Předmluva

Většina cest po památných místech města Říma začíná na Kapitolu a římských fórech. Podobně i náš Průvodce.

Mne však cesta po řadě předchozích pobytů vedla oklikami, tentokráte z raně křesťanské Ravenny na pobřeží Adrie časem pozpátku, - dávnou Etrurií a jejími nezapomenutelnými archeologickými lokalitami ve Vulci, Tarquiniích a Cerveteri.

A opět jsem spatřil fascinující místa na něž jsem nebyl připraven žádnými informacemi z dřívějších studií. Ostatně taková překvapení mi jsou nejenom kořením, ale vlastním smyslem veškerého putování.

Lokality v okolí Viterba: Norchia, jež je navštěvovanější, pak San Giuliano či zapomenutá Grotta Porcina, nekropole s rituálním okrskem nasyceným osamělou archaickou atmosférou, jakoby mimo čas, z dob Homérových eposů a posvátných antických obřadů evokovaných v řecké dramatice.

Prehistorické, villanovské a etruské soubory bohatých sbírek v muzeích v Cortoně, Perugii, Chiusi, Orvietu, Vulci, Tarquiniích, Cerveteri. A vrchol všeho - Museo Nazionale Etrusco ve Ville Giulia., kam jsme dorazili ke druhé hodině ranní, po krátké noční jízdě automobilem do Říma od sopečných jezer dávné Etrurie - Lago di Bolsena a Lago di Bracciano.

Zaparkovali jsme hned u vchodu do muzea ke krátkému odpočinku, nachystáni hned po otevření je navštívit jako první místo ve Věčném městě. Bylo komické, že nás pojednou obklopili strážci muzea, kteří byli překvapeni podivíny vysvětlujícími jim lámanou italštinou, co zde v tuto pozdní noční hodinu pohledávají. Stráž ostatně asi informovala i ředitelství, jež nám vyšlo nezvykle ochotně v ústrety a laskavě dovolilo pořizovat proti všem zákazům videodokumentaci ve všech expozicích, takže jsme tam strávili celé následující dopoledne. Unaveni, ale šťastni získali jsme nepřeberné množství cenných informací o prehistorii apeninského půlostrova a ujasnili si vztah mezi předantickými regionálními kulturami, etruskou a řeckou minulostí a římskou antikou včetně orientalizujících vlivů, které jsou naprosto nesporné, přes určitou novodobou skepsi k nim.

I když jsem do určité míry tuto skepsi ochoten sdílet a sympatizuji s ní, vzhledem k celé řadě nových objevů v evropské prehistorii, pokud jde o artikulaci duchovní kultury musím vlivy historických kultur a civilizací, zejména například z oblasti mezopotamské, bez pochybností potvrdit.

Nerad pouštím uzdu imaginaci ohledně celoplanetárních univerzálních interakcí v mentálním poli kolektivního nadvědomí, jež jakoby bylo mimo čas i prostor.

Musím však trvat na tom, že mentální propojování kultur a civilizací, výměna nejen materiální, ale ovlivňování duchovních představ na superkontinentu Eurasie a Afriky, kde nebylo nutno tělesně překonávat rozsáhlé vodní dálavy oceánů - je přese všechny césury dosud plně nedoceněna. Ostatně na domovské půdě ústředního města Impéria, sahajícího od Hadriánova valu na skotské hranici až do Arabské pouště, si to člověk uvědomuje obzvláště naléhavě. Éra soudobé globalizace a univerzalizace mediální jeví se jen jako navázání na dávné snahy, které jen zdánlivě ztroskotaly či byly na dlouhá staletí přerušeny.

 

Také sopečnatá krajina Toskány a Apenin, s městy na horských úbočích a úrodnými širokými údolími kolem překrásných jezer v kráterech bývalých sopečných vulkánů, - tentokráte ke mně konečně promluvila.

V některých místech s bizarními vyvřelinami, vrásněním zborcených zemských vrstev, roztodivnými fantastickými skalními útvary, na panoramatech otevírajících se ze serpentin vysoko v horách se vinoucích silniček - vzdáleně připomínala krajinu jižní Číny, tolik citovanou tamnějšími kaligrafy a básníky.

Poezie stojí nad kritikou: snad do lidských duší a rukou vtiskl genius loci svou pečeť.

Člověk nejen v krajině vyrůstá a je s ní bytostně spjat, přetváří ji a ona mu vdechuje život. Chtonické síly planetárního nitra snad prostoupily na jistých místech tak hluboko do našich duší a srdcí, Teprve nyní oceňuji spis dánského konvertity Jorgensena, popisujícího v Poutníkově knize františkánskou Toskánu. I já v hustém padajícím lijáku projížděl do Bibbieny pod horou La Verna, kde se sv. Františkovi dostalo milosti stigmatizace ranami bolestného Spasitele. V těch představách se okřídlený svatý Kříž zjevuje na nebesích s Ukřižovaným, jakoby nesen neviditelnými serafy, posly Nejvyššího.

A všude vůkol po dávné Etrurii - Toskáně města a posvátné okrsky Etrusků i křesťanství: nezapomenutelné Assisi a místo Františkova odchodu z života pozemského do věčného života nebeského v Porciunkule v údolí.

Za dřívějších studijních pobytů jsem se snažil o metodické poznání, řazené v chronologickém či regionálním sledu. Dnes však, blížeji konci osobního života pozemského, naléhavěji prožívám skepsi k takovému pojetí. Nepopírám, že může míti váhu v pevnějším ukotvení lidské pozemskosti i své hluboké oprávnění. Není však hlediskem jediným a dominantním.

Někdy nás potká i zdánlivá náhoda, otevírající zábleskem poznání bránu doposavad pevně uzamčenou.

V posloupnosti sekvencí videozáznamu naše putování Římem počíná závěrem návštěvy v Museo Nazionale Etrusco ve Ville Giulia. Celou kulturu Etrurie hodlám touto formou zpracovat později. Z muzea vstupujeme do barokní centrály kaple S. Ivo alla Sapienza od Francesca Borrominiho.

Na klenebních pásech v interiéru dominují štukové reliéfy s motivem mnohonásobně se opakujících okřídlených serafů. To je výrazný orientalizující starozákonní prvek.

Když jsem nedávno studentům promítal film o historii Etrusků a jejich kulturního dědictví, na mžik proběhl před našima očima naprosto totožný motiv okřídleného serafa. Byl to velmi dobře zachovaný zlomek malby starší o dvě tisíciletí, objevený v jedné z pohřebních komor etruské nekropole v Orvietu.

V architektonické dispozici bizarních shluků tumulů, připomínajících obrácená vosí hnízda, v archeologické lokalitě Banditaccia v Cerveteri, pár desítek kilometrů na středomořském pobřeží severně od Říma, mne fascinovaly četné opakující se centrální kopulové konstrukce.

Ty jsem o řadu staletí a tisíciletí později mohl nalézt v podobě monumentálních staveb Pantheonu či kupole baziliky sv. Petra ve Vatikánu. To je snad obecně známé.

Motivy kruhové či kvadratické mandaly a kosmické celosti, vyjádřené nejen v sakrálních a funerálních, ale i světských stavbách centrálního typu, - nepřestávají přitahovat naši pozornost.

Ostatně i chýše villanovské kultury měly kruhový půdorys, stejně jako četné nově nalézané neolitické rondely.

Vrátíme - li se k dispozici Borrominiho kaple S. Ivo hvězdicí dvou protínajících se trojúhelníků je setkání pozemského s nebeským, pokud ji redukujeme z hexagramu na pentagram je to vlastně vzpřímená lidská postava rozkročená a rozpažená v kruhu, obdobně jako na známých renesančních obrazcích, které jsou emblematy harmonie makrokosmu s mikrokosmem.

Kvadratická redukce evokuje křížové schéma jako ukotvení Tetragrammatonu posvátného hebrejského jména Božího JHVH - univerzální kvaternity a podobu svatého Kříže s ukřižovaným Synem, vtěleným božstvím.

Pracuje - li s geometrickým prvkem hvězdice hexagramu Borromini spojuje jej s vizualizovanou symbolikou zrcadlově okřídlených čtyřkřídlých serafů. Ať již vědomky či nevědomky poukazuje k interaktivní návaznosti mentálních a kulturních vzorců.

Jsem hluboce přesvědčen, že právě tyto mentální vzorce spirituální povahy jsou prvotní a jejich zdrojem jsou zcela přirozená zjevení skutečností obou světů - pozemského i nebeského, mikrokosmického i makrokosmického, lidského i mimolidského. Jde jen o jejich evidenci citlivými a vědoucími jedinci, kteří jsou schopni je předat ostatním bližním a celé kultuře a civilizaci. Zda to budeme nazývat magií, mystikou, náboženstvím, uměním či vědou je z tohoto aspektu naprosto irelevantní.

To je neobratně podaný příběh jednoho z nesčetných možných setkání, které nám Řím může nabídnout budeme-li k nim vnímaví a přístupní, byť s jistou nadsázkou poezie. Ostatně poznání bez poezie je jen bídným suchopárem.

Mentální vzorce, skrytě se projevující v artikulaci kulturní či civilizační mají nesporně svůj zdroj v principech lidské orientace v kosmickém prostředí. Ta je dána predispozicí stálé interakce mezi lidským a mimolidským ve stvoření.

Lze ji vyjádřit geometrickými či konkretizovanými, většinou kompozitními, obrazci a schématy symbolické povahy. Je obtížně verbalizovatelná, neboť se dotýká skutečností nevyslovitelných a nepopsatelných. Jsem přesvědčen, že se pregnantněji vyjadřuje nonverbálně například gesty nebo činy.

Realizace artefaktů může být obdobná jako formulování pomocí ryze abstraktní matematické komunikace.

A spíše bych po takových projevech souvislostí pátral mimo meze času, byť nucen respektovat pravidla prostoru a gravitace,

Planeta je vskutku živoucím egregorem dávných kultur a civilizací včetně těch soudobých, materializovaným souborným nadvědomím. Nic na ní není jen živé či neživé..., ostatně to platí pro celý stvořený vesmír.

Zda stvořený a utvářený médiem přírodních zákonitostí, lidského poznání ustavičně se rozšiřujícího proto, aby občas bídně splasklo či Boha nebo vyšších mocí - to nechávám vaší laskavé úvaze.

Nejsem ani právník svatých věd přírodních, humanista či teolog, ani filozof či cokoliv jiného velmi specializovaného.

Setrvávám pozorovatelem nepříliš bystrým a svědkem mírně či více nevěrohodným.

To mi budiž chabou omluvou v dobách tak hektických.

Středověký poutník putoval Římem raně křesťanských bazilik a posvátných míst kultu Spasitelova a jeho martyrů. Novověcí obdivovatelé antických starožitností sem cílili a stále směřují za poznáním forem dávné minulosti pohanského světa.

Jaký Řím chceme spatřit my, to záleží na úhlu pohledu každého jednotlivce.

Někomu se otevře okno k poznání souvislostí mezi antickým a orientálním, jinému k místní minulosti etruské a prehistorické. Jiný udivenýma a okouzlenýma očima poprvé spatří veledíla římské renesance a baroka.

Četní mladí lidé sem přijeli před několika lety na ekumenické setkání mládeže se Svatým Otcem jako jsme i my byli svědky v roce milénia.

Většinu návštěvníků však stále tvoří zvídaví turisté často zmatení množstvím památek a pozoruhodností.

Doufáme, že náš pokus vytvořit multimediálního interaktivního průvodce Římem v alternativní podobě není marným. Snad bude moci posloužit laikovi i odborníkovi, cestovateli i studentovi, byť v míře prozatím skromné.

Do budoucna autor doufá, že jej bude moci rozšiřovat a systematicky obohacovat o nové poznatky, společně s využíváním nových možností elektronických médií a technologií.

 

( Jiří Havlíček k této redukované verzi pro internet )

 

Archivovana verze z webu KVV PdF