Na obrázku č. 1 sedmileté Adély je vyobrazena její rodina. Obrázek vznikl v roce 2011 a je namalovaný temperovou barvou. Na obrázku vidíme matku s otcem držící se za ruku a sourozence. Dole pak v pozadí trávu, která roste s velikostí osob a na modré obloze mraky a náznak létajících ptáků. Tato pomyslná čára mezi trávou a oblohou vytváří jakýsi „horizont (jako vyvrcholení vývojové tendence k reliéfnímu uspořádání prostoru). Není to ovšem horizont zrakový (náležející k přísně perspektivnímu podání prostoru), ale spíše pouhé uzavření okrsku země proti okrsku nebe.“ (Uždil, 1978, str. 119)
Obrázek je koncentrovaný do dolní poloviny výkresu. To pozorujeme i na obrázcích číslo 6, 10, 13. Ale jak jsem se již zmínila v kapitole o první třídě, kladení věcí k spodnímu okraji papíru je běžné. Malba Adély je zaměřená na celek. Působí uvolněně, není moc prostorová, spíše plochá. Proporčně malba odpovídá realitě, rodiče jsou nejvyšší, potom následují děti. S proporcemi obecně děti mají i v tomto věku problém, jak můžeme vidět na obrázku číslo 3, kde stromy jsou stejně velké jako mraveniště a na obrázku číslo 5, kde motýl má stejnou velikost jako hlava postavy a ta je stejně vysoká jako strom.
Hlavním námětem obrázku Adély je lidská postava, která je schematicky utvářena stejným způsobem, avšak ve věku 6-8 let se pořád vyvíjí. Autorka v tomto roku dospěla ke své vlastní představě osoby a tu potom aplikuje na všechny ostatní postavy. Figury jsou rozděleny jen podle pohlaví, jinak nemají žádné specifické znaky. Ženská osoba má sukni a živůtek připomínající korzet s velmi úzkým pasem, kdežto muži mají kalhoty a tričko. Nohy jsou už rovnoběžné, ale ruce mají nakreslené stále od těla. Když se podíváme na obličej osob, tak mají vždy úsměv na tváři, nos a oči s řasami. Možná bych zde poukázala na rozdíl mezi nosy u matky, otce a ostatních členů rodiny.
Dekorativismus se částečně projevuje u řas a taky na sukních dam. Další takovou ukázku můžeme vidět na obrázcích 2, 5, 7 a 8 a to ve výrazném dekorativním pojetí očí a na obrázku 7 a pak hlavně na šatech princezny, které jsou velmi propracované. K ozdobení je zde použito zubatých linií. Mohli bychom si opět povšimnout chybějícího krku na obrázku číslo 6, který znázorňuje také rodinu se psem. Pes je zobrazen jako seskupení několika válečků. Výrazné schematické pojetí psa vidíme i na obrázcích číslo 4, 11 a 13 úplně dole, kde se projevuje jistý automatismus, který je pro žáky prvních a druhých tříd typický. Toto by mohlo být i vysvětlení dvou sluncí na obrázku číslo 5, či stejných opakujících se kytek na obrázku číslo 12.
Důležitým prvkem v práci Adély je barevnost, kterou „dítě používá dvěma způsoby. Buď napodobuje přírodu (modré nebe, zelená tráva, žluté slunce), nebo se nechává vést svým nevědomím, a to vypovídá o jeho myšlení a osobnosti.“ (Davido, 2008, str. 36) V tomto případě se jedná o první typ, kdy obloha je znázorněna modře a tráva zeleně. Další obrázky, které vnímají barvu jako čistě popisnou jsou 2, 3, 4, 5, 6, 9, 10, 11, 12. Na rozdíl od toho na obrázcích číslo 7 a 11 žáci používají barvy podle vlastní fantazie a představ.
Ještě bych se zastavila na závěr u obrázku číslo 10, ve kterém vidíme hned několik vývojových změn. Kromě oddělení přední části od zadní, čímž je naznačena prostorovost, se zde objevují i postavy z profilu. Přesto s perspektivou a figurálními zkratkami si autor ještě neví rady, jak vidíme na žebříku a osobě na ní. Když se podíváme na stromy, vidíme, že jsou v nich naznačeny již větve. V tomto věku je stále typické strom ztvárňovat pomocí geometrických tvarů, tedy kmen jako obdélník a korunu jako kruh, jak to vidíme například na obrázku číslo 5. Zde však autorka již naznačuje kořeny.
Žáci jsou už ve věku, kdy umí psát, což občas rádi ve svých dílech prezentují, jako například na obrázku číslo 7.
Seznam literatury:
DAVIDO, Roseline. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008
UŽDIL, Jaromír. Výtvarný projev a výchova. Vyd. 2., dopl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978