učitelům, kteří budou inspirovat svým příkladem a pedagogická práce je bude bavit a naplňovat. Tato otázka pro mě dost úzce souvisí s tím, co ve školství chybí – tedy: aby vzdělávání fungovalo, musí být neseno učiteli, kteří budou hořet, protože jen tak mohou zapalovat.

Doc. RNDr. Eva Trnová, PhD., se zabývá přírodovědným vzděláváním, pedagogickou diagnostikou či vzděláváním nadaných žáků a žákyň. Jaká byla její cesta k učitelství a jaké pedagogické přání se jí splnilo? To se dozvíte v rozhovoru!
kkkk

Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Jmenuji se Eva Trnová, mám 2 dospělé syny a 3 (zatím :D) vnoučata.
Miluju zvířata – mám jich doma hodně a všechny rozmazlené –, ráda čtu a chodím do přírody, i když to už se mi kvůli pracovnímu vytížení moc nedaří. Vystudovala jsem Přírodovědeckou fakultu MU – obor učitelství biologie a chemie. Připravovala jsem se tedy na výuku biologie a chemie na střední škole, ale nakonec jsem po mateřské dovolené nastoupila na školu základní. Nelituju toho, byla to dobrá příprava pro další pedagogickou činnost. Naučila jsem se pracovat s heterogenní třídou – jak zaujmout a rozvíjet žáky na různé kognitivní úrovni. I později na gymnáziu jsem těžila ze získaných zkušeností. Učit dobře chemii – a získat pro ni žáky – byla vždy moje priorita. Měla jsem to štěstí, že jsem se zapojila do několika mezinárodních projektů, které se zabývaly problematikou výuky přírodovědných předmětů. Navštívila jsem školy v téměř všech evropských státech, Izraeli, USA, Číně, Gruzii, Iráku, Turecku, Indii… a mohu tedy srovnávat, jak se vyučují přírodovědné předměty ve světě a u nás. Vzhledem k časové náročnosti práce na projektech jsem opustila výuku na gymnáziu a začala pracovat pouze na univerzitě, nejprve na katedře fyziky, chemie a odborného vzdělávání a teď na katedře pedagogiky.

,,Práce učitele je stále jiná – i když učíte to samé.“

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Vyučuji více předmětů, stejně jako moji kolegové. Úvod do pedagogiky a psychologie učím většinou s kolegou psychologem Janem Krásou, se kterým si velmi rozumíme, a doufám, že studenty na počátku studia vhodně motivujeme pro učitelskou profesi. Dále učím pedagogickou komunikaci, které jsem si během své třicetileté praxe bohatě užila. Dalším předmětem, na jehož výuce se podílím, je pedagogická diagnostika, kde se snažím předávat své zkušenosti z praxe a propojit je s teorií. Předmětem, který „učím srdcem“, je výchova nadaných žáků. Myslím si, že všichni budoucí učitelé by se s problematikou vzdělávání nadaných měli seznámit, protože je podle mne opomíjena.

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Vždy jsem ráda učila a stále mne to baví. Nedokážu odpovědět, CO přesně mám ráda na práci učitele. Asi to, že je stále jiná, i když učíte to samé, a především kontakt s dětmi a s mladými lidmi. Myslím, že žáci ZŠ, SŠ i studenti VŠ velmi brzy vycítí vztah učitele k nim a „oplácí“ jej. Když jsem před mnoha lety začínala učit, měla jsem mnoho ideálů a přání. Jsem ráda, že řada z nich se mi splnila. Jedním ze splněných přání je, že mám pokračovatele – moji žáci učí chemii (a jiné předměty) a „vychovala“ jsem několik uznávaných vědců v oblasti chemie.  A co je na učitelství náročné? Asi to, že se nedá ošidit, nejde jej dělat jen jako zaměstnání.

,,První vzpomínky na to, jak někoho vzdělávám, jsou z první třídy, kdy jsem učila počítat spolužačku, ale nešlo mi to. Dodnes si pamatuju, jak jsem nechápala, že nechápe!“

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
Moji rodiče měli rádi přírodu, zvířata – tatínek byl veterinář, a tak jsme doma měli zraněné srnky, zajíce, dokonce jsem se jako dítě starala o liščata. Odtud asi pramení můj vztah k biologii. Láska k chemii přišla až později na škole. A jak jsem se dostala k učitelství? Nikdo z mé rodiny nebyl učitel, takže odtud jsem vztah k učitelství nezískala. Asi to začalo v první třídě. Když jsem začala chodit do školy, už jsem četla a velmi dobře počítala – naučila jsem se to od sourozenců, jsem nejmladší. Moje paní učitelka brzy pochopila, že jsem hodně dopředu, tak mne využívala jako „pomocnou učitelku“ dětí, které měly problémy. A mně už to doučování zůstalo, doučovala jsem celou ZŠ a pokračovala na gymnáziu. Takže výběr učitelství už byl jasným vyústěním.

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Pokud jde o moje vzdělávání, tak si vzpomínám na procházky s paní učitelkou v MŠ, která nás učila kytičky – a vidíte, zase jsme u přírody. První vzpomínky na to, jak někoho vzdělávám já, jsou z první třídy, kdy jsem učila počítat spolužačku, ale nešlo mi to. Dodnes si pamatuju, jak jsem nechápala, že nechápe!

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Přemýšlím, jestli jsem měla nějaký nejoblíbenější předmět už na prvním stupni. Myslím, že ne, ale měla jsem ráda matematiku – bavilo mě hledat řešení problému. Na druhém stupni už bylo předmětů více a k matematice se přidaly další oblíbené předměty, a to přírodopis, český jazyk – hlavně literatura, protože jsem byla a dodnes jsem knihomol. V osmé třídě jsem si díky paní učitelce zamilovala chemii a tato láska trvá dodnes.  Matematika, biologie a chemie byly stálice. Jinak se obliba předmětů vázala na učitele, jak uměl zaujmout a získat pro svůj předmět. Asi je to spojeno i s tím, že mi žádný předmět nedělal problémy. Vlastně kreslení bylo mým strašákem – nikdy jsem neuměla kreslit, ale z milosti jsem měla jedničku.

,,Pro vzdělávání je důležitá vzájemná důvěra a mně se zdá, že dnes mnohdy chybí.“

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Měla jsem štěstí na učitele. S některými jsem si rozuměla více, s jinými méně, ale to je normální. Když se dívám zpátky, myslím, že se žádným vyloženě „špatným“ učitelem jsem se během ZŠ a SŠ nepotkala. Možná i to mělo vliv na to, že jsem šla studovat učitelství. Vzpomínám na paní učitelku češtiny ze ZŠ, která nás dokázala nadchnout pro čtení. Paní profesorka na gymnáziu mě svou perfektní výukou chemie jen potvrdila, že chemie je to pravé pro mě! Zejména na třídních srazech vzpomínáme na různé učitele, jak si dokázali poradit s našimi lumpárnami. Byla jsem takové „živé“ dítě a v žádné lumpárně jsem nechyběla!

Co ve školství podle Vás chybí?
Pohoda. Dnes jsou populární termíny jako wellbeing apod., kterým rozumí pouze odborníci, ale myslím, že slovu pohoda rozumíme všichni, a dovedeme si představit, co se za ním skrývá. A právě to podle mne dnes ve školách chybí.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
V poslední době mě nejvíce zaujala kniha Miloslava Hubatky „Úspěšní vychovávají své děti jinak“. Jednak je pro mne zajímavá z pohledu učitele, ale také z pohledu rodiče a prarodiče. V mnoha věcech s autorem souhlasím.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Asi vzájemné vztahy mezi učiteli, žáky a hlavně jejich rodiči. Pro vzdělávání je důležitá vzájemná důvěra a mně se zdá, že dnes mnohdy chybí.

Doc. Mgr. Kateřina Lojdová, Ph.D., je docentka a zástupkyně vedoucí na Katedře pedagogiky Pdf MU. Baví ji “poznávat svět skrze společenské vědy”. Přečtěte si, jak nahlíží na svoji práci nebo co by přála našemu školství.

Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Jmenuji se Katka Lojdová a baví mě poznávat svět. Vybrala jsem si k tomu společenské vědy, konkrétně sociální pedagogiku, kterou jsem vystudovala na FF MU. Vyjela jsem také na několik zahraničních stáží – do Londýna, Tel Avivu či Kalifornie. Přírodu a kulturu ráda poznávám i ve volném čase na různých cestách po světě. Příležitost k dobrodružství a sebepoznání vidím i při chození po horách. V posledním roce poznávám svět zase trochu jinou perspektivou, a to spolu se synem Ríšou.

,,Výzkum i výuka nabízí opravdu velký prostor pro seberealizaci. Navíc to, jak to děláte, by neudělal nikdo jiný stejně. Zanecháváte svůj autentický otisk – ať už na stránkách odborných časopisů nebo v lidech, které vyučujete.”

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Podílela jsem se na inovaci pedagogicko-psychologického modulu, garantovala jsem předmět Úvod do pedagogiky a psychologie, vyučovala jsem v řadě dalších předmětů, vedla jsem mnoho závěrečných prací, pracovala jsem v redakci časopisu Komenský a řešili jsme s kolegy několik výzkumných projektů, například moc ve školní třídě či řízení třídy studenty učitelství. Hovořím v minulém čase, protože nyní se vzhledem k rodičovské roli věnuji jen výzkumu. Zabýváme se s kolegy dvěma výzkumnými projekty, jeden je zaměřen na lidi na alternativních školách a druhý na studenty učitelství a jejich práci s rozmanitými žáky.

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Hodně dlouho jsem o této práci jako o práci nepřemýšlela, říkala jsem, že chodím na fakultu nebo prostě do školy. Je to totiž práce tvůrčí a do velké míry svobodná, takže mi to vlastě jako práce nepřipadalo. Výzkum i výuka nabízí opravdu velký prostor pro seberealizaci. Navíc to, jak to děláte, by neudělal nikdo jiný stejně. Zanecháváte svůj autentický otisk – ať už na stránkách odborných časopisů nebo v lidech, které vyučujete. To mi připadá jako nějaký přesah, který mi dává určitý smysl.
Takovým bonusem této práce je potkávání zajímavých a vzdělaných lidí. Ráda hovořím se studenty a s kolegy napříč obory. S lidmi přitom pracujete „tak akorát“, můžete si od nich „odpočinout“ při práci s daty a myšlenkami druhých. Náročné je to, co je hlavní výhodou této práce, tedy její rozmanitost. Zejména skloubit a vybalancovat všechny úkoly, kterým se chcete věnovat na sto procent, a přitom máte jen omezený čas.

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
V prvním ročníku na vysoké škole. Zaujali mě učitelé na FF MU a hlavně mě téměř všechny předměty hodně bavily. Rozhodla jsem se tedy pro povolání vysokoškolského učitele. Konečně jsem měla představu o budoucí profesi, která pro mě byla do té doby velkou neznámou. Byla to tedy volba spojená se zájmem o výuku, touha předávat tyto zajímavé věci dál, rozvíjet se v nich, nadchnout studenty. To, že vysokoškolští učitelé dělají nějaký výzkum, jsem se dozvěděla až později.

,,Nejraději vzpomínám na učitele společenských věd na gymnáziu. Byl to učitel, který filozofií žil. Říkal nám, jak jeho rodiče byli proti tomu, aby šel filozofii studovat, ale že si to prosadil a nelituje. Taková revolta mi byla v tom věku sympatická.”

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Matně si vzpomínám na zápis do první třídy. Měli jsme určovat barvy a myslím, že jsem to nějak popletla. Měla jsem pak obavu, že mě do školy nevezmou. Ale dopadlo to dobře. 🙂

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Tělocvik, protože jsme hráli vybíjenou. Jinak mě škola moc nebavila. Na prvním stupni jsme měli velmi přísnou paní učitelku, museli jsme sedět s rukama za zády, abychom náhodou nerušili. Na druhém stupni byla tradiční frontální výuka, pořád jsme něco opisovali do sešitu. Opravdu jsem si užívala až základy společenských věd na gymnáziu, hlavně filozofii.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Učitelé bývají spojeni s předměty, takže nejraději vzpomínám právě na učitele společenských věd na gymnáziu. Byl to učitel, který filozofií žil. Říkal nám, jak jeho rodiče byli proti tomu, aby šel filozofii studovat, ale že si to prosadil a nelituje. Taková revolta mi byla v tom věku sympatická. Připravoval nám velmi podrobné materiály, které zahrnuly učivo prvního roku filozofie na FF, ale hlavně filozofii podával poutavě a v souvislostech. Jednou suploval dějepis a otevřel téma odsunu sudetských Němců, tedy téma z dějin 20. století, kterým se učitelé spíše vyhýbali. Zapůsobil na mě i jeho všeobecný přehled, jak o těchto věcech uměl hovořit bez přípravy.

,,Přála bych si, aby do škol přicházeli mladí, nadšení a kvalifikovaní učitelé. A aby z nich neodcházeli.”

Co ve školství podle Vás chybí?
Určitě by byl fajn větší respekt k učitelům a prestiž učitelské profese. Někdy slýchávám, že „kdo neumí, ten učí“. To je ale velké nepochopení učitelské profese. Učitelé mají před sebou náročné úkoly – vzdělávat a vychovávat žáky s ohledem na jejich obrovskou rozmanitost, držet krok s dobou, ať už se to týká jejich oboru, didaktiky, pedagogiky a psychologie, všeobecného přehledu či třeba technologií, spolupracují s kolegy a s rodiči žáků… Dobrý učitel toho tedy musí umět opravdu hodně.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Naposledy jsem četla knížku Cvrček a Mravenci J. Ale z jiného soudku, kolegyně Katka Vlčková mi doporučila knihu Sapiens: Stručné dějiny lidstva, která mě nadchla. Učitelé rádi využívají ve výuce zajímavosti, a tato kniha je celá jednou velkou zajímavostí, a to z různých oborů, hlavně však v souvislostech a v mezioborové perspektivě. A je o nás, o lidech. Ještě bych zmínila knihu Start-up Nation, která odkrývá tajemství úspěchu Izraelců a státu Izrael. Dnes se hodně mluví o podnikavosti ve vzdělávání a tato kniha může k podnikavosti inspirovat.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Přála bych si, aby do škol přicházeli mladí, nadšení a kvalifikovaní učitelé. A aby z nich neodcházeli.

Mgr. Jana Obrovská, Ph.D., je odbornou asistentkou na KPed PdF MU a dle svých slov ,,výzkumnicí tělem i duší”. Zabývá se diverzitou ve vzdělávání, rolí etnicity a sociálního znevýhodnění ve vzdělávacím procesu nebo školní etnografií.
Proč se rozhodla stát se učitelkou? A co podle ní ve vzdělávání chybí? Přečtěte si rozhovor.

Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Jmenuji se Jana Obrovská, působím na Katedře pedagogiky, ačkoliv momentálně na zkrácený úvazek, neboť se starám o jednu starší pětiletou Aničku a druhou mladší roční dcerku Amálku. Jsem vystudovaná socioložka, dlouhodobě se zajímám výzkumně i prakticky o témata, jakými jsou diverzita ve vzdělávání, inkluzivní vzdělávání, role etnicity a sociálního znevýhodnění ve vzdělávacím procesu, školní etnografie apod.

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Na katedře působím jako odborná asistentka, věnuji se výuce kurzů, jakými jsou např. Výzkum v pedagogické praxi či Pedagogicko-psychologická diagnostika v práci učitele, a výzkumné činnosti. Aktuálně se s ohledem na rodičovskou dovolenou aktivně věnuji jen vedení výzkumného projektu Etnografie diverzity v pregraduální učitelské přípravě. Nicméně se těším na svůj podzimní návrat k výuce po dvouleté pauze.

,,Vzdělávání považuji za velmi důležité, a proto jsem moc ráda, že se jím můžu zabývat z různých stránek, tj. teoreticky, empiricky i prakticky.”

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Vnímám se jako výzkumnice tělem i duší, tudíž jsem ráda, že působím v akademickém prostředí, kde mohu své výzkumné zájmy realizovat. Zároveň mě ale naplňuje představa, že s poznatky z (nejen svých vlastních) výzkumů mohu přímo pracovat a vytěžovat je ve výuce na fakultě. Vzdělávání považuji za velmi důležité, a proto jsem moc ráda, že se jím můžu zabývat z různých stránek, tj. teoreticky, empiricky i prakticky.

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
Ve svých školních letech jsem patřila ke „šprtkám“, vždy jsem se všechno učila a měla samé jedničky. Zároveň mě ale bavilo vysvětlovat to, co jsem se naučila, ostatním spolužákům a kamarádům, kterým učení tolik nešlo nebo je moc nebavilo. Na střední škole jsem začala doučovat i další děti, nejen své spolužačky a spolužáky, a na vysoké jsem jako dobrovolnice doučovala romské děti. Výuce ve vysokoškolském prostředí jsem se začala aktivněji věnovat během svých doktorských studií, kde to vlastně ani nebylo povinné, ale mě vedení různých seminářů a asistování zkušenějším vyučujícím ve výuce hodně bavilo a dávalo mi smysl.

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
No, ta je vcelku úsměvná – pamatuji si, že ve druhé třídě jsem s jedním spolužákem byla pověřena zorganizováním divadelního představení a že jsem na tuto svou roli byla hodně pyšná. A taky že jsme ve třetí třídě psali školní časopis, který jsem nedávno objevila po letech u svých rodičů v bedně na půdě a četla jsem své vlastní dceři, jaké příběhy jsme se spolužáky jako tehdejší třeťáčci vymýšleli. Já jsem (opět asi poněkud přemotivovaně) sepsala tři příběhy o prázdninách, místo zadaných dvou. Byly tam ale i příběhy od spolužáků, kteří např. opisovali něco z Bible – dnes to vidím jako velmi zajímavý analytický materiál, ale ta otázka mířila trošku jinam.

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Nejoblíbenější předmět z prvního stupně ZŠ si upřímně řečeno nepamatuji, naopak si pamatuji ten nejmíň oblíbený – tělocvik – neboť jsme často hráli vybíjenou a kluci nás sestřelovali tvrdým balónem – to bych zakázala! Co se týče druhého stupně, tak tam mě začal hodně bavit dějepis. Doma jsme měli encyklopedie typu Panovníci českých zemí (pamětníci si je možná vybaví) a ty jsem hrozně hltala a taky jsem se dobrovolně hlásila k různým referátům na historická témata.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Určitě, bylo jich víc a převažovali naštěstí ti, na které vzpomínám ráda. Většinou to byli vyučující z víceletého gymplu, kam jsem chodila. Imponovali mně buď zápalem pro věc a odborností (češtinářka, dějepisář), nebo osobnostním nastavením (výtvarkářka). Mnozí z nich mě dokázali zaujmout i v předmětech, které mě z podstaty moc nebavily (tak se pozná dobrý učitel/ka, ne?).

,,Pokud bych něco mohla změnit, tak aby žáci ze sociálně znevýhodňujícího prostředí netrpěli za to, kam se narodili.”

Co ve školství podle Vás chybí?
Na obecné rovině vnímám jako problém to, že se české děti ve srovnání s jinými zeměmi příliš netěší do školy. Myslím, že to souvisí s tím, že se nepracuje s jejich vnitřní motivací k učení, klade se příliš velký důraz na výstupy, sumativní hodnocení a nikoliv na „wellbeing“ dětí ve škole. Pokud bych to tedy měla formulovat v reakci na vaši otázku, tak ve vzdělávání chybí aktivnější zájem o práci s motivací, smysluplností učiva pro život dětí a jejich aktivnějším zapojením do procesu učení. Jsou to různé aspekty výuky/učení, ale podle mě spolu souvisí a jejich absence způsobuje, že se děti do školy netěší nebo že se v ní převážně nudí.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Musím přiznat, že v poslední době čtu hlavně odbornou literaturu, kterou potřebuji pro řešení výzkumu, na kterém se podílím. Rovnice rodičovská „dovolená“ + COVIDová opatření = velmi málo času na čtení knih. V uplynulém roce jsem se zájmem četla dva metodologické handbooky o etnografii (“Ethnographies of Higher Education” a “The Wiley Handbook of Ethnography of Education”) a úplně nejčerstvěji jsem si s upřímným zájmem přečetla článek od S. Q. Jensena “Othering, identity formation and agency”, v němž se zabýval identitními mechanismy soc. znevýhodněných mladých migrantů v Dánsku. Jde o podobné téma, jakému jsem se intenzivněji věnovala ve svém dizertačním výzkumu, ale které mě stále neopuští.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Výzkumy ukazují, že české školství je silně sociálně selektivní – sociálně slabší děti navštěvují (zjednodušeně řečeno) „horší“ školy a dosahují slabších výsledků než děti z lépe situovaných rodin. Chybí mi aktivnější prosazování sociální spravedlnosti a rovného přístupu ke vzdělávání – ne že by takové snahy neexistovaly (např. v rámci prosazování inkluze k nim dochází), ale kříží se s jinými, často opačnými trendy, které prosazování rovného přístupu komplikují. Pokud bych tedy něco mohla změnit, tak aby žáci ze sociálně znevýhodňujícího prostředí netrpěli za to, kam se narodili. Ono se to ale lehce řekne, ale daleko komplikovaněji mění….

Mgr. Petr Svojanovský, Ph.D. je odborným asistentem na KPed PdF MU. Vyučuje zkušenostně a reflektivně orientované semináře a realizuje workshopy pro vzdělavatele budoucích učitelů za účelem zavádění reflektivní praxe do vysokoškolské výuky. Co je pro něj inspirací nebo co by změnil na učitelském vzdělávání na fakultách? Přečtěte v rozhovoru.

Dobrý den, mohl byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Jasně, proč ne.

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Jsou tři oblasti, do kterých moje činnost na katedře spadá – praxe, výuka a výzkum.
V různá období akademického roku se mění množství energie, kterou do jednotlivých oblastí vkládám. Třeba výuce se pochopitelně věnuju hlavně během semestru, naopak pro výzkum je potřeba souvislý čas v kuse, protože je to hodně náročný na pozornost a hýbe se to velmi pomalu. Co se praxí týče, garantuju učitelské praxe v nmgr. studiu, což obnáší obrovskej balík činností a komunikaci s mnoha aktéry – to by bylo na samostatný rozhovor…

,,Když se člověku podaří dobře zorganizovat čas, může se soustředit v různých obdobích hlavně na jednu věc a dělat ji do hloubky a intenzivně a to mně fakt vyhovuje. Když se třeba připravuju na výuku, tak jsem v tom ponořenej a pak mám radost, když se výuka podaří a studenti jsou spokojeni.”

Co máte na své práci rád a co je na ní náročné?
Možná právě ta pestrost činností, které dělám – to je to, co mě na té práci baví, ale zároveň je to vlastně to, co je náročné. Když se člověku podaří dobře zorganizovat čas, může se soustředit v různých obdobích hlavně na jednu věc a dělat ji do hloubky a intenzivně a to mně fakt vyhovuje. Když se třeba připravuju na výuku, tak jsem v tom ponořenej a pak mám radost, když se výuka podaří a studenti jsou spokojeni. Bohužel samozřejmě ten time management není obvykle ideální, takže to bývá spíš ideál, ke kterýmu se snažím co nejvíc přibližovat.

Kdy a proč jste se rozhodl stát se učitelem?
Tak to nevím. 🙂 Prostě to nějak tak vyplynulo – je to skvělá práce a baví mě, ale že bych nějak od malička o tom snil nebo že bych k tomu nějak dlouhodobě záměrně směřoval, to se říct nedá.

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Ježiš, to jsou fakt těžký otázky. 🙂 Nevím, jsou to spíš takové vnitřní “fotky” z událostí, které se staly hodně dávno – ani si u těchto momentů nevybavím, co konkrétně se tehdy stalo, spíš jsou to takové pocity. Jeden takový pocit mám ze školky – měli jsme dvě paní učitelky a jednu jsem měl rád a druhou moc ne, spíš jsem se jí bál. Ale nic moc konkrétnějšího si z těch prvních vzpomínek nevybavím. 

,,Jsem “zkušenostně-reflektivní” typ, potřebuju ty věci zažít a zkoušet si je, mluvit o nich, přemýšlet o nich – abych si udělal názor, něco se naučil, rozvíjel se.”

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Šel jsem po páté třídě na osmiletý gympl a co bylo na základce si upřímně fakt nepamatuju – vlastně skoro nic, co se na té základce dělo. Možná na pár nějakých průšvihů typu rozbité okno bych si vzpomněl, ale jinak mám vymazáno…  

Potkal jste za svoje školní léta učitele, na kterého rád (nebo nerad) vzpomínáte dodnes?
Ano, pár takových bylo – teda těch, na které rád vzpomínám. 🙂 Byli to fajn lidi, kteří mě lidsky obohatili – chození do školy je za mě vůbec hodně o potkávání se.

Co ve školství podle Vás chybí?
Asi různý věci, ale necítím se být úplně kompetentní na to odpovídat. Přijde mi, že člověk by měl takový závěry dělat na základě dobré znalosti vzdělávacího systému jako celku – tak dobrý přehled nemám.

,,Bylo by užitečné, kdyby studenti měli míň předmětů (za víc kreditů) a aby část předmětů byla víc nácvikově orientovaná (trénink konkrétních dovedností). Naopak bych upozadil školometské pojetí výuky, při kterém dominují výčty, definice a typologie.”

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Mě spíš inspirují živí lidi, diskuze a reálné situace spíš než knížky… Jsem “zkušenostně-reflektivní” typ, potřebuju ty věci zažít a zkoušet si je, mluvit o nich, přemýšlet o nich – abych si udělal názor, něco se naučil, rozvíjel se. Určitě bych nějakou knížku v paměti vypátral, ale nesplňovalo by to myslím to, kam položená otázka míří. Asi to zní trochu kacířsky na akademické půdě, ale já čtu hlavně odborné články a pokud knihy, tak spíš jen vybrané kapitoly kvůli výzkumům, které dělám – hledám v knížkách a článcích velmi specifické informace –, a to je za mě spíš tvrdá analytická práce, jejímž cílem je dozvídat se fakta a snažit se porozumět různým myšlenkám a dávat si je do souvislostí spíš než se “inspirovat”.

Kdybyste mohl ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Tak pokud bych zůstal myšlenkami u učitelského vzdělávání na fakultě, tak by bylo užitečné, kdyby studenti měli míň předmětů (za víc kreditů) a aby část předmětů byla víc nácvikově orientovaná (trénink konkrétních dovedností). Naopak bych upozadil školometské pojetí výuky, při kterém dominují výčty, definice a typologie.

Mgr. Lucie Škarková, Ph.D. je odbornou asistentkou na KPed PdF MU. Vyučuje, věnuje se pedagogickému výzkumu, rozvoji podnikavosti nebo píše do časopisu Komenský.
Kdo ji nejvíce ovlivnil v její cestě na univerzitu a jakou školu by si přála pro dnešní děti?
To se dozvíte v rozhovoru.

Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Ahoj, jsem Lucie Škarková, žiji v Brně, ale pocházím z Božejova, to je vesnička kousek od Pelhřimova – města rekordů a kuriozit. Těší mě pracovat na rozvoji lidí a objevovat nové způsoby rozvoje potenciálu žáků i jejich učitelů. Škola jako organizace mě vždy přitahovala a fascinovala, jsem ráda, že jsem ji ani kvůli práci nemusela opustit.

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Na katedře pedagogiky působím jako vyučující řady předmětů učitelské propedeutiky (např. pedagogická komunikace nebo sebezkušenostní příprava na profesi), ale také garantuji asistentské praxe, vedu jejich reflexe a supervize. Vedu řadu bakalářských a diplomových prací. Věnuji se i výzkumu, v současnosti alternativním a inovativním školám a rozvoji podnikavosti žáků ve školách a studentů na univerzitě. Také lektoruji semináře pro učitele z praxe a jsem členem redakční rady časopisu Komenský, kde spravuji rubriku Reportáže.

,,Vždycky jsem věděla, že budu dělat něco v oblasti péče o lidi nebo pracovat se slovem.”

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Začínala jsem svou pracovní dráhu na univerzitě na Ústavu pedagogických věd FF MU, takže jsem se zprvu orientovala více na projektovou a výzkumnou činnost, teprve s přechodem na pedagogickou fakultu jsem začala více vést semináře se studenty a garantovat různé předměty v tzv. společném pedagogicko-psychologickém modulu. V současnosti je to tak, že nejraději učím, a to i on-line. Pak mě hodně baví sbírat a analyzovat výzkumná data, jsem zvídavá a mám ráda příběhy, o které se lidé dělí při účasti na výzkumu. Specializuji se na kvalitativní výzkum, který mi práci s příběhy umožňuje. Baví mě hledat cesty k porozumění toho, co lidé tvoří a jak jsou svým profesním i osobním životem utvářeni.
Ráda na fakultě i mimo ni moderuji diskuse, kulaté stoly nebo prezentuji na konferencích.
Co nesnáším je administrativa – nejsem v tom dobrá a děsně mě to obtěžuje, taky to považuji za náročné, všechno to vyplňování tabulek, cestovních dokladů, projektových žádostí, publikačních výstupů, akreditačních formulářů atd.

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
No já jsem už jako dítě všechny obtěžovala hrou na školu, kdy já jsem musela být učitelka, jinak mě to nebavilo J. Vždycky jsem věděla, že budu dělat něco v oblasti péče o lidi nebo pracovat se slovem. Vedla jsem zájmové kroužky, byla jsem vedoucí na letních táborech, odtud je ta cesta k učitelství dost přímá, ale já jsem si postupně přestala věřit, že bych mohla být tzv. skutečným učitelem nějakého předmětu, takže jsem se od studia bohemistiky na FF MU dostala ke studiu sociální pedagogiky, která mě uchvátila a viděla jsem se docela dlouho v neformálním vzdělávání nebo v sociální sféře. Změna přišla až po absolvování jednooborové pedagogiky a mentorského výcviku. To jsme někde tak v roce 2007, kdy jsem sebrala odvahu a začala lektorovat první semináře a orientovat se na učitelství.

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Nevím, jestli je první, ale když se řekne vzdělávání, vybaví se mi škola. Moje krásná vesnická zámecká škola, kde jsem absolvovala 1.-5. třídu. Sedím ve třetí lavici v řadě u okna, z něhož se většinu času dívám ven na svou babičku, která bydlela a pracovala v místním lihovaru. Učitelka mě napomíná, ať dávám pozor, tak si začnu povídat s Tomášem, který se mnou sedí v lavici, něčemu se pořád směju. Tak mě napomíná znovu, škola končí, jdu k té své babičce a spolu čteme dokola Slabikář, protože „každý den se musí číst 30 minut“. Nic než Slabikář není. Hrozně mě nebaví číst stále dokola stejné texty, tak se vztekám a brečím. Číst jsem sice uměla nejlépe ve třídě, ale na dril jsem háklivá pořád. Taky mi to asi způsobilo, že dvakrát nečtu žádnou knížku J a pro své děti mám doma samostatnou dětskou knihovnu, velkou J. Dětské knihy a podpora čtenářství mě pořád dost zajímá a v budoucnu bych se mu chtěla více věnovat.

,,Byla to paní profesorka češtiny, která mě celá středoškolská studia povzbuzovala v přípravě na univerzitu, dávala mi příležitosti pro můj další rozvoj v tvůrčím psaní, povzbuzovala mě a dodávala mi odvahu pokaždé, když jsem si nepřipadala dost chytrá, dobrá a talentovaná.”

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Pro mě jako dítě bylo charakteristické, že co mi šlo, to bylo oblíbené. Šlo znamená, že jsem dostávala jedničky. To bylo asi do páté třídy vše, ale pak jsem začala pokulhávat v matematice – a to tak, že jsem ji fakt začala hodně nenávidět, protože mi kazila vysvědčení. Záhy se přidala angličtina. Začínala jsem s ní až na víceletém gymnáziu a nedokázala jsem rychle srovnat krok s ostatními. Profesor byl velmi náročný, hovořil na nás pouze anglicky. Nezískala jsem dobré základy, zato pořádný strach jazyk používat a odpor k tomu se v něm zlepšovat. Dnes vím, že to byla skvělá metoda, ale chyběla mi podpora. Tlak na šesťáky na víceletém gymnáziu byl úporný a přijmout, že už nejste ve všem nejlepší, jako na bývalé škole, pro mě bylo obtížné. Já jsem založením milovník humanitních věd, ale vedle toho mě vždy velmi bavil přírodopis a tělocvik. Taky jsem byla soutěživé dítě a účastnila se všelijakých sportovních, dopravních, zdravotnických soutěží nebo znalostních olympiád, bylo to skvělé zpestření školní docházky, zvláště na gymnáziu.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Já vzpomínám na všechny své učitele, každý mi dal cennou lekci, ale jen jeden se nejvíce zasloužil o to, že jsem šla studovat na univerzitu. Byla to paní profesorka češtiny, která mě celá středoškolská studia povzbuzovala v přípravě na univerzitu, dávala mi příležitosti pro můj další rozvoj v tvůrčím psaní, povzbuzovala mě a dodávala mi odvahu pokaždé, když jsem si nepřipadala dost chytrá, dobrá a talentovaná. Zároveň mi poskytovala dobrou zpětnou vazbu, takže jsem věděla, kde musím zabrat a co si dostudovat. Připravila mě myslím dobře, protože jsem byla přijata na vysněnou bohemistiku (sice ne na UK, ale osud asi chtěl, abych zakořenila v Brně).

,,Umožnit dětem poznat školu jinak – jako místo, kde mohou prožívat společně s vrstevníky báječná dobrodružství z poznání sebe, druhých a světa, a to v každém ročníku na základní škole.”

Co ve školství podle Vás chybí?
Já jsem zažila školství výkonnostně orientované, ze základní školy jsem odešla po pátém ročníku a pak už ho má spojené jen s velkým tlakem na výkon, neustálé srovnávání se s výkony ostatních, žádný osobní přístup k rozvoji nadání a uvědomění si silných a slabých stránek, žádné kariérové poradenství, žádná podpora sebedůvěry studentů a malá příležitost pro vnímání komplexnosti světa a života v něm. Nevím, jak se gymnázia změnila, nechci žádnému progresivnímu gymnáziu uškodit, ale obávám se, že příliš ne, soudě podle zpětné vazby od našich studentů prvních ročníků. Myslím, že přestože se již mnohé podařilo, stále vidím jako nedostatečné, jak se ve školách téměř nevěnujeme rozvoji sociální, osobnostní a občanské kompetenci a kompetenci k podnikavosti, kterou vnímám v současnosti jako zásadní pro uplatnění absolventů škol v životě.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Těch je více, já se teď hodně zabývám vedením poradních kruhů, tak žiji knihou Cesta poradního kruhu od J. Zimmermana a V. Coyleové. Knihu, kterou opakovaně beru do ruky, je Škola bez poražených od T. Gordona a Jakou otázku máte nejradši? od A. Funcke a A. Rachow.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Umožnit dětem poznat školu jinak – jako místo, kde mohou prožívat společně s vrstevníky báječná dobrodružství z poznání sebe, druhých a světa, a to v každém ročníku na základní škole.