Úvod

Výzkum ontogenetických, typologických a interpretačních aspektů současných výtvarných projevůžáků základních a středních škol (aktuální příspěvek k teorii a praxi výtvarné pedagogiky)

Doc. Hana Stehlíková Babyrádová

Anotace grantového projektu

Výzkum byl zaměřen na zcela aktuální stav predispozice a metodologie výuky výtvarné výchovy s ohledem na zkoumání projevů dětí a studentů vznikajících v prostředí české školy. Doposud nebyl takový výzkum konán ve větším rozsahu, byl prováděn pouze na úrovni diplomových prací. Do výzkumu bylo zapojeno 200 studentů magisterského studia, kteří se věnovali sběru dat. Vybraná skupina studentů a doktorandů shromažďovala nasbíraná data, třídila je a zpracovávala metodou kvalitativního kazuistického hodnocení. Projekt významně ovlivnil praxi studentů na základních a středních školách. Studentská praxe se stala součástí výzkumu. Výzkum byl propojen s tématy dizertačních prací doktorandů Hany Stehlíkové Babyrádové.

Cílové skupiny: studenti denního magisterského a dálkového rozšiřujícího magisterského studia. Studenti doktorského studia.

K typologii výtvarného projevu – úvod do tématu

Doc. Hana Stehlíková Babyrádová, Ph.D.

Současná výtvarná pedagogika je často orientována více na zkoumání metodologie vyučování a dále také na průzkumy sociálních aspektů edukačních procesů souvisejících s iniciací výtvarného vyjadřování než na studium samotných produktů výtvarné tvorby dětí, žáků a studentů. Z těchto důvodů jsme se tedy rozhodli v rámci výše uvedeného tématu projektu zařazeného do oblasti specifického výzkumu studovat jednotlivé dětské a studentské výtvarné práce a charakterizovat jejich povahu v jednotlivých věkových kategoriích. Samotné rozdělení zkoumaných objektů dle věkových kategorií autorů bylo předpokladem akceptování ontogenetického rozlišení jednotlivých stupňů vývoje výtvarného vyjadřování. Práce byly tedy roztříděny do skupin dle věku autorů a dále byly v každé skupině interpretovány obrazy typické pro určitý věk. V interpretaci byly vyzdviženy obecné znaky dětských a studentských děl a bylo poukázáno i na jejich zcela individuální kvality.

Typologie výtvarného projevu je založena jednak na zkoumání psychologie osobnosti a jednak na znalosti teoreticko historických typologií již prověřených výtvarných stylů a celých epoch. Povědomí o obou zdrojích zkoumání typologie výtvarného projevu je užitečné pro celkovou kontextualizaci výkladu jednotlivých obrazů, objektů nebo i konceptuálních akcí, jejichž autory jsou děti nebo studenti středních škol. Jakkoliv se může zdát, že v době postmodernismu jsou děti, studenti i výtvarní umělci stále více ve vizuálních projevech ovlivňováni vnějšími vzory – tzv. externími paradigmaty, přece jen stále můžeme v jednotlivých originálních objektech, které vznikají spontánně prakticky s nadčasovým horizontem zaznamenávat určité znaky typologie výtvarného projevu. Přispívá k tomu tak i skutečnost, že určité psychologické typy osobností si z nabízeného množství zmíněných paradigmat vybírají a citují opět to, co odpovídá jejich přirozeným typům definovaným autory tradičních psychologických výzkumů.

V psychologii jsou považovány za základní následující typologie osobnosti – Hippokratova, Galenova, Pavlovova, Jungova, Kretschmerova, Eysenckova. Už přibližně ve 4. stol. koncipovaná teorie Hippokratova definuje čtyři základní typy osobností podle tělesných šťáv - sangvinik (krev - sangvis); flegmatik (hlen - flegma); cholerik (žluč - cholea); melancholik (černá žluč - melan cholea). Ve 2. Století př.n.l. doplnil tuto teorii Galenos, který přidal k jednotlivým typům charakteristiku společenských profilů. Zatímco sangvinika označil za přístupného, optimistického, autoritativního, cholerika definoval jako neklidného, aktivního, vznětlivého člověka. Flegmatika považoval za rozvážného, klidného , pasivního a melancholikovi pak přisoudil náladovost, uzavřenost, úzkostnost.

Pro pedagogické výzkumy byla důležitá také teorie Pavlovova odvozená ze zkoumání fyziologických reakcí na podněty. Pro účely zkoumání výtvarných kvalit produktů jednotlivých autorů je však důležitá teorie C.G.Junga, který rozdělil osobnosti na dva základní typy – extrovertní a introvertní. Podobně jako Jung i teoretikové výtvarného umění a výtvarné výchovy rozlišují u tvůrců typy vztahující se výhradně k objektivní, zrakem vnímané realitě a typy obracející se k vnitřnímu světu, interním představám a ke světu fantazie. Nelze ovšem s určitostí tvrdit, že tyto jednotlivé typy jsou zcela jednoznačně vyhraněné, v praxi se často extroverze s introverzí prolíná: převaha jednoho ze založení je však často patrná.

Po dlouhá desetiletí převládala ve výtvarné pedagogice představa, že nejlépe je třeba oceňovat tzv. estetický typ autora. Jeho charakteristiku nacházíme ve Sprangerově typologii, podle níž existuje několik psychologických typů rozlišovaných dle preference životních hodnot – filozofický typ je zaměřen na autoedukaci, četbu, pragmatický typ si dovede poradit s ekonomickými záležitostmi, zatímco estetický typ má smysl pro krásu, sociální typ zase pomáhá lidem. Z pohledu vývoje současného výtvarného umění se ovšem jednoznačná preference estetického typu před ostatními jeví jako překonaná, neboť samotné výtvarné umění přestává být založeno na principu vytváření krásného objektu. Namísto estetických kvalit se dostávají do popředí sociální a kognitivní aspekty díla. Dílo slouží jako prostředek poznání vlastní identity, jako prostředek navázání vztahu k prostředí nebo jako komunikační most mezi různými kulturami a sociálními skupinami a dokonce i mezi generacemi.

Cílem zde předkládané publikace však nebylo zařadit prezentované dětské a studentské výtvarné práce přesně do určitých kategorií rozlišovaných dle věku, psychologického typu či tematického okruhu: kolektiv autorek textů v publikaci uvedených si vytýčil za cíl charakterizovat skupiny výtvarných prací rozdělených do skupin dle dosaženého stupně školní docházky metodou komparačních kazuistických výkladů. Jednotlivé charakteristiky – kazuistické studie skupin výtvarných prací by měly tedy sloužit k zamyšlení nad skutečnými obsahy dětské a studentské výtvarné tvorby.

V Brně 21. 11. 2012

Archivovana verze z webu KVV PdF