Vytisknout

Jak budete reagovat na výzvy ke snižování nerovností ve vzdělávání, které předložila hodnotící skupina?

 Nejprve bych opětovně ráda poděkovala expertní skupině za přípravu externí evaluace Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Právě pokroky a realizace dílčích cílů spojených především s problematikou společného vzdělávání jako základního nástroje naplňování první z priorit Strategie 2020 byly hodnotiteli přivítány nejvíce pozitivně. Experti primárně ocenili zavedení nárokové podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v hlavním vzdělávacím proudu. Poukázali však rovněž na problémy, které implementace společného vzdělávání do systému přinesla, a to zejména na nedostatečnou veřejnou diskusi, krátké období pro proškolení pedagogů a poradenských pracovníků a obecně slabou regulaci financování podpůrných opatření. To jsou přesně ty výzvy, na které se MŠMT bude snažit v následujícím období reagovat. O tom však více později. Pokud se však vrátíme k dalším cílům sledované priority, pak hodnoticí zpráva s mírnou skepsí reflektuje např. zavedení povinného ročníku předškolní docházky. Dopady daného opatření MŠMT systematicky analyzuje, a to jak na základě šetření prováděných ČŠI, tak prostřednictvím postupně zadávaného výzkumu, který se zaměří na dopady předmětného opatření v sociálně vyloučených lokalitách, na které původně cílilo především. Výzkum má pak přirozeně rovněž nastínit další možná řešení pro zvýšení účasti dětí v předškolním vzdělávání ve snaze o vyrovnání a maximální rozvinutí jejich vzdělávacího potenciálu. Ze strategického hlediska pak MŠMT rovněž musí čelit výzvám spojeným s nárůstem vnější diferenciace v základním vzdělávání ve formě fenoménů, jakými jsou např. spádová turistika, nárůst počtu výběrových základních škol či udržitelnost podílů žáků odcházejících na osmiletá a šestiletá gymnázia ve vybraných regionech. Cíle a opatření však nemohou spočívat v omezeních a restrikcích stávajícího systému, ale ve snaze o zvyšování kvality podmínek a průběhu vzdělávání tak, aby rodiče důvěřovali svým spádovým školám. Tak je tomu ostatně ve všech úspěšných vzdělávacích systémech mnoha evropských zemí, např. i ve Finsku, které bývá často uváděno jako příklad dobré praxe. V neposlední řadě představuje významný úkol rovněž postupné posilování společných prvků v oborech středního vzdělání, které expertní skupina rovněž zhodnotila jako nepříliš viditelné. V rámci této problematiky MŠMT realizuje postupnou revizi cílů a obsahu vzdělávání v podobě RVP i oborové struktury na středním stupni vzdělávání a chce dále zlepšit metodické vedení krajů v rámci optimalizace svých vzdělávacích soustav. 

 

Jaké kroky považujete za klíčové ve vztahu ke společnému vzdělávání?

 Nad rámec samotného hodnocení expertní skupiny sledovalo MŠMT průběh zavádění prvků společného vzdělávání také prostřednictvím šetření ČŠI, a především pak prostřednictvím vlastní analytické zprávy vypracované po roce fungování nového systému. Samotná analýza přinesla jak řadu pozitivních, tak i negativních zjištění. Za nesporné pozitivum lze označit to, že žákům se SVP se v běžných školách dostalo podpůrných opatření a strukturované finanční podpory. Oproti minulosti školy rovněž věděly, na co a za jakých podmínek mají jejich žáci nárok. Rovněž nedošlo k masivnímu odlivu žáků se SVP ze škol „speciálních“ do škol běžných. Do škol hlavního vzdělávacího proudu přešli právě ti žáci, jejichž znevýhodnění umožňuje jejich vzdělávání s podporou v běžné škole. Jako hlavní nedostatky lze dle analýzy ČŠI označit především přetížení školských poradenských zařízení zejména v souvislosti s re-diagnostikou žáků se SVP tam, kde nebyla ze strany klientů dodržena lhůta dvouletého přechodného období. Náběh společného vzdělávání rovněž komplikovala nová administrativa spojená s nárokovými podpůrnými opatřeními. Dílčí tematické zprávy ČŠI pak v rámci hodnocení důležitého podpůrného opatření asistent pedagoga konstatují to, že ačkoliv obecně jsou učitelé pozitivně naladěni k přínosu asistenta pedagoga ve třídě, již méně to tak vnímají přímo u žáků se SVP. Často to odůvodňují absencí pozornosti věnované ostatním žákům, případně celkovou pasivitou asistenta pedagoga a narušováním výuky komunikací s přiděleným žákem. Celkově se pak učitelům daří spolupracovat s asistenty na 1. stupni základních škol, kde oproti 2. stupni jsou tito častěji zapojováni do přípravy hodin, ve větší míře se podílejí na činnosti ve výuce společně s učitelem, častěji pracují také s ostatními žáky, nejen se žáky se SVP. Celkově byla na 1. stupni dle ČŠI zaznamenána vyšší míra přínosu podpory asistenta pedagoga (jak pro žáky se SVP, tak pro ostatní žáky). Průběžnou reakcí MŠMT na zjištěné nedostatky byla novela vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, která si kladla za cíl odstranit technické nedostatky v textu samotné vyhlášky a dále rovněž odstranit nadměrnou administrativní zátěž v oblasti společného vzdělávání. Praxí se ukázalo, že některé právem předpokládané postupy jsou zbytné, ať už vzhledem ke své povaze nebo duplicitě vůči jiným postupům. Druhá novela vyhlášky účinná ke konci roku 2017 pak reagovala především na výše uvedená zjištění s cílem přesněji a účelněji vymezit roli asistentů pedagoga. Obecně je pro MŠMT zásadní kontinuálně profesně rozvíjet pedagogické pracovníky mateřských, základních a středních škol v oblastech podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a inkluzivních přístupů ke vzdělávání. MŠMT tímto reaguje na dílčí analytická zjištění a zkušenosti s fungováním nového systému ve snaze efektivního zajištění naplňování cílů, se kterými byl zaváděn – tedy snižování nerovností ve vzdělávání.

 

Jaké kroky považujete za klíčové ve vztahu k posilování poradenského systému?

V tomto ohledu je především zásadní personální a finanční posílení systému, a to jak na úrovni škol, tak i v rámci samotných školských poradenských zařízení. Obecně školy využívají komplexní systém poradenských služeb, úplné školní poradenské pracoviště může např. výrazně pomoci předcházet krizovým situacím ve školách. Pro efektivní využití poradenských služeb ve škole je vhodné nastavit spolupráci jednotlivých pracovníků školního poradenského pracoviště (tj. pedagogičtí pracovníci a sociální pedagogové). Klíčové je v této oblasti pak především metodické vedení ze strany NÚV a standardizace diagnostických přístupů tak, aby nedocházelo k naprosto neopodstatněným rozdílům. NÚV v současné době v rámci systémového projektu KIPR (kvalita – inkluze – poradenství – rozvoj) aktivně zpracovává standard školských poradenských zařízení, jehož výstupem bude zavedení a ověření jednotných pravidel poradenských služeb (personálního, diagnostického a procedurálního charakteru). Bude vytvořen obecný, personální, materiální, diagnostický, intervenční a procedurální standard sítě školských poradenských zařízení. Ve vztahu ke zbývajícímu období účinnosti Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 pak další definované úkoly zahrnují rovněž kontinuální profesní rozvoj pracovníků školských poradenských zařízení prostřednictvím dalšího vzdělávání.

 

 

Mgr. Iveta Valachová

Mgr. Iveta Valachová působí od roku 2012 na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kde se od počátku zabývá tvorbou a implementací vzdělávací politiky na národní úrovni. Aktuálně zastává pozici vedoucí oddělení strategie a analýz, které se věnuje naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 a zároveň přípravě navazujícího zastřešujícího strategického dokumentu v oblasti vzdělávání pro období po roce 2020.

kontakt: Iveta.Valachova@msmt.cz