Časopis Komenský

HOVORY O VZDĚLÁVACÍ POLITICE

Počínaje číslem 142/4 otevíráme v časopise Komenský rubriku týkající se vzdělávací politiky. Rádi bychom tím napomohli zvýšit informovanost o naplňování Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 (dále Strategie 2020). Priority této Strategie jsou tři: snižovat nerovnosti ve vzdělávání, podporovat kvalitní výuku a učitele, odpovědně řídit vzdělávací systém. Čtenáře by mohlo zajímat, jak na tom v těchto oblastech jsme. Zajímá to i Ministerstvo školství, které si zadalo externí hodnocení zaměřené na naplňování Strategie 2020. S experty, kteří se na hodnocení podíleli, si budeme průběžně povídat – odtud název rubriky: hovory o vzdělávací politice. V tomto čísle nás garant rubriky – Tomáš Janík – uvede do tématu, zástupce MŠMT Jindřich Fryč se vyjádří ke Strategii 2020 a předsedkyně hodnotící skupiny Ivy Stuchlíkové se zeptáme, jak hodnocení probíhalo a k čemu se dospělo. V dalších číslech budeme postupně věnovat pozornost jednotlivým prioritám a slovo dostanou Irena Smetáčková, Arnošt Veselý, Daniel Münich, David Greger, Jana Matoušová, Jana Hrubá a další.

V minulém čísle časopisu Komenský jsme otevřeli novou rubriku, která se zabývá vzdělávací politikou v České republice, a to zejména ve vztahu ke Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020 a k jejímu expertnímu hodnocení. V tomto čísle se podíváme na první ze tří priorit této strategie, kterou je snižování nerovností ve vzdělávání. Z hodnotící skupiny se k tomuto dokumentu bude vyjadřovat doc. PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D. z katedry psychologie Pedagogické fakulty UK. Pohled z MŠMT poté nabídne vedoucí Oddělení strategie a analýz na MŠMT Mgr. Iveta Valachová. Oba rozhovory najdete hned pod tímto článkem.

Jak budete reagovat na výzvy ke snižování nerovností ve vzdělávání, které předložila hodnotící skupina?

 Nejprve bych opětovně ráda poděkovala expertní skupině za přípravu externí evaluace Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Právě pokroky a realizace dílčích cílů spojených především s problematikou společného vzdělávání jako základního nástroje naplňování první z priorit Strategie 2020 byly hodnotiteli přivítány nejvíce pozitivně. Experti primárně ocenili zavedení nárokové podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v hlavním vzdělávacím proudu. Poukázali však rovněž na problémy, které implementace společného vzdělávání do systému přinesla, a to zejména na nedostatečnou veřejnou diskusi, krátké období pro proškolení pedagogů a poradenských pracovníků a obecně slabou regulaci financování podpůrných opatření. To jsou přesně ty výzvy, na které se MŠMT bude snažit v následujícím období reagovat. O tom však více později. Pokud se však vrátíme k dalším cílům sledované priority, pak hodnoticí zpráva s mírnou skepsí reflektuje např. zavedení povinného ročníku předškolní docházky. Dopady daného opatření MŠMT systematicky analyzuje, a to jak na základě šetření prováděných ČŠI, tak prostřednictvím postupně zadávaného výzkumu, který se zaměří na dopady předmětného opatření v sociálně vyloučených lokalitách, na které původně cílilo především. Výzkum má pak přirozeně rovněž nastínit další možná řešení pro zvýšení účasti dětí v předškolním vzdělávání ve snaze o vyrovnání a maximální rozvinutí jejich vzdělávacího potenciálu. Ze strategického hlediska pak MŠMT rovněž musí čelit výzvám spojeným s nárůstem vnější diferenciace v základním vzdělávání ve formě fenoménů, jakými jsou např. spádová turistika, nárůst počtu výběrových základních škol či udržitelnost podílů žáků odcházejících na osmiletá a šestiletá gymnázia ve vybraných regionech. Cíle a opatření však nemohou spočívat v omezeních a restrikcích stávajícího systému, ale ve snaze o zvyšování kvality podmínek a průběhu vzdělávání tak, aby rodiče důvěřovali svým spádovým školám. Tak je tomu ostatně ve všech úspěšných vzdělávacích systémech mnoha evropských zemí, např. i ve Finsku, které bývá často uváděno jako příklad dobré praxe. V neposlední řadě představuje významný úkol rovněž postupné posilování společných prvků v oborech středního vzdělání, které expertní skupina rovněž zhodnotila jako nepříliš viditelné. V rámci této problematiky MŠMT realizuje postupnou revizi cílů a obsahu vzdělávání v podobě RVP i oborové struktury na středním stupni vzdělávání a chce dále zlepšit metodické vedení krajů v rámci optimalizace svých vzdělávacích soustav. 

Společné vzdělávání je asi nejčastěji zmiňovanou cestou ke snižování nerovností. V hodnotící zprávě ke Strategii 2020 uvádíte, že se k němu přibližujeme, ale proces jeho zavádění je problematický. Můžete popsat, s jakými problémy se potýkáme?

Za myšlenkou společného vzdělávání jsou poměrně komplexní východiska, která pracují s pedagogicko-psychologickými a sociologickými argumenty. Osobně jsem přesvědčená o jejich oprávněnosti a o funkčnosti samotné ideje společného vzdělávání. Společné vzdělávání totiž pomáhá posilovat rovnost ve vzdělávání, která by měla být základní hodnotou v každé demokratické společnosti. Ovšem představit tyto argumenty učitelské i poradenské obci, a zejména veřejnosti vyžaduje větší prostor, než jaký k tomu byl vytvořen. Zvláště v zemi s komunistickou minulostí, kde je princip jednotné školy i rovnosti pro velkou část společnosti a priori zdiskreditován, je důležité věnovat velkou pozornost budování společenského konsenzu. Ten vyžaduje čas, který zde bohužel chyběl. Nejde přitom jen o samotné seznámení se s informacemi a novými pravidly, ale spíše o prostor na jejich zpracování a zažití, a to na úrovni jednotlivců a institucí. Farrell (2002) identifikoval čtyři stadia prosazování inkluze, z nichž druhé označuje jako akceptaci – přijetí základních principů a hodnot, na kterých inkluzivní vzdělávání stojí. Česká republika byla ukázkovým příkladem země, kde akceptace nebylo dosaženo, a část školské i laické veřejnosti se myšlence stále brání, a to bohužel často na základě iracionálních a nepravdivých důvodů.

Princip společného vzdělávání je trendem, kterému se nemůžeme vyhnout. Je evidentní, že celkově narůstá rozmanitost žáků a žákyň. To přináší oprávněný požadavek, aby školy byly schopny adekvátně pracovat s žáky z rozdílného prostředí a s rozdílnými vzdělávacími potřebami. Namísto vyčleňování dalších a dalších skupin dětí mimo hlavní proud je tedy třeba hledat způsoby individualizace výuky na běžných základních školách. To znamená zaměřit pozornost na učitelské kompetence zvládat žákovskou diverzitu, ale také na posílení asistentů učitele jako plnoprávných členů vzdělávacího procesu, kteří mohou výrazně napomoci přizpůsobení výuky jednotlivým dětem či menším skupinám. Samozřejmě je třeba také posílit mechanismy vnitřní diferenciace (např. výuka ve výkonově blízkých skupinách), které se zdají být organizačně náročné, ale jejich zvládnutí – podle mého přesvědčení – pomůže velmi zvýšit kvalitu vzdělávání na základních školách.

Vedla jste expertní skupinu, která měla za úkol vypracovat expertní hodnocení. Jak jste k tomuto úkolu přistoupili?

Skupina si v počáteční fázi své práce vymezila analytický rámec a strukturu hodnocení. První část tvořilo zhodnocení celkového rámce Strategie 2020, způsobu vyvození a zdůvodnění priorit. V druhé, hlavní části jsme se věnovali jednotlivým prioritám a jejich dílčím cílům; sledovali jsme, jak byly tyto cíle dále operacionalizovány v navazujících dokumentech a zda a jak jsou uskutečňovány. Pokusili jsme se na základě této analýzy zároveň formulovat konkrétní doporučení k jednotlivým prioritám pro zbývající období naplňování Strategie 2020. Třetí část, strategické linie vyplývající z provedené analýzy pro období po r. 2020,  vznikala vlastně nad rámec původního zadání. Byla výsledkem našich analýz, které ukazovaly na některá slabá místa implementace Strategie 2020 a na oblasti, které Strategie 2020 nezmiňuje a které bude třeba v budoucím období rozpracovat.