Ve skupině šestiletých najdeme velmi různorodé obrázky, které se většinou zaměřují na postavy. Jako charakteristická práce této skupiny bylo zvoleno dílo č. 1 od Michala. Michal má 6 let a obrázek, který je nakreslený tuší, inkoustem a částečně vybarvený vodovou barvou, vytvořil na téma Zimní radovánky v roce 2012.
Na první pohled působí obrázek chaoticky, protože je v něm příliš mnoho motivů, které jsou rozprostřeny po celé ploše papíru. Avšak při bližším prozkoumání má obrázek jasnou strukturu a logiku. Vepředu se nachází statické věci jako je dům, strom, krmítko, sněhuláci, kdežto v horní části obrázku, která je oddělená čárou představující svah na sáňkování, najdeme dvě figury, sáňky a velké množství vloček. Na rozdíl od obrázku číslo 5, který je nestabilní, jsou prvky umístěny logicky a „pevně na zemi“. Celá kresba působí dynamicky, velkoryse a sebevědomě. Autor se kompozičně zaměřuje na celek a ne jenom na jednotlivou část. V obrázku je také významný prvek, kterým je vyprávění příběhu. Tento prvek můžeme vidět i na obrázku číslo 9, kde se jistě jedná o známou pohádku O velké řepě. Naopak na některých obrázcích se prvek vyprávění nevyskytuje. Děti v tomto věku se obecně soustředí na věci kolem sebe. Většinou kreslí motivy jako dům (obrázek číslo 11), rodinu (obrázek číslo 7, 8), pohádkové postavy nebo obecně jakoukoliv postavu (obrázek číslo 13), přírodu (obrázek číslo 10), zvířata (obrázek číslo 2, 4) a dopravní prostředky.
Dominantními motivy Michalova příběhu jsou dům a strom, které jsou vybarveny vodovou barvou. Avšak z kompozičního hlediska jsou krmítko, předimenzované vločky i lidské postavy na stejné úrovni jako dům. Autor jim přisuzuje stejnou důležitost. Na první pohled je zřejmé, že proporce v kresbě neodpovídají skutečnost, dokonce bychom mohli uvažovat o takzvané obrácené perspektivě. „Skutečně se setkáváme na dětských kresbách s takovou situací, že figury nebo věci jsou menší, ačkoliv jsou vpředu, zatímco obdobné figury nebo věci zobrazené vzadu jsou nápadně větší.“(Uždil, 1978, str. 118) Tento znak je typický pro děti v tomto věkovém období 5-8 let. Je to dáno hlavně tím, že dítě zobrazuje větší, co je pro něho zajímavější, důležitější, než jak je to perspektivně či proporčně správně. To můžeme také pozorovat na obrázcích číslo 5, 9, kde nejvýznamnějším prvkem je řepa, ta přesahuje i výšku domu. Vidíme to i u obrázků 10 a 11. Zde kytky dosahují skoro stejných rozměrů jako dům. Dalším typickým znakem kreseb dětí v tomto věku je transparence, což vidíme třeba na obrázku číslo 8, kde se překrývají nohy dvou osob nebo na obrázku číslo 14, kde je namalovaný vnitřek hradu přes jakoby průhlednou zeď. Když se vrátíme k obrázku číslo 1, tak autor také zobrazuje sáňky skrz korunu stromu.
Při kreslení si dítě postupně vytváří určité grafické typy zobrazení, které dítě používá pro stejný předmět. Jedním z takových grafických typů je lidská postava, ale také dům, strom i zvíře a další. „Figury (grafické typy), které se právě rodí z čáranic, bývají rozptýleny po ploše papíru, ale velmi brzy se řadí do zhuštěných celků a přemisťují se k dolnímu okraji papíru, jenž znamená „zemi“. Později bývá „země“ zdůrazněna tzv. základní čárou.“ (Uždil, 1978, str. 118) Na obrázku číslo 1 můžeme ještě pozorovat oba z těchto přístupů, na jedné straně, na dolním okraji výkresu jsou již pevně zakotveny dům, strom, sněhuláci a krmítko, na druhé straně geometricky složené figury „ lítají“ mezi vločkami vzadu.
Když se podíváme na jednotlivé postavy, jen těžko bychom v nich viděli rozličné detaily. Každá figura má hlavu ve tvaru „koule“, tělo jako nějaký váleček, nohy, ruce, pět prstů a také krk. V tomto období si ne všichni již uvědomují, že člověk má krk. Můžeme to vidět třeba na obrázcích 5, 7. Nohy bývají už většinou zobrazovány rovnoběžně, zato ruce jsou často ještě rozpažené. U lidské postavy v tomto věku mnoho detailů nenajdeme. Dítě se občas zaměřuje na rozdíl mezi pohlavími, přičemž to často rozeznává pomocí délky vlasů, případně ženskému pohlaví nakreslí sukni.
Pokud kreslí dům, najdeme tam okno a dveře, přitom dveře na tomto obrázku jsou nalepeny na okraj domu. „Tomuto jevu se říká „vyplňování.“ Dítě si až do tohoto věkového období nedokáže představit prázdný prostor, proto obrázek co nejvíc vyplňuje.“ (Davido, 2008, str. 40) Avšak typické je, že děti okolo šesti let již kreslí dveře i okna na svých místech, viz obrázky číslo 5, 9, 11.
Stejným způsobem (pomocí grafického typu) je zachycen i pes, který je složený z jednoho oválu jako těla a koule jako hlavy. Poukazuje to ke geometrickému skládání. Tento jev vidíme i na obrázcích číslo 3, 4, 9.
Stejně jako postava i strom prodělávají ve vidění dítěte v tomto věku velké změny, vyvíjí se. Na příklad vidíme strom složený ze dvou geometrických tvarů (koruna a kmen). Příklady můžeme vidět na obrázcích (1, 10, 11, 14), přičemž kmen je zde vybarven hnědou barvou a koruna barvou zelenou. V tomto věku žáci používají barvy především takové, jaké předmětům náleží – tedy slunce vybarvují žlutě, oblohu modře, trávu zeleně. Často se zde objevují personifikované prvky. Jedním z nejtypičtějších je slunce, mrak, kytky, ale na obrázku číslo 1 je to třeba sněhulák.
Pro zvětšení klikněte na obrázek
Seznam literatury:
DAVIDO, Roseline. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008
UŽDIL, Jaromír. Výtvarný projev a výchova. Vyd. 2., dopl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978
