Od výčitek jsme v minulém díle nakročili na drsnější půdu výhr*žek. Zápis s hvězdičkou může asociovat alibistický písemný záznam vulgarismů; hvězdička zde pak může vyvolávat dojem, že výhr*žky jsou vlastně vulgární, což pro tuto chvíli ponechejme stranou a zaměřme se (příznačně pro jazykové poradny) na formu slova: hvězdička zde signalizuje nejistotu, jak dané slovo v současné době zapsat, aniž bychom se přiblížili k pranýři takzvaných grammar nazis neboli potíračů a vymítačů agramatických, neřkuli nespisovných jevů v životě lidském.
Slovo výhr*žka je oproti výčitce zapeklitější — lze-li použít takto démonickou metaforu (ano, lze). Výhr*žka je tedy zapeklitější (formou i obsahem). Ve slovníku (SSČ a SSJČ) nalezneme varianty výhrůžka a vyhrůžka, jež jsou prohlášeny za ty správné, tj. spisovné. Varianta výhružka je označena křížkem. RIP, †výhružko... Přitom Český národní korpus (https://korpus.cz) dokládá, že tato třetí (údajně mrtvá) podoba slova zjevně obživla. Používá se v beletrii, publicistice i oborové literatuře. Na milion slov má vyšší výskyt než varianta vyhrůžka. Kdo nevěří, nechť vyzkouší aplikaci Slovo v kostce.
Dovolme si lingvistickou vsuvku: Slovník afixů (http://www.slovnikafixu.cz/heslar/-ka) konstatuje, že „[p]okud lze nějaká pravidla zaznamenat, ve slovotvorném základu obvykle nenásledují dva krátké nebo dlouhé vokály po sobě; buď se dlouží/krátí prefix, nebo kmenový vokál (výčitka, vychytávka)“. Výhrůžka toto pravidlo zjevně nerespektuje.
Nestálo by za zvážení provést průzkum, které varianty slova výhr*žka (i v*j*mka) mluvčí (včetně vyučujících češtiny) skutečně používají? Nedávalo by smysl zařadit pak do nového slovníku spisovné češtiny (až jednou vznikne) variantu výhružka také jako spisovnou? Samozřejmě jen pokud šetření prokáže, že se vskutku používá. A budeme za tuto formu slova dávat do té doby z diktátů dvojky? Samé otázky… a to jsme teprve u formy. Co až se dostaneme k obsahu? A o tom zase příště.
Mgr. Adam Veřmiřovský, Ph.D.
Katedra českého jazyka a literatury