Časopis Komenský

V souvislosti se současným trendem k inkluzi se učitelé na běžných školách mohou stále častěji setkat s integrovanými žáky se ztrátou sluchu. Vzdělávání žáků se ztrátou sluchu s sebou přináší mnohá specifika, a to především v oblasti rozvoje mluvených jazyků. Učitelé, kteří nemají zázemí ve speciálně-pedagogickém vzdělání, jsou tak postaveni před zcela novou situaci. V souvislosti se sluchovým postižením existuje navíc řada nesprávných představ týkajících se vzdělávání, komu-nikace či schopností, které vycházejí z nedostatku informací či ze zobecnění limitovaných osobních zkušeností.

Cílem tohoto příspěvku je poskytnout (především) učitelům cizích jazyků informace a podněty vycházející z výzkumných zjištění v oblastech surdopedie, psycholingvistiky či teorie osvojování cizích jazyků. V první části krátce představíme problematiku sluchového postižení. V následujících kapitolách pak upozorníme na některé zákonitosti či zapeklitosti, se kterými se učitel(ka) cizího jazyka může setkat při výuce žáka se sluchovým postižením z pohledu individuálních odlišností v učení se cizím jazykům.

 Přestože se mnohé problémy v oblasti gramotnosti a jazykového rozvoje vyskytují téměř u všech osob se ztrátou sluchu bez ohledu na její míru, včetně uživatelů kochleárního implantátu (Marschark et al., 2012), nejvýrazněji se projevují u jedinců s úplnou či těžkou ztrátou sluchu. Na tuto skupinu se také nejčastěji zaměřuje výzkum. Z těchto důvodů se také tento příspěvek zabývá především situací neslyšících žáků a žáků s těžkou ztrátou sluchu.

 

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2017/ ročník 141)