(Bohdan Lacina, 15. 2. 1912 – 6. 7. 1971)
Bohdan Lacina ve svém malířském díle propojuje v pozoruhodném vztahu dvě protikladné linie. Jednak navazuje na odkaz surrealismu a svoje pohledy na krajinu ozvláštňuje fantaskními prvky a barevnými náladami, ale současně vytváří obrazovou skladbu jako velmi racionální, konstruktivně budovaný systém. V jeho dílech se tedy snoubí tendence k neuchopitelné snové poetice se zájmem o rozumově budovaný řád.
Taková je i Krajina blanokřídlá, obraz s poetickým názvem a zvláštním vlajícím pohybem i tajemstvím. Autor vychází z krajinného vrstvení a snaží se najít zobecňující, ba archetypální symboliku. Současně je tu naznačena i zcela konkrétní krajina Vysočiny, odkud pocházel. Bohdan Lacina patřil ke Skupině Ra, která ve čtyřicátých letech dvacátého století navazovala na surrealismus (členy byli například i Ludvík Kundera, Miloš Koreček nebo Václav Zykmund). Svou tvorbou je zastoupen v Národní galerii v Praze, v Moravské galerii v Brně, v Muzeu města Brna a v dalších významných sbírkách.
V letech 1956 až 1962 působil Bohdan Lacina v této budově na katedře výtvarné výchovy, kde mezi lety 1959 a 1962 pracoval jako vedoucí katedry.
Autorem pamětní desky je akademický sochař Jiří Sobotka, texty zpracoval Radek Horáček. Deska na památku významného umělce byla slavnostně odhalena 22. 2. 2012.
