V reakci na vývoj společnosti, kultury i teoretických názorů na výchovu prochází pojetí výtvarné výchovy i celé školství v posledních letech velkými změnami. Jejich východiskem je předpoklad, že nelze zprostředkovat a výchovně využít změny, kterými společnost prošla nebo prochází, pokud se nezmění způsob výchovné práce s dětmi. Výtvarná výchova přináší oproti jiným školním předmětům možnost větší samostatnosti a vyšší míry tvořivé práce, stejně jako specifický zážitek. V dnešním směřování ke stírání pevných hranic jednotlivých oborů tak zařazení výtvarné výchovy do širších projektů přináší nové možnosti.

Rozšíření oblasti využívaných médií, především doplnění vizuální složky o zvukovou a pohybovou, výtvarnou výchovu i výtvarné umění obecně velmi obohatilo. Mimo jiné se tímto propojením výtvarné umění vrátilo ke svým kořenům, k počáteční oborové nevyhraněnosti. Ve výtvarné výchově se tento fakt ale projevuje i dalšími aspekty; kromě zažití určité elementární zkušenosti umožňují nové výrazové prostředky rozšíření spolupráce s mimouměleckými obory. Donedávna bylo ve škole vrcholem mezioborové spolupráce vypracování ilustrací k literárnímu textu. Ale možnosti, které se nabízejí jsou nepřeberně bohatší. Jako první a nejsnazší cesta se ukazuje spolupráce výtvarné výchovy s ostatními výchovami, které se na našich školách běžně učí – hudební a dramatickou. Už proto, že samotné výtvarné umění má v současné době s hudbou i divadlem řadu prvků společných, není propojení těchto oblastí nijak násilné. Zapojení všech smyslů, ale i hlasu a těla je pro žáky nenahraditelnou zkušeností.

I přes snahu o změny převažuje dosud v českých školách důraz na teoretické poznávání faktů a rozvoj intelektuálních dovedností. Zapojení celé osobnosti a rozvoj emocionální a sociální složky osobnosti je většinou opomíjeno. Při předávání informace je kladen důraz pouze na její faktickou stránku, ostatní aspekty jsou zcela přehlíženy. Výtvarná výchova je možností, jak tento nepoměr změnit. Je formou komunikace, která může předat specifické složky informace a rozšířit vnímání daného problému. Zkušenost, kterou nabízí, vystupuje za hranici každodenních zážitků i školní výuky. To vše je pádným důvodem pro zapojení výtvarné výchovy do mezioborových projektů i dobrým východiskem, ať už má v daném projektu hrát roli doplňující nebo celý projekt zastřešovat. Výhodou výtvarné výchovy je fakt, že není svázána posláním „naučit“,ale naopak se pokouší o postižení hlubšího a obecnějšího rozměru problému. Umožňuje zaměření na jiné než obvyklé aspekty vybraného tématu – příkladem může být zdůraznění zvukové stránky jazyka namísto jeho běžně akcentované obsahové stránky. Výtvarná výchova v sobě zahrnuje potenciál spolupráce jak s humanitními obory, například výše zmíněná spolupráce s jazykovou výukou, tak s obory přírodovědnými, které jsou možná ještě více než humanitní postiženy strohou faktografičností. Jako zvlášť lákavé se jeví možnosti zapojení aktuálních témat, jako je například ekologie, multikulturnost nebo kvalita mezilidského soužití, která lze díky bohatým vyjadřovacím prostředkům výtvarné výchovy ve spolupráci s dalšími obory obsáhnout. Nezbývá než doufat, že se interdisciplinární spolupráce přesune z teorie, kde bohužel dosud většinou dřímá, do škol a do praxe.