#našilidé – Petr Svojanovský
Mgr. Petr Svojanovský, Ph.D. je odborným asistentem na KPed PdF MU. Vyučuje zkušenostně a reflektivně orientované semináře a realizuje workshopy pro vzdělavatele budoucích učitelů za účelem zavádění reflektivní praxe do vysokoškolské výuky. Co je pro něj inspirací nebo co by změnil na učitelském vzdělávání na fakultách? Přečtěte v rozhovoru.
Dobrý den, mohl byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Jasně, proč ne.
Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Jsou tři oblasti, do kterých moje činnost na katedře spadá – praxe, výuka a výzkum.
V různá období akademického roku se mění množství energie, kterou do jednotlivých oblastí vkládám. Třeba výuce se pochopitelně věnuju hlavně během semestru, naopak pro výzkum je potřeba souvislý čas v kuse, protože je to hodně náročný na pozornost a hýbe se to velmi pomalu. Co se praxí týče, garantuju učitelské praxe v nmgr. studiu, což obnáší obrovskej balík činností a komunikaci s mnoha aktéry – to by bylo na samostatný rozhovor…
,,Když se člověku podaří dobře zorganizovat čas, může se soustředit v různých obdobích hlavně na jednu věc a dělat ji do hloubky a intenzivně a to mně fakt vyhovuje. Když se třeba připravuju na výuku, tak jsem v tom ponořenej a pak mám radost, když se výuka podaří a studenti jsou spokojeni.”
Co máte na své práci rád a co je na ní náročné?
Možná právě ta pestrost činností, které dělám – to je to, co mě na té práci baví, ale zároveň je to vlastně to, co je náročné. Když se člověku podaří dobře zorganizovat čas, může se soustředit v různých obdobích hlavně na jednu věc a dělat ji do hloubky a intenzivně a to mně fakt vyhovuje. Když se třeba připravuju na výuku, tak jsem v tom ponořenej a pak mám radost, když se výuka podaří a studenti jsou spokojeni. Bohužel samozřejmě ten time management není obvykle ideální, takže to bývá spíš ideál, ke kterýmu se snažím co nejvíc přibližovat.
Kdy a proč jste se rozhodl stát se učitelem?
Tak to nevím. 🙂 Prostě to nějak tak vyplynulo – je to skvělá práce a baví mě, ale že bych nějak od malička o tom snil nebo že bych k tomu nějak dlouhodobě záměrně směřoval, to se říct nedá.
Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Ježiš, to jsou fakt těžký otázky. 🙂 Nevím, jsou to spíš takové vnitřní “fotky” z událostí, které se staly hodně dávno – ani si u těchto momentů nevybavím, co konkrétně se tehdy stalo, spíš jsou to takové pocity. Jeden takový pocit mám ze školky – měli jsme dvě paní učitelky a jednu jsem měl rád a druhou moc ne, spíš jsem se jí bál. Ale nic moc konkrétnějšího si z těch prvních vzpomínek nevybavím.
,,Jsem “zkušenostně-reflektivní” typ, potřebuju ty věci zažít a zkoušet si je, mluvit o nich, přemýšlet o nich – abych si udělal názor, něco se naučil, rozvíjel se.”
Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Šel jsem po páté třídě na osmiletý gympl a co bylo na základce si upřímně fakt nepamatuju – vlastně skoro nic, co se na té základce dělo. Možná na pár nějakých průšvihů typu rozbité okno bych si vzpomněl, ale jinak mám vymazáno…
Potkal jste za svoje školní léta učitele, na kterého rád (nebo nerad) vzpomínáte dodnes?
Ano, pár takových bylo – teda těch, na které rád vzpomínám. 🙂 Byli to fajn lidi, kteří mě lidsky obohatili – chození do školy je za mě vůbec hodně o potkávání se.
Co ve školství podle Vás chybí?
Asi různý věci, ale necítím se být úplně kompetentní na to odpovídat. Přijde mi, že člověk by měl takový závěry dělat na základě dobré znalosti vzdělávacího systému jako celku – tak dobrý přehled nemám.
,,Bylo by užitečné, kdyby studenti měli míň předmětů (za víc kreditů) a aby část předmětů byla víc nácvikově orientovaná (trénink konkrétních dovedností). Naopak bych upozadil školometské pojetí výuky, při kterém dominují výčty, definice a typologie.”
Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Mě spíš inspirují živí lidi, diskuze a reálné situace spíš než knížky… Jsem “zkušenostně-reflektivní” typ, potřebuju ty věci zažít a zkoušet si je, mluvit o nich, přemýšlet o nich – abych si udělal názor, něco se naučil, rozvíjel se. Určitě bych nějakou knížku v paměti vypátral, ale nesplňovalo by to myslím to, kam položená otázka míří. Asi to zní trochu kacířsky na akademické půdě, ale já čtu hlavně odborné články a pokud knihy, tak spíš jen vybrané kapitoly kvůli výzkumům, které dělám – hledám v knížkách a článcích velmi specifické informace –, a to je za mě spíš tvrdá analytická práce, jejímž cílem je dozvídat se fakta a snažit se porozumět různým myšlenkám a dávat si je do souvislostí spíš než se “inspirovat”.
Kdybyste mohl ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Tak pokud bych zůstal myšlenkami u učitelského vzdělávání na fakultě, tak by bylo užitečné, kdyby studenti měli míň předmětů (za víc kreditů) a aby část předmětů byla víc nácvikově orientovaná (trénink konkrétních dovedností). Naopak bych upozadil školometské pojetí výuky, při kterém dominují výčty, definice a typologie.