Podpora mládeže se speciálními vzdělávacími potřebami na přechodu ze školy do pracovního života - Rakousko v mezinárodním srovnání
Gottfried Wetzel

Ve veřejné, politické a vědecké diskusi posledních let lze konstatovat zesílenou pozornost na oblast přechodu mladistvých se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) ze školy do pracovního života. Důvodem jsou mimo jiné narůstající úspěchy při integraci ve školní oblasti, které čelí nedostatečným šancím k integraci na trhu práce. Cílovou skupinou pro “přechodová opatření” jsou absolventi škol s SVP (za účelem lepší čitelnosti jsou v textu použita pouze mužská označení, samozřejmě to zahrnuje i ženskou populaci) a práci hledající mladí lidé s takovými postiženími, která mají vliv na jejich zaměstnání (tzn. i sociálně znevýhodnění mladí lidé resp. “obtížná děcka”), ve věkové kategorii mezi 13 a 25 lety, kteří na základě různých handicapů mohou integraci do pracovního života zvládnout pouze se souvislou podporou a doprovodem. Známý a obvyklý způsob života ve škole je totiž třeba opustit, je třeba doplnit informace a zjistit zájmy, dále rozhodnout, zda bude následovat další vzdělávání či vstup do zaměstnání, tím pádem je třeba hledat a najít vhodné vzdělávací zařízení či pracoviště. Mnozí mladiství a jejich rodiny se však bez podpory cítí přetíženi.

K úpravě struktur na přechodu mezi školou a pracovním životem nás Ministerstvo pro vzdělávání pověřilo, abychom vypracovali přehled mezinárodních zkušeností a přístupů na přechodu, a tím podnítili a obohatili diskusi v Rakousku (Wetzel & Wetzel 2001).

Šetření se přitom rozdělilo na fázi před ukončením školy, fázi přechodu a fázi po výstupu ze školy, přičemž příslušné národněstátní zkušenosti byly srovnávány i ve vztahu k Evropskému společenství (srov. Europäische Kommission 1998). Ve vybraných zemích bylo třeba vyhledat ozkoušená/osvědčená specifická či obecná národní opatření ke zlepšování přechodu do pracovního života. Ke srovnání byly vybrány tyto země: Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Nizozemí a USA.

I v Rakousku jsou mladiství s SVP na přechodu konfrontováni s nadměrnými těžkostmi :

Co dělají jiné země jinak ?
Spojené státy americké mají od roku 1994 vlastní zákon, který upravuje fázi přechodu (U.S. Department of Education. 1994). Mladí lidé s postižením musí mít na přechodu do učňovské školy stejné možnosti, jaké mají k dispozici všichni ostatní a navíc doplňující podporu, která je nutná k úspěšnému překonání této fáze. Ta se týká učebního plánu, vybavení, změn ve vyučování, podpůrného personálu, vyučovacích pomůcek a přístrojů.
Vedle zákonných podkladů je třeba zdůraznit význam jasných kompetencí; a to jak v osobním, tak finančním ohledu, aby mohly být vytvořeny podmínky k efektivní realizaci přechodových opatření. Cílem by mělo být v zájmu všech zúčastněných zabránění nepřehledností, dvojaké práce, problémů při vymezování kompetencí a nejistot. Proto podepisují ve Velké Británii lokální decentrální organizace (“transition services”) smlouvu s ministerstvem (srov. DfEE 1998). V katalogu základních podkladů jsou definovány podstatné principy práce, požadavků, aspektů zajištění kvality atd. Lokální organizace naproti tomu přistoupí na dohodu se školou resp. mladým jedincem do konce přechodného období (ve Velké Británii neexistují u opatření pro mladistvé se speciálními vzdělávacími potřebami žadná omezení týkající se věku).
Ve Švédsku nabízejí poradci profesního života (srov. např. Linder 1997) workshopy pro skupiny žáků ve věku od 13-16 let a při intenzivní týdenní práci vytvářejí plán kariéry, ve kterém zjišťují a vyjasňují profesní zájmy a diskutují o možnostech realizace. Pro dospělé jedince s mentálním postižením starší 20 let existují speciální programy ke vzdělávání dospělých. V letech 1997/98 se jich účastnilo 4000 jedinců. Cíle se řídí podle schopností a možností účastníků, jedním z nich je i samostatné vedení života. V Rakousku je nedostatek vzdělávacích programů pro další rozvoj mladých dospělých s SVP, kteří mají např. i ve 20 či 35 letech potřebu se dále vzdělávat.

Literatura :

DfEE (Ministerium für Bildung und Arbeit). 1998. The Careers Service. The Requirements and Guidance for Careers Service.

Europäische Kommission (1998). Das Beschäftigungsniveau von Menschen mit Behinderungen anheben – eine gemeinsame Herausforderung. Arbeitspapier der Kommissionsdienststellen. SEK(1998)1550.

FASCHING, H. Arbeitsassistenz Kärnten und Integrationsfachdienst für berufslernbeeinträchtigte Jugendliche. In Impulse Nr. 15., 2000 (http://bidok.uibk.ac.at/texte/imp15-00-autark.html)

GREINIX, A. Was kommt nach der Hauptschule? Alpha Nova Compass zeigt neue Wege. In Integration in der Praxis, 11,16-18. Wien : 1999.

Lebenshilfe Österreich. Clearing - Und weiter? Endbericht, 2002.

LINDER, H. Übertritt in das Erwerbsleben und Beschäftigung von behinderten Jugendlichen in Schweden. In Europäische Kommission. Beschäftigung und Integration von Menschen mit Behinderungen. Bericht über die Sondersitzung der Gruppe hochrangiger, für Behindertenfragen zuständiger Vertreter. 15.10.1997. Brüssel, 1997.

U.S. Department of Education (1994). School-to-Work Opportunities Act of 1994. (http://www.stw.ed.gov/factsht/act.htm)

VHS Meidling. Berufliche Integration behinderter Menschen. Projekte in Österreich. Wien : 1999.

WETZEL, G. & WETZEL, P. Betreuung behinderter Jugendlicher an der Schnittstelle von Schule und Beruf - eine internationale Vergleichsstudie. In: Specht, W., Wetzel, G., Wetzel, P. & Rutte, V. (Hrg.). Jugendliche mit Behinderungen zwischen Schule und Beruf - Berichte aus dem ´Projekt Schnittstelle: Schule - Arbeitswelt - Soziale Integration´. Forschungsbericht 29. Graz: Zentrum für Schulentwicklung/ BM:BWK. 2001.

back_to_content

Archivovana verze z webu KSpecPed PdF