Skupina kreseb a maleb dvanáctiletých žáků se vyrovnává s řadou tematickýchokruhů, čímž se liší např. od relativně monotematické skupiny jedenáctiletých. Můžeme se zde setkat jak ztvárněním domu, či s pojednáním snového zvířete a jeho příbytku.Častými motivy jsou také záznamy zážitku z prázdnin a dále pak i díla, která s větší či menší měrou reflektují zájmy jednotlivého žáka.
Typickým obrázkem této skupiny je Ondřejova kresba(obr. 4) zpracovávající téma Snového zvířete. To je utvářeno kresbou pastelkami a tužkou. Motivem je šnek „Superhero“ s vlastním domem. Motiv zvířete byl zpracován jakožto zjednodušující prvek s vědomím žáka, že po tomto úkolu bude následovat druhý – znázornění příbytku snového zvířete. Tyto dva námětové prvky byly následně propojeny v jeden celek. Ondřej vytvořil šneka, nesoucího si svůj dům na zádech. Výjev je situován do krajinnéhorámce s výrazným motivem tří ostrých vrcholů hor. Šnek se pohybuje se spikleneckým úsměvem po kamenité cestěna kolečkových bruslích, umístěných na šesti nohou. V pohybu mu slouží trysky, které má umístěny na ulitě.Přes snahu o dynamický záznam je práce pohybově strnulejší.To jezpůsobeno méně svobodnou prací s tužkou a pastelkou.
V předchozíkapitole, pojednávající o věkové skupině jedenáctiletých žáků, byla vymezena problematika zobrazování perspektivy a členění obrazové plochy. Také zde je zde utvářena horizontální linie (obr. 1, 5, 6, 7, 10, 12, 13). Cesta, po níž se pohybuje šnek, směřuje k horám. Objevuje se zde tvůrcova snaha o lineární perspektivní ztvárnění. To se projevuje tím, že cesta se směrem k horám zužuje a zmenšují se taktéž i stromy, jež cestu lemují. Tyto perspektivní snahy nejsou ve vybrané skupině častým momentem tvorby, ale přesto se zde objevují (obr. 3, 5, 12, 14, 15).
Rukopisná formaOndřejova obrázku pracuje se silnou několika tahy opakovanou obrysovou linií. Tím vzniká fenomén jakési „chlupaté“ čáry. Tato silná obrysová linie vymezuje okraje a vnitřní plochy jsou dále vymalovávány.
Barva se stává prostředkem kolorování kresby izolovaným způsobem – tak, že přechází od plochy k ploše. Izolovanost je patrná i v postupu malby,kdy jenejdříve vytvářeno popředí a následně (přístupem žáka „zbude-li na konci hodiny čas“) také pozadí. Tím je zacházení sbarvou pouze marným pokusem o vytvoření celku (Hosmann, 2003). Tento postup je dobře patrný na téměř všech obrázcích nejen této skupiny, ale i mladších či starších žáků. Pouze u obr. 15 a 14 se objevuje větší snaha o malebné pojednání, které využívá potenciál této techniky jak ve velkoryse pojatém rukopisu neomezujícím se na linie vyznačené předlohy tak v mísení barev navzájem.
Seznam literatury:
HOSMAN, Zdeněk. Didaktický skicář: výtvarné činnosti ve výtvarné výchově. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2007, 94 s. ISBN 978-80-7394-001-0.