„V období dospívání působí proces výtvarného vývoje jednoznačněji. Žáci se s vlastní výtvarnou aktivitou rozloučili nebo nepříjemnou stagnaci překonali. Ve zvýšené míře prosazují své individuální zájmy a výtvarné preference, které odrážejí jejich osobnostní založení.“ (Roeselová, 1997, str. 25) To můžeme vidět i na tomto výběru obrázků, pro který je typická různorodost. V předloženém výběru děl jsou zastoupeny zejména výtvory ze ZUŠ.
Když se zaměříme na obrázek číslo jedna, vidíme na něm namalované zátiší. Skládá se z vázy, která se nachází v zadní části obrazu, stejně jako hnědá láhev. Dále zde vidíme misku s ovocem a nejspíš oříšky, vpravo na látce banán a jablko. To vše leží na stole, který nám scénu rozděluje na několik částí a pomáhá nám vnímat prostor obrazu. Malba je velmi expresivní, je dobře kompozičně umístěná. Výrazným znakem této malby je její barevnost, která je jistě inspirovaná obdobím fauvismu. Studenti se často nechávají inspirovat od světových autorů. Další zátiší můžeme vidět na obrázcích číslo 6 a číslo 9. Na malbě s dýněmi vidíme, že není prostorově oddělená podložka od pozadí. Malba tudíž působí nestabilně. Stínováním a strukturou dýně je však krásně vystižen objem těchto těles.
Když se zaměříme na díla po stránce obsahové, populární jsou v této době studijní kresby, architektura, věci, které jsou jim blízké, abstraktní malby vyjadřující pocity autora. Vyhýbají se většinou lidské figuře, která je pro ně stále velmi obtížná. Výjimku vidíme na obrázku číslo 2, kde jsou po okrajích výkresu umístěny dva portréty. Mezi nimi probíhá v pozadí jakýsi dialog písmen.
Zátiší je jeden z druhů studijní kresby či malby, na které se student učí kresebně propracovávat zachycení věci - jednak jak zachytit prostor, prostorovost věcí, vzájemnou proporčnost a vztah mezi prvky, kompozici. Zde je vidíme na obrázcích číslo 1, 6 a 9. Žák v této době často touží po zdokonalování své schopnosti kreslit či malovat, proto se zabývá studijními kresbami, které později nějakým způsobem využívá ke své další práci. Příklad takové studie žehličky vidíme na obrázku číslo 13. Žehlička je zde nakreslena ze všech stran. Dalším oblíbeným tématem je architektura, jak vidíme na obrázku číslo 5 a číslo 11. Schody i okna jsou zde kresebně propracované, zachycují reálný prostor, kolem kterého žák prochází každý den. Člověk se v tomto věku také pokouší o nějaké sebehodnocení, sebevyjádření proto často ztvárňuje své pocity, své životní postoje. Ti, co nejsou kresebně nadaní, často inklinují k abstrakci (viz obr. 10). Takové malby můžeme vidět na obrázku číslo 3 a 7. Na obrázku číslo 7 si žák hraje s geometrickými tvary a skládá je do sebe. Výsledný obrázek nám může pak připadat jako chobotnice nebo člověk.
Když se zaměříme na techniku, máme tu příklady autorů, kteří jsou kresebně nadaní, jiní spíše tíhnou k malbě a někteří se zabývají novými technologiemi. Někteří raději věci tvoří detailně, jiní tvoří spíše expresivně. Na obrázku číslo 4 například vidíme vymalovanou kresbu, která vypadá jako motocyklový závod. Jedná se však jen o seskupení různých věcí. Kresba je opravdu detailně propracovaná, je ohraničená kmenem, v kterém jsou kresebně naznačeny různé struktury, vevnitř je směsice prvků od motorek přes stromy, zvířata, rostliny - to vše je zobrazeno z různých pohledů. Vypadá to, jakoby autor kreslil věci tak, jak je sám „umí“ kreslit. Například motorku má nacvičenou z pohledu zprava, jinou zase zepředu.
Studenti také zkouší v tomto období nejrůznější grafické metody spojené s novými médii.
Seznam literatury:
ROESELOVÁ, Věra. Řady a projekty ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, c1997