Prostor pro setkávání

Příběhy světa se prolínají, osudy lidí se proplétají, různé cesty lidských činností se setkávají, společně vše tvoří obrovský labyrint, který v sobě skrývá nekonečný prostor pro vzájemná potkávání, prolínání, propojování, a to i na místech, kde by to nikdo nečekal. Dochází k potkávání a konfrontaci různých oborů a oblastí lidské činnosti a díky tomu můžeme nahlížet na věci z různých stran a různých úhlů pohledů. Věci se nám ukazují v novém světle, vzájemná setkávání nám nabízí stále jiné situace a nové zážitky, a to i na místech, která se nám zdála již dávno probádaná a zdánlivě nenabízela nic nového, co bychom už neznali. Dostáváme nové impulsy, jsme obohacení o nové postřehy a poznatky a díky tomu odkrýváme další cesty a možnosti, kudy se ubírat dále.

Dnešní doba volá po propojování, už dávno neplatí v minulosti tolik vyzdvihovaný důraz na individualitu a vyhraněnost pro jeden obor, právě naopak - stále častěji se vracíme k ideálu renesančního člověka, tedy lidí, kteří se věnují více oblastem lidského vědění. Současným světem je požadována hlavně všestrannost a schopnost propojit své poznatky a zkušenosti z nejrůznějších oblastí a dokázat je naplno využít pro další práci. Takový univerzální člověk má život v současné společnosti mnohem jednodušší a má více příležitostí pro své uplatnění. Dochází k propojování a vzájemnému ovlivňování nejrůznějších oblastí našich činností a neustále se měnící svět nás nutí být vždy připraven na vše. Ale i tento universalismus musí nechávat prostor pro vlastní identitu a jedinečnost člověka. Všechno může být společné, ale vnitřní zkušenost a prožitek je záležitost, která zůstává jen v nás.

Právě v pedagogice je osobní zkušenost, prožívání a prožitek velice cenným momentem. Informace, které si přečteme, pomalu zapomínáme, obrazy se mám postupně zkreslují a vytrácí, ale to, co si opravdu intenzivně prožijeme, v nás zůstává. Vlastní prožitek nám umožňuje naplno proniknout do dané věci a najít si v ní svůj vlastní smysl a význam. Zkušenost, kterou si prožijeme na vlastní kůži v nás zůstane hluboko zakořeněna, my s ní pak můžeme dále pracovat a nechat se jí formovat, má veliký význam pro naše další jednání a utváření vlastních postojů a hodnot. V oblasti pedagogiky je prožitkové učení velice důležitým prostředkem k učení a působení na osobnost žáků.

Důležitým aspektem v tomto procesu učení je prožívání celou naší osobností – citem i rozumem, právě prožíváním všemi smysly, citovou i racionální stránkou osobnosti dokážeme danou věc, jev či problém zcela poznat, pochopit a uchopit.

V tomhle smyslu nabízí umění mnoho možností, jak takového celostního prožitku dosáhnout. Na rozdíl od ostatních vzdělávacích oblastí pracuje umělecká výchova převážně s intuicí a emoční stránkou naší osobnosti, rozvijí obrazovou a symbolovou představivost, fantazii, imaginaci a kreativitu. V umělecké tvorbě nejsme omezení logikou a rozumovou stránkou věci, a to umožňuje prožít si skutečnost zcela jinak, než nám běžné vzdělávání dovoluje. Umělecké vyjadřování nechává našemu projevu naprostou volnost a svobodu, pracuje se zde se spontánností a improvizací. Propojením různých výrazových prostředků (hudební, taneční, výtvarný, dramatický) vzniká projev, který nás nutí v daném okamžiku zapojit více smyslů, náš prožitek nabývá zcela jiných rozměrů a zasáhne celou naši osobnost. Prostřednictvím pedagogických projektů můžeme tento prvek umělecké tvorby přenést a propojit s jinými vzdělávacími obory a obohatit tak naše učení o jiné roviny vnímání a prožívání. Současná doba nám poskytuje nekonečně svobodný prostor pro vzájemná setkávání.