Časopis Komenský

Třetí část čtyřdílného cyklu, který se zabývá mocenskými vztahy mezi učitelem a žáky ve školní třídě.

V předcházejících číslech časopisu Komenský jsme uvedli, že moc, coby schopnost ovlivňovat jednání jiné osoby nebo skupiny lidí, je nedílnou součástí učitelské profese. Ze zkušenosti víme, že různí učitelé nakládají s mocí odlišně. Díky empirickým datům z výzkumného projektu Komunikace ve školní třídě realizovaného Ústavem pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (viz Šeďová, Švaříček, Šalamounová, 2012) jsme schopni ukázat různé typy mocenských konstelací, které mohou mezi učitelem a žáky vznikat. V předcházejících dvou dílech tohoto seriálu jsme představili ty konstelace, v nichž je moc centralizována v rukou učitele (nazvali jsme je zobání z ruky a přesilovka). Nyní obrátíme svoji pozornost k situacím, kdy dochází ke snížení asymetrie mezi učitelem a žáky a rovněž žáci disponují určitou mírou moci.


Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 3

Cílem tohoto článku je upozornit na některé možnosti využití informačních a komunikačních technologií (ICT) ve výuce zeměpisu na základní škole, čehož se snažíme dosáhnout představením tří studií zabývajících se ICT a výukou zeměpisu na základní škole. Vycházíme při tom z analýzy českých odborných pedagogických časopisů, která zjišťovala, jakými tématy z oblasti ICT ve vzdělávání se český pedagogický výzkum zabývá (Tůma, v tisku). Jedním z nejvíce zastoupených předmětů na základní škole byl v této analýze zeměpis, proto se budeme věnovat využívání ICT ve výuce zeměpisu. Zároveň volně navazujeme na příspěvek o specificích tzv. net generace a o jejich implikacích pro výuku chemie (Trnová, 2012) v jednom z předchozích vydání Komenského. V článku nejdříve představíme základní východiska pro používání ICT ve výuce, poté uvedeme zjištění vyplývající ze tří studií zabývajících se ICT a zeměpisem. V závěru článku poukážeme na vazbu těchto studií na praxi.


Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 3

Současné trendy ve vzdělávání stále více zdůrazňují význam zapojení žáků do procesu hodnocení vlastních výsledků. Sebehodnocení žáků se pomalu stává součástí výuky, což může mít dvě příčiny. Tou první je jeho zákonné vymezení novelou vyhlášky č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, z níž pro školy vyplývá povinnost zpracovat ve svém školním řádu zásady a pravidla sebehodnocení. Tou druhou je již získaná zkušenost učitelů, kteří si uvědomují formativní význam žákovského sebehodnocení. Do hodnocení výsledků a procesů učení zapojují učitelé žáky podle potřeby či nastalé situace nebo také zcela systematicky a plánovaně, což vyplývá především z jejich celkového pojetí žákovského sebehodnocení, z jejich postoje k žákům jako partnerům a z práce se vzdělávacími cíli. Na jakých principech je vystavěn systém hodnocení, na němž se společně podílí učitel a žáci, tzv. model komplexního rozvíjejícího hodnocení, si ukážeme v tomto textu.nažerka značky. Na tomto postu teď střídá kolegyni Kateřinu Kubešovou Gabriela Kynclová.


Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 3

Komunikace, která nastává mezi učiteli a žáky ve školní třídě, je v mnoha ohledech odlišná od běžné komunikace odehrávající se mimo časoprostor vyučovacích hodin. Jednou z těchto odlišností je výrazná komunikační dominance učitelů – jsou to právě učitelé, jež ve výuce hovoří až tři čtvrtiny komunikačního času (srov. Šeďová, Švaříček a Šalamounová, 2012) a z jejichž strany zaznívá také většina položených otázek. Žákovské otázky orientované na učitele se oproti tomu objevují spíše zřídka. Nelze však říci, že by situace, v nichž žáci kladou učitelům otázky, ve výuce absentovaly. V tomto textu se proto podíváme na to, na co se žáci – ve chvíli, kdy už se k otázce odhodlají – vlastně ptají a jaké cíle svými otázkami sledují. Vycházet přitom budeme z analýzy dat získaných formou pozorování výuky humanitních předmětů na druhém stupni základních škol.


Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 2