Věková skupina sedmnácti let spadá do třetího ročníku středních škol. Někteří žáci ve středoškolském vzdělávání dále nepokračují a jejich tvorba končís devátou třídou základní školy. Ti, kteří však pokračují ve studiu na střeních školách, pak nadále mohou být děleni do několika specifických kategorií, kde na jedné straně stojí gymnazijní výuka (většinově zařazující výtvarnou a estetickou výchovu pouze v prvních a druhých ročnících), nebo školy pedagogického zaměření. Specifickou skupinou jsou pak střední umělecké školy, u kterých je tvorba náplní samotného studia a jsou brány jako předstupeň v postupu na umělecky zaměřené školy vysoké.V rámci gymnazijní výuky je výtvarný předmět většinou vyučován pouze první dva roky a poté se rozvoj výtvarné stránky u většiny žáků uzavírá. Žák pak není v rámci školy motivován k tvorbě a sám žádné tvůrčí iniciativy nevytváří. Existují výjimky, kdy žák výrazně inklinuje k tvorbě, což může vyústit ve studium na vysokých školách. K tomuto je ovšem nutná míra výtvarného talentu a jeho správného rozvoje.
Skupina žáků, ze které jsou výtvarné práce získány,navštěvuje gymnázium. Neobjevuje se zde tudíž až na pár výjimek hlubší umělecká průprava.Tematické okruhy jsou poměrně pestré, častým motivemje téma města Brna, studijní prace podle skutečnosti, ale i volné tvorby bez tematického zásahu.
Vybranou prací tohoto celku je Honzovo kresebné zpracováníměsta Brna (obr. 5). Ústředním motivem je pohled do ulice, který je pojednán s relativně věrohodnousnahou o konstrukci perspektivy. Tato věrohodnost je dosažena ubíhající lineární perspektivouještě podpořenou prací s motivy zmenšujících se předmětůsměrem dozadu obrazové plochy.
Konstrukční snahy jsou často přítomny ve většině obrázků žáků této skupiny. Úspěšnost záznamu perspektivy je dána kreslířovou či malířovou zručností a taktéž jeho povědomím o jejím utváření. Všeobecně ale je zde snaha o správný záznam často přítomna.
Rukopisný přednes Honzy je velmi čistý. Jednotlivé linie konstruují prostor a počítají s tím, že si v jejich sbíhavosti a vyznačení prostorových zákonitostí vystačí sami. Autor nepočítá s dalším vymezováním tvarových zákonitostí pomocí stínování.
Tvarová čistota využívající motiv přesnéhoobrysu je v této skupině přítomna hned několikrát (obr. 5, 11, 12, 13). Pokud Honzova práce bude dána do kontrastu k práci Jakuba (obr. 6), je možné porovnat jednotlivý rukopisný přednes a naznačit tak výrazné rozdíly mezi jednotlivými autory. Honza pracuje s přesně a promyšleně vedenou linií (obr. 5, 11, 12), kdežto jiní s dynamicky a velkoryse pojatou prací s kresebným nástrojem jako Jakub (obr 6).
Jakubova práce má však ještě jiný rozměr. Kromě reálného pojetí města do něj zasadil vlastně pojatý invenční prvek v podobě anonymního davu. Anonymita je podpořena absencí obličejů a jejich nahrazení vejčitým tvarem, který je prázdný. Obleky jednotlivých postav jsou ve svém vizuálním ztvárnění podobné davu jakýchsi úředníků, kteří vypadají všichni jako jeden muž. Nachází se zde tedy jak prvek reálného světa, který ovšem doplněn imaginativním vstupem autora.
Volné přepisy fantazií v této skupině nenacházíme často. Pokud se již objeví, tak mnohé z nich působí dosti toporně (obr 13, 15) a velmi často připomínají kresby výrazně mladších žáků.
Malebné ztvárněnívýtvarných prací této skupiny je menšinovou záležitostí. Ovšem při pohledu na práce, které jsou utvářeny malebným způsobem (obr. 1, 4, 8, 11, 13) není možno si nepovšimnout již zmiňovaného principu práce s barvou, kdy autor vybarvuje jednotlivě lineárně vymezená obrysová pole. To zde svědčí zřejmě o schematicky uchopeném médiu malby.
