Vytisknout

Od hodnocení Strategie 2020 uplynul již skoro rok – jak se v mezičase dařilo záměry S2020 v oblasti podpory učitelské profese naplňovat?

 Podobně jako všichni tři mí předřečníci řeknu, že nepřijetí kariérního systému ústí do neutěšené situace, kdy řada připravených návrhů na řešení složité situace učitelské profese a přípravy na ni padla pod stůl. Je sice pravda, že některé z nich se mají oživit v rámci zmiňovaného projektu SYPO, ale ten se teprve rozbíhá, takže bude nějakou dobu trvat, než dosáhne do praxe. Za užitečnou aktivitu v něm považuji budování metodických kabinetů v krajích a aktivity směřující k podpoře začínajících učitelů.

Objevilo se mezitím nějaké další či nové téma, které by souviselo s učiteli?

 Ano, zvýraznil se problém nedostatku učitelů ve vztahu ke vzrůstající demografické křivce žactva. Chybí zejména učitelé angličtiny, přírodovědných předmětů a učitelé pro první stupeň základní škol. Kromě toho se ukazuje, že řada absolventů učitelství dnes směřuje do jiných, lépe placených profesí a zaměstnání, zkoušejí (či jsou nuceni) kombinovat učitelskou dráhu ještě s něčím jiným, hledají flexibilnější způsoby své profesní seberealizace, více a rychleji střídají různé zaměstnavatele a pozice apod. Myslím, že to uvozuje novou situaci, kdy v mnoha profesích přestává být samozřejmé, že zaměstnavatelé získají plný závazek svých pracovníků bezvýhradně a snadno. Pro školství to může být, obávám se, velký problém.      

Co pozitivního lze říci na závěr?

 Mám-li být pozitivní, řeknu, že jsem s nadějí vyslechl zprávu o tom, že MŠMT bude dál usilovat o vylepšení platové situace učitelů. To je skutečně nezbytné, neboť finanční důvody bývají uváděny jako jedny z nejvýznamnějších pro nenastupování do učitelské profese i pro odchody z ní, a to zejména u mužů, ale mnohdy i u žen – zpravidla po třech až pěti letech praxe, kdy se mění jejich životní situace (zakládají rodiny, pořizují si vlastní bydlení apod.). I k tomuto by měla vzdělávací politika na národní a regionální úrovni přihlížet, neboť jde o problémy, které jsou stěží řešitelné z úrovně jednotlivých škol.  

 doc. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M. Ed.

působí jako vedoucí Institutu výzkumu školního vzdělávání a jako proděkan pro výzkum a akademické záležitosti na Pedagogické fakultě MU. Pracoval také ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze, kde vedl celonárodní výzkum kurikulární reformy. Byl předsedou pracovní skupiny pro oborové didaktiky akreditační komise a působil v poradních týmech v oblasti vzdělávací politiky. Odborně se zaměřuje na problematiku reforem ve vzdělávání, učitelské profesionalizace, kurikula a vyučování a učení, metodologicky se profiluje v oblasti výzkumu založeného na analýze videozáznamu. Na PdF MU vyučuje metodologii vědecké práce, srovnávací pedagogiku a didaktiku.

Kontakt: tjanik@ped.muni.cz