Blíží se léto, a tak se nejspíš nevyhnete hovoru s vašimi studenty na téma prázdnin, dovolených a jejich plánů na toto období. Pojďme se společně podívat na nejoblíbenější destinace českých turistů a na výslovnost názvů některých zemí a jazyků, kterými se v nich mluví.

Tato poradna se věnuje dalšímu tématu z oblasti komunikace. Předpokládáme přitom, že jedním z nástrojů vyučujících je právě vědomá komunikace.

Byli vaši žáci před nedávnem pohlceni šílenstvím kolem mistrovství světa ve fotbale? Je dobře, když můžeme diskutovat o něčem, co se právě děje a co žáky zajímá. Pojďme se tedy podívat na několik frází a slovíček, které by se vám při diskusích mohly hodit.

Během semináře didaktiky češtiny padl dotaz: Je slovo přesčas utvořeno odvozováním, či skládáním? Vyučující-didaktik opáčil: „Pche, koho to zajímá? Důležitý je především rozvoj komunikačních kompetencí žactva!“ Vyučující-lingvista zaplesal: „Jupí! Nevím! Budu bádat!“

Neuvěřitelně to utíká, konec školního roku se neodvratně blíží a s ním také uzavírání klasifikace, zkoušení, psaní testů a jiné žákovské i učitelské kratochvíle. Snad vám tedy přijde vhod malé připomenutí, jak to s tím zkoušením a testováním v angličtině je.

O výjimkách toho bylo napsáno mnoho. Jelínek argumentuje výčitkou (Dokulil/Jelínek 1967, s. 626n.), Sgall přejímkou (2014, s. 150). Ať ta slova žáci a vyučující píší jakkoli, zásadní nakonec je, které z nich používají jako komunikační strategie.

Nacházíme se nyní v období mezi dvěma nejvýznamnějšími svátky v roce, a sice Vánocemi a Velikonocemi. Oba svátky jsou častým tématem, o kterém se s našimi žáky bavíme, a pravděpodobně stále znovu a znovu narážíme na stejné chyby, které pod vlivem mateřského jazyka vznikají. Pojďme se tedy na tyto interference podívat.

(Vyšlo v časopise Komenský 146/3)

Zaměřme se na probíhající proměnu psané komunikace. Jak rozvíjet kultivovanost textu žáků vyrůstajících v době spletitých sociálních sítí? Lze přitom oddělit aspekt jazykový od toho didaktického? A která zadání lze doporučit?

(Vyšlo v časopise Komenský 146/3)

Pro dnešní jazykovou poradnu jsme si vypůjčili název populární knihy filozofa a psychologa Ericha Fromma Mít či být, který se v ní mimo jiné zamýšlí nad použitím sloves mít a být v angličtině a nad způsobem, jakým v angličtině a jiných jazycích vyjadřujeme vztahy k osobám, věcem a jevům. Ale nelekejte se! Naše okénko bude zcela praktické.

(Vyšlo v časopise Komenský 146/2)

Jak známo, vyjmenovaná slova netvoří pevně danou sadu. Autoři většiny učebnic vybírají z kánonu vyjmenovaných a s nimi příbuzných slov jen jistou podmnožinu, přičemž stranou obvykle ponechávají slova, jež by dnešním žákům byla již obtížně srozumitelná a o potřebě jejich osvojení ve věku kolem osmi let lze důvodně pochybovat. Zpravidla tak v učebnicích nenajdeme termíny jako babyka, vyza či vlys ani knižní výraz slynout.

(Vyšlo v časopise Komenský 146/2)

Je září, jsme zpátky ve škole a mezi hlavní témata našich hovorů nepochybně patří vyprávění o tom, co jsme dělali o prázdninách. A vzhledem k tomu, jak Češi milují přírodu a pobyt v ní, určitě na ni dojde řeč i v hodinách angličtiny. Takže vzhůru do přírody!

(Vyšlo v časopise Komenský 146/1)

Otázka, zda napsat, či nenapsat před či čárku, se nám může jevit jako banalita, ale při hlubším náhledu v ní spatříme rozdíl v pohledu na svět: Buďto věci prostě nějak jsou, anebo jsme ochotni připustit, že jsme to my, kdo utváří, jak věci vlastně jsou.

(Vyšlo v časopise Komenský 146/1)

S trochou nadsázky můžeme říct, že v indoevropské rodině jazyků je to jako ve skutečné rodině. Některé jazyky jsou si velmi blízké, takže mluvčím druhého jazyka rozumíme, i když jsme ho nikdy nestudovali, třeba jako čeština se slovenštinou. Jiné jazyky jsou příbuzné jen vzdáleně, ale i tak u nich najdeme určité podobnosti. Dokladem této jazykové spřízněnosti je například existence slov, kterým říkáme „false friends“. Vypadají či znějí podobně, ale význam se zásadně liší. Výsledkem mohou být půvabné až komické výroky.

(Vyšlo v časopise Komenský 145/4)

Při nácviku pravopisu a gramatiky na 1. stupni učíme žáky rozlišovat předložky od předpon (např. na stole vs. nastolit). Žáci si osvojují pravidlo, že předložky jako samostatný slovní druh stojí před jménem, píšou se zvlášť a můžeme je nahradit jinou předložkou (př. kniha leží na stole, pod stolem, vedle stolu). Oproti tomu předpona je součástí slova a píše se s ním dohromady (např. nastolit pořádek).

(Vyšlo v časopise Komenský 145/4)

Teď v zimě nám asi všem chybí sluníčko, a možná i častěji stáčíme hovor na téma počasí, proto nás napadlo zaměřit se na slovní zásobu a idiomy s počasím spojené.

(Vyšlo v časopise Komenský 145/3)

Naším tématem jsou tentokrát tzv. stylotvorné faktory neboli slohotvorní činitelé. Stylotvornými faktory se rozumějí všechny vlivy, které mají — či pouze mohou mít — dopad na styl verbálního projevu, mluveného i psaného. Jde tedy o ty činitele, které se podepisují na výběru a uspořádání konkrétních jazykových prostředků.

(Vyšlo v časopise Komenský 145/3)

Taky učíte online? Tak právě pro vás jsme připravily 10 užitečných sloves, která se budou hodit vám a vašim žákům při online výuce v angličtině.

(Vyšlo v časopise Komenský 145/2)

Častou chybu napříč všemi stupni škol shledávám v zápisu homofonních výrazů, které bývají zaměňovány. Přestože významově spadají do různých skupin slov, žáci a potažmo i dospělí se v nich často pletou.

(Vyšlo v časopise Komenský 145/2)

Léto pomalu končí a v prvních hodinách (nejen) angličtiny se s žáky jistě k prázdninám vrátíte. Proto dnes nabízíme několik užitečných výrazů k tomuto tématu.

Ptají se mě čtenáři Komenského, jak si v hodině češtiny poradit s rozborem větným u konstrukcí typu: Chci se stát boháčem. Kolegové češtináři váhají, zda za přísudek pokládat jen verbum finitum chci a stát se boháčem interpretovat jako předmět, zda chci se stát bude přísudkem slovesným složeným a předmět bude jen boháčem anebo zda celá konstrukce není náhodou jediný přebujelý druh přísudku.

(Vyšlo v časopise Komenský 145/1)

Troufáme si říci, že vnímání učitelské profese se v době koronaviru mění. Proto se dnes tak trochu podíváme na strom života kantorské profese.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/4)

I zde za tím byl strach, obava. Když jsem si na střední škole zapisoval výklad vyučující(ho), čeho jsem se děsil nejvíc? Přeci že bych svým zápiskům později, při případném studiu, nerozuměl. A jak zapsat co nejpřesněji a zároveň nejstručněji roztodivné tvary číslovek?

(Vyšlo v časopise Komenský 144/4)

Výchova a vzdělávání je problematika, kterou lze nahlížet z různých úhlů pohledu. V tomto textu se krátce zamyslíme nad jejich propojením i způsobem zápisu, což spolu ostatně souvisí.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/3)

Poměrně často slýcháváme otázku, jaký je rozdíl mezi have got a have a zda je možné tato slovesa zaměnit ve větách s významem mít, vlastnit.

Podíváme-li se na titulek dnešní poradny, můžeme se trochu zarazit. Jak udeřit do knih? A v tom právě spočívá kouzlo idiomatických spojení, která ne vždy můžeme jednoduše přeložit.

Tentokrát se jazyková poradna nebude týkat vysvětlení nějakého záludného jazykového jevu, ale představí vám novou webovou aplikaci.

Stále častěji se v praxi setkáváme s pravopisnými chybami. Najdeme je téměř všude: v denním tisku, v knihách, v titulcích k filmům, v jídelních lístcích, v názvech obchodů, v různých nápisech apod. Někdo si jich nevšímá, jiný nad nimi kroutí hlavou, dalšího rozzlobí… Copak už neumíme český pravopis? Přitom je možné se celé řadě chyb vyhnout.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/1)

Slova, která bychom v dnešní jazykové poradně přiblížili jsou na první pohled významově velmi blízká, neboť všechna do jisté míry korespondují s českým výrazem možnost.  Jejich správné použití je však často odvislé od míry pravděpodobnosti či – přesněji řečeno – od toho, zda je, či není daná věc proveditelná a reálná.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/1)

Taky vás napadá, že ony neustále se opakující brejle kazí didaktickou rovinu pohádky, která jinak vtipnou formou předává mravní poselství? Brejle znějí nespisovně – jako tvar obecné češtiny, kterou bychom měli ve škole potlačovat.

(Vyšlo v časopise Komenský 143/4)

Možná se vám zdá, že odpovědět na to, jakého rodu je v češtině nějaké slovo, je příliš jednoduchá otázka. Nemusí to však být pravda.

V dnešní jazykové poradně bychom se rády zaměřily na každodenní situace, které vyučující v hodinách (nejen) angličtiny téměř každodenně řeší.

Falešní přátelé jsou slova, která uživatelé cizích řečí velmi často nepoužívají správně, právě pro jejich zdánlivě stejný význam v obou jazycích. Patří k nim i  actually a action.

Přestože psaní velkých písmen patří k důležitým pravopisným jevům a ve škole je toto učivo probíráno už od 1. stupně ZŠ, kdo z nás někdy při jejich psaní nechyboval…

Nejobecnějším výrazem je travel; má význam cestování, cesta, cesty, a nevztahuje se ke konkrétní situaci: My job involves a lot of travel. We hope to visit Japan on our travels. I met a lot of interesting people on my travels.  Na našich cestách můžeme potřebovat travel alarm clock, travel iron a rozhodně také travel documents.

Anglický jazyk je znám jako jazyk, který klade důraz na zdvořilost možná více než jiné cizí řeči. To se odráží i v angličtině, kterou používáme my – učitelé angličtiny. Jazyk, kterým vedeme vyučovací hodiny, je velmi důležitý, musí být korektní co do správnosti použití,
a musí být také korektní ve smyslu diplomatický. Jen tak se nám podaří podpořit pozitivní atmosféru v našich hodinách a postupně vést žáky k pochopení pravidel správné komunikace.

Pokud bych sestavovala žebříček častých chyb, které nacházím v nejrůznějších textech, do první desítky bych určitě zařadila psaní spojku -li.

Spojka -li se připojuje ke slovesu většinou stojícímu na začátku věty a

k tomuto spojení je vždy nutný spojovník: Bude-li pršet, nikam nepůjdu. Píšu-li rychle, píšu nečitelně. Jedná se o spojku podřadicí, věty proto oddělujeme čárkou.

V češtině se věta v pasivu tvoří tak, že podmětem se v ní stane přímý předmět z věty aktivní. Původní podmět zůstane nevyjádřen nebo je ve tvaru instrumentálu, pokud je specifický a pro sdělení potřebný, například: Tunel byl postaven firmou Tunelstav. Pokud věta obsahuje i předmět nepřímý, zůstane ve stejném pádovém tvaru: Soused mi prodal pračku. → Pračka mi byla prodána sousedem. Takové věty samozřejmě zní formálně, avšak formální registr je „domácím hřištěm“ neosobního vyjádření, jemuž pasivum slouží.

Možná si ještě vzpomínáte, jak I. Martinec napsal v r. 2014 v tehdy vydávaném občasníku Pořád se něco děje, že ačkoliv se česká interpunkce zdá obtížná, řídí se přesnými logickými pravidly. V češtině je několik spojek, před nimiž se v některých větách čárka píše, a v jiných se nepíše: patří k nim i spojka nebo. Pravidla interpunkce před ní určuje základní poučka: má-li spojka nebo význam slučovací, čárku před ní nepíšeme, má-li význam vylučovací, čárku před ní píšeme. Srovnáme užití této spojky v následujících větách:

1. Nejoblíbenějšími balkónovými květinami jsou begonie, muškáty nebo fuchsie.
2. Mušince z oken a zrcadel odstraníme hadříkem namočeným do lihu nebo do octa.
3. Rostou houby, nebo nerostou?

V minulém dílu Jazykové poradny jsme se zabývali oslovováním ve formální e-mailové komunikaci; dnes tento text doplníme příspěvkem o závěrečných pozdravech tamtéž.

Jak již bylo řečeno, v tomto typu psaného dorozumívání se uplatňuje množství jazykových i mimojazykových (etických, kulturních aj.) zvyklostí a norem. Při stylizaci příslušného textu je proto třeba mít na zřeteli nejen jazykovou správnost, ale i přiměřenost projevu dané komunikační situaci, ev. jeho cíli (lingvisté v této souvislosti někdy pracují s pojmem zdvořilost). Přestože rozhodujícím faktorem vždy zůstává povaha konkrétního společenského vztahu, existují určité obecnější principy, jichž se v psané oficiální komunikaci můžeme přidržet.

Nový školní rok již začal, a tak bychom se v dnešní jazykové poradně rády věnovaly slovesům, která se (nejen) k tomuto období váží, a sice: to learn  a to study. Používání těchto sloves není vždy jednoduché a ani jejich význam není v angličtině totožný, jak by se mohlo zdát z jejich českých ekvivalentů. A to je také hlavní důvod, proč čeští mluvčí tato dvě slovesa často zaměňují.

Sloveso to study vyjadřuje proces osvojování, tedy nabývání znalostí, učení se. Můžeme jej použít s přímým předmětem, ale i bez něj: I have been studying this lesson for three hours. He went to Hull University, where he studied History. What are you doing? – Studying. Může však také nést význam studovat (něco) na univerzitě: I plan to study (history) at university next year.

To study se v hovorové angličtině často nahrazuje slovesem to do, přičemž význam učit se zůstává zachován:  Are you doing any languages? I did German at school.

Chceme-li vyjádřit učit se pilně, můžeme namísto to study hard, použít to work hard: Janet has to work hard at school. If you work hard, you will pass the exam.

Je ale také třeba zmínit, že v angličtině nepoužíváme to study well/badly. Dáváme přednost jiným vazbám: Peter is doing well/badly at university. They are making good progress at school.

Kdy tedy používáme sloveso to learn? Jak jsme uvedli výše, to study vyjadřuje proces učení se, kdežto to learn výsledek tohoto procesu, tedy naučení se. V podstatě lze říci, že vědomosti nabydeme (to learn) skrze učení se (to study): You learn (gain knowledge)  through  studying or training. Tudíž např. věta I’ve been studying this topic for two hours popisuje proces učení, ale nevypovídá nic o výsledku. Museli bychom dodat … and I’ve learned about a half of it.

Dalším rozdílem je, že sloveso to learn se skoro vždy pojí s předmětem vyjádřeným: I am trying to learn these adjectives, nebo nevyjádřeným, avšak zřejmým z kontextu: Do you think he’ll ever be able to swim? – Oh, he’ll learn, don’t worry.

Velmi výjimečně lze použít to learn i bez předmětu, zpravidla v obecném kontextu: You live and  learn. The child is learning quickly. Ale to je opravdu výjimkou, obecně platí, že pokud předmět chybí, použijeme to study.

Chyba patří k procesu učení a my víme, že z chyb se můžeme a máme poučit. To platí i pro naše žáky. A také v tomto kontextu můžeme použít sloveso to learn, tentokráte ale s předložkou from: We should learn from our mistakes. The class failed to learn any lessons from their mistakes.

Věříme, že uvedené příklady vám používání sloves to learn a to study nejen usnadní, ale také zpříjemní.