Minimální preventivní program

Prevence

Primární prevence

Sekundární prevence

Terciální prevence

Bere naše dítě?

Odvykání

Legislativa

Odkazy

HALUCINOGENY


Halucinogeny jsou charakteristické tím, že jejich základní účinek spočívá v kvalitativní změně vědomí. Po požití těchto drog dochází často k výrazným změnám psychiky, hloubky a intenzity vnímání. Objevují se zrakové a sluchové halucinace, projevy depersonalizace, deformace času a prostoru.



Halucinogeny přírodní


Durman


Halucinogenní účinky Durmanu byly tradičně využívány jak ve Starém, tak v Novém světě. V Indii byla tato rostlina pokládána za účinné afrodiziakum. Dlouhé trubkovité květy posvátného durmanu byly falickým symbolem, plody s velkým počtem semen symbolem plodnosti. O durmanu se tvrdilo, že zbavuje ženy studu a semena se jim proto někdy tajně podávala do jídla. Podobně ale mohli dopadnout i muži, kterým indické tanečnice sypaly semena durmanu do vína. Jejich oblouznění hosté prý pak vyzradili každé tajemství.

Některé indiánské kmeny využívaly durman také k tzv. iniciačním obřadům. Ve středověkém kouzelnictví měly důležitou úlohu a byly součástí čarodějnických mastí, jimiž se mazaly čarodějnice "před odletem na sabat", tj. aby upadly do zvláštního mrákotného stavu s bohatými halucinacemi a sny.

Většina druhů pochází zřejmě z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, neboť užívání bylo rozšířeno ve Starém i Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásu, včetně našich nejteplejších oblastí.

Durman je zastoupen asi 20 jednoletými až víceletými bylinami z čeledi Solanaceae, lilkovitých. Lodyhy jsou větvené, listy střídavé, jednoduché a krátce řapíkaté. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů a jsou oboupohlavné a pětičetné. Plod je tobolka se zbytky kalicha, pukající čtyřmi chlopněmi nebo nepravidelně. Obsahuje velké množství drobných semen.


U nás je nejznámější druh Datura stramonium, durman obecný, někdy zvaný "panenská okurka". Je to jednoletá bylina s lodyhou lysou nebo pýřitou, přímou, větvenou a asi 0,5 až 1 m vysokou. Listy vejčité až eliptické, na bázi klínovité až mělce srdčité, špičaté a na okraji laločnatě zubaté. Kalich s nestejnými ušty, koruna 5 až 10 cm dlouhá, nálevkovitá, bílá nebo fialová. Tobolky vejcovité, 3 až 7 cm dlouhé, přímé, se čtyřmi chlopněmi, hustě chlupaté.


Aplikace

Jak již bylo zmíněno, ve středověké Evropě byl durman důležitou součástí čarodějných lektvarů, mastí, ale i "nápojů lásky" a tzv. vykuřovadel. Využíval se však i ve Střední Asii, Indii, Pákistánu a Afghánistánu, kde byl cenným lékem např. při poruchách erekce. V těchto oblastech se rozemletý prášek ze semen ještě nyní přidává do vína a lihových nápojů i cigaret nebo marihuany. V Tanzánii jej přidávají do piva " pombe ", aby se zvýšil jeho opojný účinek.

Durman patří také mezi léčivé rostliny, ale s ohledem na jeho jedovatost je třeba maximální opatrnosti. Například Indové stále používají durmanu při léčení horeček, nádorů, kožních a nervových onemocnění a průjmů.


Účinky

Durman obsahuje v listech a semnech zhruba 0,5% alkaloidů tropanové řady. Tyto tropanové alkaloidy, L-hyoscyamin, atropin, skopolanin jsou hlavními účinnými látkami durmanu.

Psychické účinky tropanů jsou velmi silné - při vyšší dávce zcela mizí koncept reality, objevují se naprosto realistické halucinace - uživatelé například popisují, že rozmlouvali s mrtvými či neexistujícími příbuznými apod. Jakákoliv vědomá kontrola stavu je nemožná. Tyto látky jsou zřejmě ze všech halucinogenů nejnebezpečnější. Riziko špatného odhadu dávky je poměrně značné, toxicita tropanových alkaloidů vysoká.



Lysohlávky


Nepřímé důkazy o rituálním využívání psychedelických hub obsahujících psilocybin existují už z prvního tisíciletí před Kristem. Představují je středoamerické nálezy kamenných sošek zobrazující plodnice hub, z jejichž nohou plasticky vystupuje ženský obličej.

Písemné doklady z předkolumbovského období z oblasti Střední a Jižní Ameriky pochopitelně neexistují - nikdo ale nepochybuje, že místní indiánské kultury halucinogenní houby znali a užívali. První písemné zmínky lze nalézt až v rukopisech španělských mnichů působících na misiích v Mexiku v 16. stolení. Z konce 16. století pochází také popis masového pojídání omamných hub (které indiáni nazývali teonanácatl) při oslavě korunovace Montezumy II. Španělé se snažili původní obyvatele katolizovat a násilím je zrazovat od jejich houbových rituálů, což vedlo k tomu, že se houby začaly užívat tajně.

Aktivní látky jsou psilocybin a psilocin, méně důležité jsou baeocystin a norbaeocystin. Psilocin je nestabilní a během sušení se rozkládá. Psilocybin je stálý (byl nalezen i v houbách starých 115 let).


Aplikace

Lysohlávky se užívají peronálně, jí se přímo čerstvé nebo sušené. Průběh samotné intoxikace je značně specifiký. Po období latence ( několik minut až jedna hodina ) se nejdříve projevují somatické příznaky - zrudnutí obličeje, snížení srdeční činnosti, rozšíření zornic, pocení, bolesti hlavy, třesy ap., velmi výrazná bývá euforie, často během větší části intoxikace. Celková délka intoxikace je až 4-6 hodin, v závislosti na dávce a individuálních dispozicích.

Lysohlávky mají poměrně nepříjemnou chuť, proto se užívají různé způsoby jak tuto chuť zakrýt - půl sklenice vody, tři lžičky medu, koření dle chuti (muškátový oříšek, zázvor...), rozemlít houby s kořením, všechno smíchat, vypít; rozmíchat s kakaem, nebo čokoládou; vylouhovat v horkém, silném čaji; rozmixovat v mixéru s pomerančovým džusem; pizza s houbami.


Účinky

Lysohlávky vyvolávají euforii, úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, zdvořilost a uhlazené chování, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu, pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob. Všechny barvy (i na bílých plochách), nabývají krásných, teplých, pastelových odstínů, jsou vzájemně sladěny.



Muchomůrka červená


Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je velmi rozšířená a charakteristická houba. Mykologické atlasy ji řadí mezi houby jedovaté, nicméně jsou lidé, kteří ji záměrně konzumují pro halucinogenní efekt látek v ní obsažených. Tradičně byly muchomůrky užívány některými sibiřskými kmeny (např. Korjaky). Díky jejich velké izolovanosti se zde užívání muchomůrky udrželo dodnes. Muchomůrky konzumují i příslušníci některých severoamerických indiánských kmenů.

Muchmůrka červená (a také tygrovaná) obsahuje halucinogenní muskarin. Ten se ovšem v houbě vyskytuje v minimálním množství - za psychickou aktivitou muchomůrek stojí hlavně ibotenová kyselina a muscimol. Kyselina ibotenová je mírně toxická, sušením houby se postupně mění na účinnější muscimol, který má toxicitu menší. Proto se muchomůrky konzumují jen sušené (účinek pak nemá tak toxický charakter). Zvláštností je, že muscimol je v nezměněné formě vylučován močí - ze Sibiře jsou popsány praktiky sekundárního opájení pitím moči intoxikovaných.


Aplikace

Dávkování je u muchomůrek poměrně problematické, protože jednotlivé houby se obsahem účinných látek značně liší. Čerstvá houba obsahuje 0,03-0,1 % kyseliny ibotenové. Účinná dávka je 90 mg a více, u muscimolu 10-15 mg. Účinky jsou většinou provázeny nevolností a dalšími nepříjemnými somatickými projevy.


Účinky

Po požití člověk upadá do barevného halucinatorně snového polospánku, který může při vysoké dávce přejít v koma. Někdy je zvýšena pohybová aktivita. Účinná dávka není zřejmě od smrtelné nijak výrazně vzdálena.



Peyotl


Kaktus Peyotl byl indiány amerického jihozápadu a Mexika dlouho používán jako prostředek spojení s božským světem a požívání jeho usušených květů je dodnes hlavní svátostí indiánské církve. Tento kaktus obsahuje velké množství alkaloidů, z nichž halucinogenně nejúčinnější je mezkalin. Účinnost drogy závisí na množství obsažených alkaloidů, jejichž hladina může značně kolísat v závislosti na době sběru rostliny, vlastnosti půdy, nadmořské výšce a klimatických podmínkách.


Aplikace

Halucinogenní účinek se projeví teprve po jeho strávení. Nejvíce se koncentruje v játrech a ledvinách, nejméně v mozku a míše. Polovina se vyloučí nezměněná za 6 - 8 hodin. Působit začíná za 1 - 2 hodiny, účinek trvá 6 - 12 hod.


Účinky

Vyvolává podobné účinky jako LSD. Objevjí se bohaté zrakové iluze, opojení, únava, gumová podlaha, nohy jako by samy odskakovaly od země, pocit, že je není možno ovládat, odosobnění, poruchy vztahu k okolnímu světu a svému tělu (výraznější než při LSD). Někdy zúžení vědomí, méně bizarních nápadů, vnímání je změněno, někdy zpříjemněno.

Také nastává snížení schopnosti diferencovat akustické podněty - člověk si iluzivně přetváří zvuky, má čichové, chuťové a jiné, i sexuálně zabarvené halucinace. Špatně se odhaduje vzdálenost, jsou poruchy vnímání času - většinou se zpomaluje, někdy zrychluje. Je výrazná nechuť k jakékoli činnosti, psychomotorický útlum. Někdy při chází smích, až nutkavý, jindy deprese, paranoia.

Vegetativní účinky jsou podobné jako u LSD, změny pulsu, poruchy dýchání. Jiné alkaloidy obsažené v droze provokují na začátku nevolnost a zvracení.


Halucinogeny syntetické



LSD


LSD, neboli kyselina lysergová je psychotropní látka objevená v roce 1938 chemikem Albertem Hofmannem. Tato látka se syntetizuje z alkaloidů obsažených v námelu, parazitické houbě žijící na obilí. V 50. letech se používalo LSD v psychiatrii. Pro tyto účely jej vyráběla firma Sandoz pod jménem Delysid. V 60. letech se rozmohlo jeho zneužívání a výroba byla zastavena. Ještě osm let poté jej pro celý svět produkovala naše Spofa.

V historii této látky se vyskytuje významné jméno Timothy Leary, neblaze proslulého profesora Harvardské univerzity, který na sobě experimentálně vyzkoušel účinky psylocibinu v roce 1961 a na jeho popud i několik z jeho studentů. Správa univerzity reagovala okamžitě po zjištění těchto skutečností vyloučením profesora Learyho z univerzity ( 1963 ) a označilo ho za propagátora narkomanie.

Leary, ačkoliv během padesátých let významně zasáhl do vývoje moderní psychologie, se začal věnovat pouze otázce LSD, které ho velice zaujalo svými účinky a byl ve své době považován za "proroka LSD". Během dalších let vytvořil "psychedelický kult", který zcela otevřeně propagoval volné užívání LSD. Dr. Leary věřil, že budou-li lidé užívat LSD, stanou se na základě prožitků z intoxikace lepšími a považoval LSD za univerzální všelék společnosti.


Aplikace

LSD se užívá orálně ve formě papírků o rozměrech asi 5x5 mm, který je napuštěn LSD. Na papírku je max. 100 mikrogramů účinné látky. LSD je nejúčinnější známá droga, účinkuje ve velmi malých množstvích, stačí i 20-50 mikrogramů.


Účinky

- halucinace ( např. vidí nebo slyší neexistující postavy ), rozšíření zornic, podivné chování, někdy pocity pronásledování a nevyprovokané agrese, kolísání nálad, pohrouženost do vnitřního světa a zmatenost.


Rizika

- abnormálnost chování a nebezpečnost sobě nebo druhým, proto je třeba při intoxikaci zajistit bezpečnost postiženého.

- nebezpečí pro duševní zdraví - halucinace, bludy, deprese, sebevražedné pokusy.

- riziko poškození plodu u těhotných žen.

Alkohol

Tabák

Cannabinoidy

Stimuláty

Halucinogeny

Narkotika

Rozpouštědla

Odborný slovník

Slangový slovník