#našilidé – Kateřina Lojdová

Doc. Mgr. Kateřina Lojdová, Ph.D., je docentka a zástupkyně vedoucí na Katedře pedagogiky Pdf MU. Baví ji “poznávat svět skrze společenské vědy”. Přečtěte si, jak nahlíží na svoji práci nebo co by přála našemu školství.

Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Jmenuji se Katka Lojdová a baví mě poznávat svět. Vybrala jsem si k tomu společenské vědy, konkrétně sociální pedagogiku, kterou jsem vystudovala na FF MU. Vyjela jsem také na několik zahraničních stáží – do Londýna, Tel Avivu či Kalifornie. Přírodu a kulturu ráda poznávám i ve volném čase na různých cestách po světě. Příležitost k dobrodružství a sebepoznání vidím i při chození po horách. V posledním roce poznávám svět zase trochu jinou perspektivou, a to spolu se synem Ríšou.

,,Výzkum i výuka nabízí opravdu velký prostor pro seberealizaci. Navíc to, jak to děláte, by neudělal nikdo jiný stejně. Zanecháváte svůj autentický otisk – ať už na stránkách odborných časopisů nebo v lidech, které vyučujete.”

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Podílela jsem se na inovaci pedagogicko-psychologického modulu, garantovala jsem předmět Úvod do pedagogiky a psychologie, vyučovala jsem v řadě dalších předmětů, vedla jsem mnoho závěrečných prací, pracovala jsem v redakci časopisu Komenský a řešili jsme s kolegy několik výzkumných projektů, například moc ve školní třídě či řízení třídy studenty učitelství. Hovořím v minulém čase, protože nyní se vzhledem k rodičovské roli věnuji jen výzkumu. Zabýváme se s kolegy dvěma výzkumnými projekty, jeden je zaměřen na lidi na alternativních školách a druhý na studenty učitelství a jejich práci s rozmanitými žáky.

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Hodně dlouho jsem o této práci jako o práci nepřemýšlela, říkala jsem, že chodím na fakultu nebo prostě do školy. Je to totiž práce tvůrčí a do velké míry svobodná, takže mi to vlastě jako práce nepřipadalo. Výzkum i výuka nabízí opravdu velký prostor pro seberealizaci. Navíc to, jak to děláte, by neudělal nikdo jiný stejně. Zanecháváte svůj autentický otisk – ať už na stránkách odborných časopisů nebo v lidech, které vyučujete. To mi připadá jako nějaký přesah, který mi dává určitý smysl.
Takovým bonusem této práce je potkávání zajímavých a vzdělaných lidí. Ráda hovořím se studenty a s kolegy napříč obory. S lidmi přitom pracujete „tak akorát“, můžete si od nich „odpočinout“ při práci s daty a myšlenkami druhých. Náročné je to, co je hlavní výhodou této práce, tedy její rozmanitost. Zejména skloubit a vybalancovat všechny úkoly, kterým se chcete věnovat na sto procent, a přitom máte jen omezený čas.

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
V prvním ročníku na vysoké škole. Zaujali mě učitelé na FF MU a hlavně mě téměř všechny předměty hodně bavily. Rozhodla jsem se tedy pro povolání vysokoškolského učitele. Konečně jsem měla představu o budoucí profesi, která pro mě byla do té doby velkou neznámou. Byla to tedy volba spojená se zájmem o výuku, touha předávat tyto zajímavé věci dál, rozvíjet se v nich, nadchnout studenty. To, že vysokoškolští učitelé dělají nějaký výzkum, jsem se dozvěděla až později.

,,Nejraději vzpomínám na učitele společenských věd na gymnáziu. Byl to učitel, který filozofií žil. Říkal nám, jak jeho rodiče byli proti tomu, aby šel filozofii studovat, ale že si to prosadil a nelituje. Taková revolta mi byla v tom věku sympatická.”

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Matně si vzpomínám na zápis do první třídy. Měli jsme určovat barvy a myslím, že jsem to nějak popletla. Měla jsem pak obavu, že mě do školy nevezmou. Ale dopadlo to dobře. 🙂

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Tělocvik, protože jsme hráli vybíjenou. Jinak mě škola moc nebavila. Na prvním stupni jsme měli velmi přísnou paní učitelku, museli jsme sedět s rukama za zády, abychom náhodou nerušili. Na druhém stupni byla tradiční frontální výuka, pořád jsme něco opisovali do sešitu. Opravdu jsem si užívala až základy společenských věd na gymnáziu, hlavně filozofii.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Učitelé bývají spojeni s předměty, takže nejraději vzpomínám právě na učitele společenských věd na gymnáziu. Byl to učitel, který filozofií žil. Říkal nám, jak jeho rodiče byli proti tomu, aby šel filozofii studovat, ale že si to prosadil a nelituje. Taková revolta mi byla v tom věku sympatická. Připravoval nám velmi podrobné materiály, které zahrnuly učivo prvního roku filozofie na FF, ale hlavně filozofii podával poutavě a v souvislostech. Jednou suploval dějepis a otevřel téma odsunu sudetských Němců, tedy téma z dějin 20. století, kterým se učitelé spíše vyhýbali. Zapůsobil na mě i jeho všeobecný přehled, jak o těchto věcech uměl hovořit bez přípravy.

,,Přála bych si, aby do škol přicházeli mladí, nadšení a kvalifikovaní učitelé. A aby z nich neodcházeli.”

Co ve školství podle Vás chybí?
Určitě by byl fajn větší respekt k učitelům a prestiž učitelské profese. Někdy slýchávám, že „kdo neumí, ten učí“. To je ale velké nepochopení učitelské profese. Učitelé mají před sebou náročné úkoly – vzdělávat a vychovávat žáky s ohledem na jejich obrovskou rozmanitost, držet krok s dobou, ať už se to týká jejich oboru, didaktiky, pedagogiky a psychologie, všeobecného přehledu či třeba technologií, spolupracují s kolegy a s rodiči žáků… Dobrý učitel toho tedy musí umět opravdu hodně.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Naposledy jsem četla knížku Cvrček a Mravenci J. Ale z jiného soudku, kolegyně Katka Vlčková mi doporučila knihu Sapiens: Stručné dějiny lidstva, která mě nadchla. Učitelé rádi využívají ve výuce zajímavosti, a tato kniha je celá jednou velkou zajímavostí, a to z různých oborů, hlavně však v souvislostech a v mezioborové perspektivě. A je o nás, o lidech. Ještě bych zmínila knihu Start-up Nation, která odkrývá tajemství úspěchu Izraelců a státu Izrael. Dnes se hodně mluví o podnikavosti ve vzdělávání a tato kniha může k podnikavosti inspirovat.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Přála bych si, aby do škol přicházeli mladí, nadšení a kvalifikovaní učitelé. A aby z nich neodcházeli.