Časopis Komenský

Do výuky na všech stupních škol neustále pronikají nové technologie, které je nezbytné využívat, aby výuka neztrácela kontakt s žáky, kteří tyto technologie používají v běžném životě. To klade vysoké nároky nejen na techniku, ale také na znalosti a dovednosti učitele. Jak ukazují některé studie, je chytrý mobilní telefon nebo tablet s vhodně využitými aplikacemi velmi silným výukovým nástrojem a měl by být zahrnut do výuky na všech stupních škol.

Jednou z technologií, jež je velice snadná na použití a skrývá v sobě velký výukový potenciál, je QR kód. QR kód je směsicí černobílých čtverečků různé velikosti připomínající nevzhledně rozsypaný čaj, avšak s ohromujícími možnostmi využití. Zkratka „QR“ pochází z anglického „quick response“, což v doslovném překladu znamená „rychlá odpověď“ a ve skutečnosti tomu tak opravdu je.

Jak vytvořit a číst QR kód?

Vytvořit QR kód je velmi snadné, a to např. pomocí webové stránky www.qrgenerator.cz. Zde stačí do připraveného pole pouze napsat text či polohu pomocí souřadnic a stisknout „Generovat QR kód“. Webová stránka automaticky vytvoří kód se zadaným obsahem, který je možné stáhnout do počítače a používat opakovaně.

Pro přečtení QR kódu je potřeba chytrý telefon nebo tablet vybavený fotoaparátem a aplikací pro čtení kódu (např. Seznam QR čtečka nebo QR Droid, existuje však celá řada dalších čteček). K přečtení kódů pouze s textem není potřeba připojení na internet; to je však potřeba pro čtení kódů, které obsahují internetovou adresu s externím obsahem. Přístroj se spuštěnou aplikací se přiloží ke kódu a ten je během okamžiku rozšifrován a zobrazen na displeji mobilního telefonu či tabletu.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2016/ ročník 141)

Známky na vysvědčení dávám od roku devatenáct set sedmdesát šest, mohl bych též říci od roku devatenáctistého sedmdesátého šestého, respektive od roku devatenáctistého šestasedmdesátého, také bych mohl specifikovat, že od roku /jeden/ tisíc devět set sedmdesát šest, potažmo od roku /jeden/ tisíc šestasedmdesát, což znamená tolik, co od roku tisícího devítistého sedmdesátého šestého, tedy od roku tisícího devítistého šestasedmdesátého.

Zapsat se to dá (a také se to tak zpravidla zapisuje) ciframi: 1976, ale vyslovit to stejně musíme ve verbální podobě. To žactvo orálně foneticky svede, alespoň v 1. pádě, pořád ještě chodí do českých škol drtivá většina rodilých českých mluvčích, kteří to mají odposlouchané a sedí jim to v uších.

Malér však nastane, jestliže někdy vyžaduji, aby maturanti (!) z cvičných důvodů vypsali letopočet 1976 (či kterýkoli jiný) slovně. Jak bylo demonstrováno výše, přípustných eventualit existuje řada, mnoho, hodně, spousta, hafo, hyperbolicky řečeno milion šest. Vůbec netrvám na archaických tvarech, nepulérujeme žádný puristický letopis, úplně mi postačuje napsat devatenáct set sedmdesát šest, to snad není žádná záludná šikana pro renomované vysokoškolsky erudované lingvistické profesionály se jmény ověnčenými tituly kolem dokola: devatenáct stovek + sedm desítek + šest jednotek, samo se to nabízí.

Mezi řekněme pětadvaceti studenty ve třídě se pokaždé najde nejméně patnáct nácků, myslím tím experimentátorů, kteří zplodí místo dvou slov devatenáct set jednoslovného hybrida, kočkopsa či tygrolva devatenácet (osmnácet, sedmnácetdvanácet, jedenácet). Bolí to, ale budiž, chybami se člověk učí a někdo má dlouhé vedení; šokující je, že dotyční, když jim řeknu, že se dopustili hned tří kiksů současně, se upřímně diví, které že to jako jsou, že ať si jako nevymýšlím extrabuřty a vrátím se do hrobu. Vůbec nejsou ochotni svůj omyl připustit. A to na nich raději ani nechci, aby skloňovali třeba vazbu 1 972 korun: devatenáct set sedmdesát dva korun, bez devatenácti set sedmdesáti dvou korun … s devatenácti sty sedmdesáti dvěma korunami. To bych se dověděl věci; raději nevyvolávám zlé duchy.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)

Severské země byly prvními, které v polovině 20. století zařazovaly inkluzivní principy do vzdělávacích systémů. Zatímco jejich efektivita je často zmiňována v prostředí školských systémů střední Evropy, výsledky soudobých švédských výzkumů i názory švédských pedagogů na jejich přínos se různí. Příspěvek nahlíží na podmínky vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a na realizaci inkluzivního vzdělávání ve švédském vzdělávacím systému. Motivací k popsání vybraných aspektů inkluze ve švédských školách se stala studijní stáž, kterou jsem realizovala v oblasti středního a severního Švédska v roce 2014.

V průběhu stáže jsem zpracovala diplomovou práci, v jejímž rámci jsem realizovala pozorování ve švédských školách a rozhovory se šesti učiteli, se čtyřmi poradci pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), se dvěma speciálními pedagogy, s jednou asistentkou, se dvěma řediteli a se dvěma žáky se SVP. V tomto článku se zaměřím na některé světlé i stinné stránky inkluzivního vzdělávání ve Švédsku.

Trend inkluzivního vzdělávání

Trendem současných vzdělávacích systémů je inkluzivní vzdělávání. Inkluzivní vzdělávání je charakterizováno jako vzdělávání začleňující všechny děti do běžných škol. Jeho podstatou je odlišný pohled na selhání dítěte v systému. „Při neúspěchu jsou bariéry vyhledávány v systému, který není dostatečně otevřený k potřebám jednotlivce.“ (Průcha, Walterová, & Mareš, 2009, s. 105)

Úspěšnost inkluzivního vzdělávání je spojena s řadou faktorů, vycházejících z přístupu učitelů, z míry speciálně pedagogické podpory, z vývoje inkluzivní školy i z redefinování interního školního kurikula (Pančocha & Vítková, 2013). Rovný přístup ke vzdělávání a respektování práv dítěte společně s řadou dalších principů musí být primárně zaneseny v kurikulárních dokumentech. Vzhledem k tomu, že Česká republika a Švédsko jsou členy mezinárodních společenství (např. OECD, UNESCO, OSN, EU), vzdělávací politiky těchto zemí jsou primárně regulovány globálními a mezinárodními deklaracemi, jimž jsou legislativní normy státní, krajské a lokální úrovně podřízeny. Principy zdůrazňované mezinárodními deklaracemi jsou dále zpracovány v národních legislativních normách.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)

Přestup dětí z mateřské na základní školu je v mnoha ohledech usnadněn volnějším režimem prvních školních dní, kdy se děti po několika hodinách ve školní lavici dostávají zpět dom, a navíc první dny ve škole absolvují v doprovodu svých rodičů. Na děti však působí i mnoho faktorů, které pro ně mohou být stresující. Noví žáci se objevují v neznámém kolektivu lidí a v prostředí, ve kterém budou ve většině případů trávit následujících pět let.

Nástup dítěte na základní školu je výzvou i pro rodiče. Dávají svou ratolest do třídy s neznámými dětmi, o kterých často nic nevědí. Svěřují část jejich výchovy a vzdělávání do rukou učitele, kterého často potkali jen několikrát v rámci schůzek před nástupem dětí do první třídy. Začali jsme si proto pokládat následující otázky: Jak takovým dětem pomoci? Jak překlenout období nejistoty a usnadnit jim změnu prostředí? Jak posílit vztahový trojúhelník, jehož vrcholy tvoří děti, rodiče a učitelé, a který je pro budoucí spolupráci nezbytný?

Z jiné perspektivy, která klade důraz na rodiče, se pak vynořují další otázky: Jak rodiče ujistit, že se jejich dítě bude mít v té či oné třídě – potažmo ve škole – dobře? Jak jim dát pocit bezpečí? Jak s nimi navázat vztah, který bude fungovat v pozitivní atmosféře a usnadní komunikaci mezi nimi a vedením školy či pedagogickým vedením třídy, do které jejich dítě chodí? A když už si jejich děti hrají s jinými dětmi, jak jim umožnit i seznámení s jejich rodiči?

Zrodil se proto nápad zorganizovat adaptační kurz, na kterém bude dětem, rodičům i učiteli umožněno seznámit se s ostatními a navodit tak přívětivou atmosféru, která mezi nimi prostřednictvím různých aktivit a společného prožitku zboří bariéry strachu, studu a neinformovanosti. Zrodil se nápad zorganizovat adaptační kurz pro děti nastupující do první třídy na základní škole, který absolvují v doprovodu svých rodičů.

Následující text se pokouší čtenáři přiblížit průběh adaptačního kurzu pro 1. třídu základní školy, který proběhl od pátku do neděle v září roku 2011. Poukazujeme na možná úskalí, která se během organizace kurzu i jeho samotné realizace objevila, i na nesporné benefity, které kurz dětem, rodičům i učitelům přinesl.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)