Časopis Komenský

Kvalitní a efektivní vzdělávací systém je předpokladem úspěchu rozvinutých zemí a odborníci v těchto zemích hledají nové cesty ke zkvalitňování svých vzdělávacích systémů. Jednou z cest je komparace vlastního vzdělávacího systému s těmi nejúspěšnějšími, ke kterým patří podle testování PISA zcela oprávněně i finské školství. Co však skutečně stojí za kvalitou finského školství a jaké jsou současné tendence ve finském vzdělávání? Tento příspěvek obsahuje základní odpovědi na tuto otázku a popisuje finské školství na základě analýzy nejnovějších finských vzdělávacích dokumentů a zkušeností s finským školstvím získaných během studijního pobytu. Obsáhlost tématu nedovoluje zabývat se podrobně primárním finským školstvím v celé jeho šíři, a proto jsou v příspěvku popsány nejaktuálnější témata, kterými jsou nejnovější vzdělávací dokumenty, podpora žáků ve vzdělávání a vzdělávání pedagogů.

Nezabývejme se jen školstvím

Pro pochopení úspěšného fungování jakéhokoli školství je důležité zabývat se faktory ovlivňujícími jeho pozadí, které mají větší či menší vliv na celkovou podobu vzdělávacího systému. Mezi tyto faktory patří bezesporu historický a kulturní odkaz Finska, předávaný díky školství formou myšlenek a hodnot. Vše pramení z nepříliš příznivých podmínek, které s sebou přinášely jednotlivé události v historii země. Finové museli začít věřit jeden druhému, což vede k typické finské solidárnosti, poctivosti a disciplinovanosti (Průcha & Kansanen, 2015, s. 28–30). Ve Finsku tak můžete spatřit nezajištěná jízdní kola s nákupními taškami obsahujícími nejen nákup, ale také veškeré doklady, volně odložené batohy, kabelky aj. Co je však nejdůležitější, Finové jsou si vědomi vlivu školství, které nejen předává a uchovává tyto hodnoty a tradice, ale vede jedince k respektu, vlastenectví a odpovědnosti za své jednání. Proto má školství a vzdělávání nezastupitelnou roli v životě všech Finů.

Mezi další ovlivňující faktor patří štědré financování škol. Finance, které jsou určeny pro školy, zahrnují skutečně celou škálu finálního využití. Někdy se může jednat i o nepatrné maličkosti, jako jsou školní pomůcky nebo naopak o nákladné financování. Sem spadá strava pro všechny žáky či zajištění dopravy pro žáky zejména ze severní oblasti Finska (Student financial aid in Finland, 2017 s. 1–2). Financování takových položek se zdá být při pohledu na celosvětové postavení finského školství výhodné. Finsko tak může zajistit skutečné vzdělávání bez rozdílů.

V neposlední řadě je důležité do ovlivňujících faktorů zahrnout i národnostní složení. Podle statistik z roku 2016 mělo Finsko 5 488 543 byvatel (Finsko: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled, 2016). Z toho 2 % populace jsou tvořena různými etnickými skupinami. Jde o Švédy, kteří jsou ve Finsku označováni jako tzv. finští Švédové, a o Laponce. Právě Laponci mají ve Finsku jedno privilegium, které se týká jazyka vzdělávání. Žáci, jejichž primární vzdělávání probíhá na území Laponska, musí být vzděláváni v laponštině (Basic Education Act 628/1998, 2010). Školský zákon také pamatuje na děti migrantů. Podle tohoto zákona mají žáci, kterým nestačí jazykové znalosti pro studium na běžných základních školách, právo na individuální vzdělávání ve skupinách podle věku a svých schopností. Hlavním cílem je začlenění do finské společnosti a následné vzdělávání na běžných finských základních školách (National Core Curriculum for Instruction Preparing Immigrants for Basic Education, 2009, s. 4).

 

Národní vzdělávací program

V roce 2016 vstoupil v platnost zcela nový Národní vzdělávací program pro základní vzdělávání. Reforma tohoto dokumentu reaguje na aktuální potřeby žáků a snaží se činit vzdělávání smysluplné. Důraz je kladen na jedinečnost a individualitu žáků, kterou nesmíme opomíjet. V tomto ohledu si reforma klade za cíl připravit pro žáky prostředí, které jim pomůže k co nejlepším výsledkům v rámci osobních možností každého z nich.

Součástí dokumentu je i hodnocení, které hraje podstatnou roli právě v podpoře žáků ve vzdělávání. Hodnocení tvoří nezbytnou součást procesu učení. K posouzení plnění osnov slouží testování na konci šestého a devátého ročníku. Primárním úkolem hodnocení ve Finsku je vést a podporovat žáka, nejde tedy o srovnávání jednotlivců. Žáci jsou vedeni k zamyšlení se nad vlastním učením ve vztahu ke svým cílům. Pedagogové pomáhají žákům dojít k cílům a rozpoznat jejich vlastní silné stránky. Poskytují žákům takové příležitosti pro rozvíjení dovednosti sebehodnocení a hodnocení druhých tak, aby oba aktéři hodnocení mohli přijímat a dávat konstruktivní zpětnou vazbu (New national core curriculum for basic education: focus on school culture and integrative approach, 2016). Při svém studijním pobytu jsem měla možnost pozorovat využití sebehodnocení ve školní praxi. Plně se využívá již od prvního ročníku, kde je pojímáno zábavnou formou a doprovází žáky po celou dobu primárního studia. Nehodnotí se jen výsledky ve vzdělávání, ale také jak žák přispěl k atmosféře při vzdělávacím procesu či osobní přispění ke zlepšení životního prostředí aj.

Nejdůležitější částí nového programu, která naznačuje tendenci vývoje finského školství, je pojednání o integrované výuce. Cílem integrované výuky je vidět souvislosti a pochopit vztahy mezi učebním obsahem. Následně umět kombinovat znalosti s dovednostmi, které vedou k tzv. příčným kompetencím (The Transversal competences). Tyto kompetence symbolizují cíle vzdělávání a vycházejí z kompetencí potřebných ve všech sférách lidského života, jsou tedy tvořeny vědomostmi, dovednostmi a hodnotami žáka (New national core curriculum for basic education: focus on school culture and integrative approach, 2016). S integrovanou výukou se lze setkat na každém kroku. Finští pedagogové se nevážou na předepsaný rozvrh, který je jen čistě orientační, a tak můžeme pozorovat propojení informačních technologií s dějepisem, fyziky s přírodopisem aj.

V souvislosti s integrovanou výukou na finských školách je dobré zmínit články, které vycházely v roce 2016 v českých denících a informovaly o rušení předmětů na finských školách. Jednalo se však jen o politickou kampaň před blížícími se volbami (Dlask, 2017). Takže i ve Finsku je výuka stále rozvržena i do klasických předmětů s využitím integrované výuky.

 

Testované oblasti PISA

Ve svém národním programu reaguje Finsko i na testovací oblasti PISA, tj. matematickou, čtenářskou a přírodovědnou gramotnost. Tyto testované oblasti určují, že finské školství má jedny z nejlepších výsledků na světě. Právě nový vzdělávací program na toto reaguje a udává směr, jak v těchto oblastech vzdělávat.

 

Matematická gramotnost

Při testování v roce 2015 se v matematické gramotnosti Finsko umístilo na 6. místě, což je nejhorší výsledek ze všech testovaných oblastí, ale i tak patří 6. místo k nejlepším v Evropě (Mathematics performance, 2015). Finové si důležitost matematiky uvědomují. Nově k této problematice přistupuje právě nový vzdělávací program. Hlavním úkolem výuky matematiky je rozvíjet v žácích přesnost, logické a kreativní uvažování. Učení se matematice závisí na pochopení matematických konceptů a struktur. Matematika vede k rozvoji schopností řešit problémy, k rozvoji komunikace a spolupráce. Vzdělávání probíhá s využitím moderních technologií. Podle vzdělávacího programu je pozitivní osobní postoj k matematice velmi důležitý. V době testování v roce 2015 byla matematika pro žáky svou obsáhlou teorii méně atraktivní, proto se musí do vyučování vznést netradiční způsoby práce, které by žáky více přilákaly ke studiu tohoto oboru (National Core Curriculum for Basic Education, 2016, s. 216–217).

Malý zájem o matematiku vychází z nepochopení obsahu učiva, což vede k demotivaci žáka, následnému nezájmu a nevalným výsledkům. Finové se snaží zájem probudit atraktivními metodami výuky. Vyučování matematiky tak není v novém programu postavené jen na samotných vědomostech, ale i na chápání souvislostí mezi skutečným životem a životem ve škole.

 

Čtenářská gramotnost

 Naopak velmi úspěšně na tom je Finsko ve čtenářské gramotnosti (Reading performance, 2015). Podle rozhovorů s Finy je hlavním důvodem úspěšnosti rodina. Ve finských domácnostech je čtení zcela běžné a je pokládáno za nezbytnost. Ať jde o čtení knih či denního tisku v tištěné podobě, který je přítomen v každé domácnosti.

Národní vzdělávací program uvažuje nad čtenářskou gramotností nejen jako nad zdrojem nových informací v rodném, ale i v cizím jazyce. Díky četbě lze poznat svou kulturu a národní identitu a podpořit kreativitu všech žáků, pokud budou číst texty přiměřené svému věku. S tím souvisí i vhodný výběr literatury a schopnost rozhodnout o důvěryhodnosti zdroje a možnosti dalšího využití, s čímž také souvisí schopnost výběru a rozpoznání toho, co je pro žáka skutečně důležité (National Core Curriculum for Basic Education, 2016, s. 190–200).

 

Přírodovědná gramotnost

Poslední sledovanou složkou v testování PISA je přírodovědná gramotnost. Finsko se v přírodovědné gramotnosti v roce 2015 umístilo podle testování na třetím místě těsně za druhým Estonskem a prvním Japonskem (Science performance, 2015).

Finský vzdělávací program pojímá přírodovědné vědy jako celistvou kategorii a integruje vědomosti z oblasti biologie, geografie, psychologie, chemie a zdraví. Vzdělávací oblast má podporovat vztah žáků k přírodě, rozvíjet v nich kritické myšlení, zájem o své zdraví a zejména má pak pomáhat žákům porozumět dopadům jejich jednání na přírodu a jejich vlastní životy (National Core Curriculum for Basic Education, 2016, s. 220–223).

Pokud jde o zmíněnou péči o zdraví, jedná se o jeden z hlavních bodů vzdělávání. Finové se snaží pečovat o fyzické i psychické zdraví nejen dětí, ale také dospělých, a to formou specializovaných lékařů, kteří jsou k dispozici ve školách zcela zdarma nebo pomocí vyvážené stravy, která je ve finských školách plně hrazena státem. O své zdraví se starají také díky pravidelnému sportování, které je podporováno z mnoha stran. Veškeré sportovní aktivity jsou pro všechny děti bez rozdílů zcela zdarma.

Vraťme se ale zpět k přírodě samotné. Finové mají k přírodě skutečně blízko ve všech věkových kategoriích. Již od dětství se žáci snaží chránit svou přírodu a prostředí, ve kterém žijí, neboť jde o část kulturních hodnot. Většina finských žáků tráví v přírodě mnoho času, ať již během školního vyučování nebo ve svém volném čase. Během vyučování žáci tráví venku každou přestávku mezi vyučovacími hodinami v jakémkoli počasí, například na školních hřištích. Obdobně je tomu i ve volném čase žáků. Ten většinou tráví se svými vrstevníky či rodiči aktivně v přírodě. Mnoho finských učitelů bere přírodní vědy jako možnost pro projektové vyučování nebo pro tematickou výuku. Žáci tak mají možnost sami experimentovat, hledat nové informace a ověřovat hypotézy.

 

Podpora žáků ve vzdělávání

Jak bylo již výše zmíněno, tak samotní Finové považují podporu žáků ve vzdělávání   za velmi důležitý bod, který významně zkvalitňuje jejich školství. Poskytnutí takové podpory ve vzdělávání vede ke zmenšení celkového rozdílu mezi nejlepším a nejhorším žákem. V průměru pak žáci dosahují lepších studijních výsledků. A nadaní žáci mají možnost se nadále zlepšovat ve svých schopnostech a vědomostech.

Tato podpora je reakcí na stav školství v roce 2000, kdy docházelo ke zvyšování počtu žáků vyžadujících speciální péči. V současné době se tedy žáci mohou vzdělávat ve speciálních školách, v separovaných třídách na běžných primárních školách nebo přímo v běžných třídách za předpokladu individuální práce se speciálním pedagogem nebo asistentem. Způsob vzdělávání samozřejmě záleží na potřebné péči (Hausstätter & Takala, 2008, s. 123).

Druhou z uvedených variant jsem měla možnost okusit přímo v praxi ve Finsku. Realita je pak taková, že v primárních školách jsou žáci jednoho ročníku rozděleni do několika tříd. Jedna z těchto tříd je věnována pouze žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Žáci se tak vzdělávají pod hlavičkou jedné instituce, ale dochází k rozdělení na hlavní předměty. Společně se žáci setkávají pouze o přestávkách a při výchovách.

Samotná podpora je rozdělována do tří úrovní podle závažnosti žákových obtíží. Jedná se o obecnou podporu učení, intenzivní podporu učení a speciální podporu. Každý žák má právo využít podpory na všech těchto zmíněných úrovních.

 

Obecná podpora učení

První typ podpory lze charakterizovat jako krátkodobou obecnou podporu. Snaží se zachytit a napravit začínající obtíže žáka. Ať již mluvíme o problémech při docházce do vzdělávací instituce, přes problémy s chováním až po poruchy učení, dá se jim čelit a lze je vyřešit, či alespoň zmírnit jejich dopad na žáka. Žák může dostat podporu ve formě doučování či občasné spolupráce se speciálním pedagogem. Tato podpora se týká i žáků nadaných, kteří potřebují zvýšenou péči (National Core Curriculum for Basic Education, 2016, s. 104). S tímto typem podpory souvisí i příslušné didaktické pomůcky. Během svého studijního pobytu jsem měla možnost pozorovat pracovní sešity a listy s rozdílnou obtížností podle schopností každého z žáků.

 

Intenzivní podpora učení

Pokud se jeví první typ podpory jako nedostačující, lze využít druhého typu. Je určen všem žákům, kteří nejsou schopni dosahovat takových dovedností a nemají takové schopnosti, které jsou obvyklé u jedinců stejného či podobného věku. Je vytvořen individuální vzdělávací plán, kde pedagog vytyčí nejen cíle, ale také popisuje celý průběh spolupráce a pokroky. O této formě podpory, resp. vzdělávání, je většinou rozhodnuto již v předškolním vzdělávání (National Core Curriculum for Basic Education, 2016, s. 106–109).

 

Speciální podpora učení

Třetí a zároveň nejvyšší typ podpory, tj. speciální podpora během primárního vzdělávání, se přiděluje na základě rozhodnutí psychologa nebo jiného odborného lékaře. Žák se speciálními potřebami vyžaduje větší péči, než jakou nabízejí předešlé formy. Je nutné zhotovit individuální vzdělávací plán, který nese všechny náležitosti výše uvedené. Dále je zapotřebí spolupráce s psychology a speciálními pedagogy. Nutno dodat, že tito žáci mají své učební osnovy a definované kompetence, jichž mají dosáhnout během základního vzdělávání (National Core Curriculum for Basic Education, 2016, s. 110–118).

Tyto jednotlivé typy podpory si kladou za cíl, aby každý z žáků měl příležitost zažít úspěch ve vzdělávacím procesu i jako člen skupiny. Cílem je rovněž zvýšit žákovo smýšlení o sobě samém a zajistit kladný vztah ke vzdělávání. Dalším z cílů je zdokonalování strategie učení a plánování učení, zejména pak osvojení si plánování cílů ve vzdělávacím procesu. Každý pedagog má povinnost vést žáka k nejlepším vzdělávacím výsledkům a zároveň je povinen mu poskytnout podporu ve formě poradenství. Sám pedagog také ve spolupráci se samotným žákem a jeho rodiči posoudí, na jaké úrovni a v jaké intenzitě bude poradenství probíhat. Následně pedagog ve spolupráci s odborníky (asistent pedagoga, psycholog či speciální pedagog) sestaví vzdělávací plán či individuální vzdělávací plán (National Core Curriculum for Basic Education, 2016, s. 102–103).

Během krátkého období, kdy jsem měla možnost poradenství a podporu sledovat přímo v praxi, probíhala mezi rodinou žáka a školou (pedagogem) velmi intenzivní spolupráce. Mé pozitivní vnímání bylo umocněno pocitem, že o tuto spolupráci mají zájem obě strany. V případě takového oboustranného zájmu se tak podpora stává intenzivnější a výsledky se dostavují v poměrně krátké době.

 

Vzdělávání budoucích pedagogů

Profese pedagoga je ve Finsku velmi žádaná a ceněná, můžeme si toho všimnout na platovém hodnocení pedagogů nebo na společenské prestiži. Nelze přehlédnout, kolik studentů se hlásí právě ke studiu pedagogiky. Čísla uchazečů o studium na pedagogických fakultách jsou tedy mnohonásobně vyšší než konečný počet přijatých studentů (Teachers in Finland: Trusted professionals, 2013, s. 1–2). Samotný výběr uchazečů o studium je velmi pečlivý a fakulty vybírají jen ty uchazeče, kteří dosáhli na středních školách nejlepších výsledků. Zájem o studium uchazeče dále motivuje k sebevzdělávání a k vyhledávání nových metod ke zlepšení své pozdější výuky. Na takové uchazeče následně fakulty mohou klást vyšší nároky v průběhu celého studia. Výsledkem v praxi je pak kvalitní a profesionální pedagog. Právě kvalitní pedagog je podle Finů cestou k efektivnímu vzdělávání.

Pro výuku na primárním stupni je nutné získání magisterského titulu. Ve Finsku je však studium rozdělené na bakalářské a magisterské. Níže uvedený obsah studia přibližuje plán jedné z nejprestižnějších vysokých škol ve Finsku, University of Eastern Finland. Během bakalářského studia se student seznámí se všeobecnými základy pedagogiky. V následujícím navazujícím magisterském studiu se již blíže věnuje problematice primárního vzdělávání. Studium i nadále však probíhá ve velké šíři. Studenti se zabývají pedagogickým výzkumem, cíli vzdělávání, obsahem vzdělávání a například i hodnocením, psaním odborných článků a pedagogickou praxí. Další předměty si student volí dle svého osobního uvážení a zájmů (School of Applied Educational Science and Teacher Education, 2017).

Kromě vzdělání v otázkách všeobecné pedagogiky a v odborných předmětech se klade zvláštní důraz na praxi, během které se student seznámí se sebou jakožto pedagogem a probudí v sobě schopnost sebereflexe a dalšího sebevzdělávání (Teacher education in Finland, 2016). Praxe je realizována na přilehlých školách spolupracujících s fakultou. Vede studenty k samostatnému vedení vyučovacích hodin, k diskuzi a seznámení se s problémy, které jsou v životě pedagoga běžnou realitou. Jde o stěžejní bod celého studia. Studenti se stanou členy pedagogického sboru, mají možnost výuky svých hodin a rovněž mají k dispozici veškeré zázemí a podporu ze strany jak své fakulty, tak školy samotné.

Pokud studenti ještě nemají možnost učit samostatně své hodiny, působí na školách jako asistenti pedagogů, čímž se pedagog může věnovat opravdu jen své práci, vzdělávat a vychovávat a nemusí se rozptylovat dalšími situacemi, které během hodin nastanou. Faktem také je, že studenti a vyučující se důvěrně znají, neboť fakulta má jen jednu fakultní školu v bezprostřední blízkosti. Studenti tak během svého studia docházejí do jim známého prostředí, tedy na stejnou fakultní školu.

 

Závěrem

Závěrem si dovolím sdělit ještě jednu zkušenost z Finska. Samo sdělení komukoliv ve Finsku, že studujete pedagogiku, vás zařadí mezi elitní studenty. Sdělení, že jste pedagog, vás pak katapultuje mezi vážené jedince společnosti. Takový pocit a hrdost na profesi pedagoga v současné České republice nelze zažít. Proto nehledejme ve Finsku zázračné metody, ale pozorujme vztahy, úctu a přístup ke všem subjektům vzdělávání. Snad se novými přístupy ke vzdělávání zasloužíme o změnu i u nás.

 

Mgr. Veronika Bačová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Kalovy, obor Učitelství pro 1. stupeň. V rámci studia se zúčastnila programu Erasmus+, při němž absolvovala studium na finské univerzitě University of Eastern Finland. V současné době působí jako prvostupňový pedagog na Základní škole Satalice.

 

Kontakt: bacova.veronika@skolasatalice.cz

 

Literatura

Bačová, V. (2018). Vzdělávání žáků ve Finsku (Diplomová práce). Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/174453.

Basic Education Act 628/1998. (2010). Helsinki: Edit Publishing Oy

Dostupné z: http://www.finlex.fi/en/laki/kaannokset/1998/en19980628.pdf.

 

Dlask, J. (2017).  O finském (ne)rušení předmětů. Dostupné z: https://fin.ff.cuni.cz/cs/2017/10/12/o-finskem-neruseni-predmetu/.

 

Finsko: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled. (2016). Helsinky: Zastupitelský úřad ČR Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/finsko/.

 

Hausstattter, R. S. & Takala, M. (2008). The core of special teacher education: a comparison of Finland and Norway. European journal of special needs education, 23(2), 121–134.

 

Mathematics performance. (2015). Paris: OECD. Dostupné z: https://data.oecd.org/pisa/mathematics-performance-pisa.htm#indicator-chart.

National Core Curriculum for Basic Education 2014. (2016). Helsinki: Finnish national Board of Education.

 

National Core Curriculum for Instruction Preparing Immigrants for Basic Education 2009. (2009). Helsinki: The Ministry of Education. [online]. Dostupné z: http://oph.fi/download/138886_national_core_curriculum_for_instruction_preparing_for_basic_education_2009.pdf.

 

New national core curriculum for basic education: focus on school culture and integrative approach. (2016). Helsinki: Finnish National Board of Education. Dostupné z: http://www.oph.fi/english/publications/brochures.

 

Průcha, J. & Kansanen, P. (2015). Školní vzdělávání ve Finsku. Praha:  Karolinum.

 

Reading performance. (2015). Paris: OECD.  Dostupné z:https://data.oecd.org/pisa/reading-performance-pisa.htm#indicator-chart.

 

Science performance. (2015). Paris: OECD. Dostupné z: https://data.oecd.org/pisa/science-performance-pisa.htm#indicator-chart.

School of Applied Educational Science and Teacher Education. (2017). Joensuu: University of eastern Finland. Dostupné z: http://www.uef.fi/en/web/skope/joensuun-kampus.

 

Student financial aid in Finland. (2017). Helsinki: Ministry of Education and Culture. Dostupné z: http://minedu.fi/en/student-financial-aid-system.

 

Teacher education in Finland. (2016). Helsinki: Ministry od Education and Culture.(2016). Dostupné z: http://minedu.fi/documents/1410845/4150027/Teacher+education+in+Finland/57c88304-216b-41a7-ab36-7ddd4597b925.

 

Teachers in Finland: Trusted professionals. (2013). Helsinki: Finnish National Agency for Education. Dostupné z: http://www.oph.fi/download/148962_Teachers_in_Finland.pdf.