Michael Staiger: Od „obratu k obrazu“ k multimodálnímu vyučování (2020)

listopad 2022 Petr Pytlík

Staiger, Michael (2020). Von der ‚Wende zum Bild‘ zum ‚multimodalen Turn‘. Perspektiven und Potenziale für eine Deutschdidaktik als Medienkulturdidaktik. Der Deutschunterricht (5). pp. 65-74. Hannover: Friedrich Verlag.

Profesor Michael Staiger se specializuje na výuku moderní německé literatury a její didaktiky a je jedním z nejhlasitějších zastánců rozšíření paradigmatu výuky jazyků a literatury, která se koncentruje především na psané texty, o multimediální složku. Vzhledem k dynamickému vývoji na poli mediální kultury v uplynulých desetiletích považuje zahrnutí mediálních kompetencí do výuky na školách za nutnost. Nemluví ale pouze o „obratu k obrazu“, nýbrž o „obratu k multimedialitě“.

Ve své studii představuje vybrané koncepty z různých disciplín, které pracují s kompetencí porozumění obrazům, visual literacy a multimediálními přístupy za účelem dalšího rozvoje didaktiky německého jazyka. Protože je tento vývoj podstatný i pro české prostředí, a to jak pro výuku českého jazyka, tak pro výuku jazyků cizích, považuji za podstatné některé tyto koncepty stručně představit.

V souvislosti se schopností rozumět obrazům hovoří Bernd Weidemann (2004) o dvou přístupech. V prvním případě se jedná o přirozené porozumění, kdy se ptáme, co je na daném konkrétním obrazu ztvárněno. V této fázi pozorovatel využívá své znalosti, aby co nejsnadněji a v co nejkratším čase identifikoval obsah obrazu. Druhé, hlubší (indikátorové) porozumění obrazu vede k identifikaci „poselství“ obrazu. V této fázi pozorovatel dokáže najít vizuální argumenty a obraz interpretovat. Weidemann upozorňuje na to, že porozumět obrazu „na první pohled“ dokáže jen zkušený pozorovatel. Je tedy k podivu, že tato schopnost není v německém vzdělávacím systému rozvíjena jako kulturní technika, stejně jako je rozvíjeno psaní, čtení nebo počítání. V návaznosti na Weidenmanna představila Carola Hecke (2012) rozšířený pojem vizuální kompetence. Rozlišuje mezi procedurálními schopnostmi porozumění a naučenými deklarativními vědomostmi. Porozumění obrazu dle ní předpokládá skutečně komplexní schopnosti a vědomosti, které Staiger ve své studii obecně nazývá visual literacy.

Na základě těchto obecných poznatků se Staiger ve druhé polovině svého textu zaměřuje na konkrétní aplikaci v didaktice němčiny, což lze vztáhnout i na didaktiku jakéhokoliv mateřského i cizího jazyka. Jak upozorňuje Maiwald (2005) materiály jako hudební videoklipy, reklamní spoty, filmy v sobě skrývají didaktický potenciál, který doposud není plně využíván ve výuce. Problém je podle Maiwalda despekt, s jakým jsou tyto materiály ve výuce nahlíženy jako méněcenné, sekundární doprovodné prvky. Přínosné se ale zdá být také propojení výuky jazyka a literatury s výtvarnou výchovou. V této souvislosti hovoří Claudia Vorst o třech základních funkcích takového propojení: orientace, emoce a abstrakce. Vorst upozorňuje na to, že porozumění obrazů lze takto rozvíjet již u dětí v předškolním věku.

V závěru své studie Staiger ještě jednou připomíná, že diskuze o rozvíjení visual literacy ve výuce jazyků probíhají již od 70. let, ale v praxi minimálně v Německu stále nacházejí jen malou odezvu. Výuka jazyka se spíše orientuje na psané či mluvené texty a méně již na recepci či produkci „multimodálních textů“. Staiger proto navrhuje rozšíření pojmů poslech, psaní a čtení o multimodální perspektivu. V praxi literární výuky pak navrhuje využití zdrojů, které kombinují obraz i text, od barokních emblémů, ilustrovaných letáků, dobových i současných časopisů, obrázkových knih, komiksů, ilustrovaných a multimodálních románů přes literaturu faktu až po filmy, počítačové hry a webové stránky. Takový přístup pak klade na žáky požadavky na propojení jednotlivých znakových modalit (jazyk, obraz a zvuk), tedy na rozvoj intermodální a multimodální kompetence, které jsou tolik potřebné pro orientaci v současném mediálním světě.

Mgr. Petr Pytlík,

Katedra německého jazyka a literatury