Možnosti a podmínky pracovního uplatnění osob s těžkým zrakovým postižením
Lea Květoňová – Švecová


Klíčová slova :
Kvalita života člověka s postižením, životní role a profesní realizace jedince, možnosti zaměstnávání osob s těžkým zrakovým postižením, předprofesní a profesní příprava, kompetence, schopnosti, omezení vyplývající z postižení, informační deficit a jeho překonávání resp. kompenzace

Zhodnocení vývoje podmínek pro pracovní uplatnění zrakově postižených v minulosti a dnes
Nejprve je třeba vymezit pracovní uplatnění s ohledem na vývoj pracovního uplatnění zrakově postižených. V minulosti byli nevidomí a těžce slabozrací jedinci objektem péče charitativních organizací, jenž si kladly za cíl uspokojit základní potřeby takto postiženého člověka. Hlavním kritériem při poskytování péče bylo uživit a ošatit. Vzdělávání a výchova nevidomých byly v té době ve většině ústavů chápány jako milodar, jako něco navíc (Smýkal 1997).
Teprve Valentine Haüay v roce 1784 přináší zásadní obrat k tomuto pojetí, když zakládá v Paříži první vzdělávací a výchovné zařízení, ve kterém nevidomý člověk není jen pasivním příjemcem péče, ale je spolutvůrcem řízení zařízení prostřednictvím své práce. Právě v tomto období se začínají formovat první zaměstnání společensky chápaná jako “vhodná” pro nevidomé – kartáčník, rohožkář, ladič,.atd. S postupem času, především pak v moderní historii, se stále častěji prosazují zaměstnání se silným prvkem duševní práce, jakými jsou zrakově postižení programátoři, telefonisté, učitelé hudby.
V dějinném kontextu Čech a Moravy je třeba uvést zásluhy Aloise Klára (1763-1834), zakladatele Klárova ústavu v roce 1832 a na Moravě dílo Jana Rafaela Beitla, prvého ředitele Moravskoslezského ústavu, odborné školy vybraných řemesel pro nevidomé (1846). Tradiční řemesla pro nevidomé hledala s nástupem nových technologií, především pak s rozvojem automatizace v průmyslu, stále obtížněji místo na trhu a v mnoha případech je dnes zřejmý útlum tradičních zaměstnání, např. kartáčník, telefonista.
Vývoj technologií klade stále vyšší důraz na multidisciplinaritu pracovního zařízení, kdy telefonista již nemůže být “výhradně” telefonním manipulantem, ale musí zvládat práci recepčního, zkrátka osoby prvého kontaktu firmy či organizace, jenž je schopna reagovat na všechny základní sféry působnosti organizace.

Dále pak je třeba brát na vědomí, že trh práce se v Čechách a na Moravě po roce 1989 značně diversifikoval a že dříve neoficiální “monopol” organizací zdravotně postižených na určité pracovní zařazení zcela zkolaboval. Právě z tohoto důvodu je třeba hledat skulinky na trhu práce, flexibilně jim přizpůsobovat kvalifikaci jedince, aktivně novou kvalifikaci na trhu práce nabízet a v obecném měřítku podporovat na legislativní úrovni zaměstnávání postižených osob.
Pracovní uplatnění zdravotně postižených je do velké míry spjato s kulturními tradicemi dané společnosti a ochotou zaměstnavatele podstoupit obtíže spojené s přizpůsobením pracovního místa, případně pracovní náplně zrakově postiženému. Kultura v dané společnosti může hrát při hledání zaměstnání velkou roli. Příkladem může být častý argumentem uváděný proti zaměstnávání zrakově postižených - “předsudky zaměstnavatele”. Předsudky jsou často mylně považovány za výsledek minulých negativních zkušeností se zaměstnáváním zdravotně postižených. Výzkumy však tento závěr vyvrací, neboť naprostá většina zaměstnavatelů nejen že považuje zaměstnávání zdravotně postižených za společenský prospěšné, ale jejich zkušenosti se zaměstnáváním zdravotně postižených jsou kladné.

Neméně důležitou roli při hodnocení trhu práce pro zrakově postižené hraje i vědomí zrakově postižených. pasivní přistup k vlastnímu uplatnění se postupně mění, stále více je akcentován osobní aktivní přístup a vlastní odpovědnost zrakově postiženého vůči vlastnímu životu. Swot analýza problematiky zaměstnanosti zrakově postižených v ČR (v rámci projektu v programu Leonardo da Vinci), která byla facilitována v rámci výzkumu rigorózní práce D. Švece (2002), zachycuje posun postojů zrakově postižených vůči schématu poskytování služeb.
 

Silné stránky
Slabé stránky
Dostupnost služeb

Technické know-how

Filozofie funkce organizace

Těsná vazba na klienta

Otevřenost organizace 

Systémovost a komplexní přístup ke klientovi

Kvalifikovaný personál

Nedostatečně propracované metodiky přípravy klientů na zaměstnání

Úzce vedená depistáž

Nedostatečná spolupráce s ÚP v některých regionech

Nedostatek programů motivujících klienta k návratu do zaměstnání

Nízká atraktivita nabídky rekvalifikace

Příležitosti
Ohrožení
Postupné zvyšování kvalifikace uchazečů o zaměstnání

Rozvoj nových aktivit v návaznosti na přijatou legislativu

Otevřenost ÚP ke spolupráci

Předsudky o ZP

Postoje ZP k vlastním možnostem a dovednostem (demotivace)

Překotný rozvoj kompenzačních technologií

Prioritními oblastmi, kde je třeba intervenovat dle vlastního mínění zrakově postižených se týkají motivace zrakově postižených k návratu do zaměstnání a tvorbě nových atraktivních rekvalifikačních programů s ohledem na potřeby trhu práce.

Pracovní rehabilitace jako podmínka uchování kvality života
Rehabilitace je širokospektrální jev. Řeší se prostředky léčebnými, sociálními, pedagogickými a pracovními. Souhrn všech těchto permanentě probíhajících prostředků představuje rehabilitaci ucelenou = komplexní = globální = integrální = komprehensivní. Jesenský (1995) uvádí řazení složek rehabilitace podle vývojového hlediska. První je léčebná rehabilitace, následuje pracovní, dále sociální a nejnověji je řazena do souboru komprehensivní rehabilitace pedagogická.

Pracovní rehabilitace navozuje na výsledky léčebné i sociální rehabilitace. Uplatňuje se zejména u postižených lidí v produktivním věku.

Cílem pracovní rehabilitace je rozvoj specifických vědomostí, schopností, dovedností a návyků potřebných k výkonu zvolené profese. V svém působení používá hlavně prostředky pedagogické, ergonomicko technologické, z části léčebné a psychologické resp. psychoterapeutické.
 
“Pracovní činnost představuje postupy různých intelektuálních a manuálních aktivit, jejichž výsledkem jsou vytvořené společenské nebo individuálně významní hodnoty. “Jesenský (1995, s. 115) Pracovní činnost předpokládá intelektuální, manuální schopnosti a určitý pracovní potenciál. Zrakové postižení může ohrozit a ve většině případů těžké zrakové postižení ohrožuje fyzickou i psychickou výkonnost. Jesenský upozorňuje na stav, kdy postižený není schopen akceptovat svou změněnou pracovní schopnost, nebo není z jakýchkoli důvodů schopen pracovat.

Vzhledem k tématu příspěvku se zaměřím nejprve na vymezení pojmu pracovní rehabilitace, pracovní příprava a pracovní kvalifikace.

Pracovní rehabilitace je součástí procesu komprehensivní rehabilitace, a jako taková umožňuje postiženým lidem možnost vykonávat stávající povolání, případně jim poskytuje jiné vhodné zaměstnání.

Pracovní příprava představuje proces získávání potřebných vědomostí, dovedností a návyků.

Pracovní kvalifikace je výsledkem pracovní přípravy.

Jesenský (1995) definuje pojem pracovní rehabilitace následovně: “....překonání práce neschopnosti (nebo změněné pracovní schopnosti) a vytvoření vnitřních podmínek pro pracovní uplatnění.”

Tentýž autor podrobuje kritice stávající vymezení pojmu a dále jej specifikuje: “...vlastní pracovní rehabilitace představuje především obnovu pracovního potenciálu a proces přípravy na produktivní práci.”

Hlavním cílem celého procesu je návrat do pracovního procesu, s tím se objevují další - dílčí cíle jako je motivace, získání adekvátní míra asertivity, společenskovědní prestiže, ekonomické nezávislosti a sociálně pracovní integrace.

Při sestavování pracovních příležitostí pro zrakově handicapované je třeba vycházet z vědomí, že pracovní rehabilitace uspokojuje individuální i celospolečenské potřeby, a proto je třeba dodržovat následující zásady (Jesenský 1973) :

Jestliže se chceme přidržet těchto zásad, budeme současně respektovat tyto úkoly. Jedním z nich a na počátku stojícím úkolem je diagnostika a zhodnocení pracovního potenciálu a zhodnocení uchovaného pracovního potenciálu, jeho srovnání s dosavadní kvalifikací a navržení dalšího postupu. Dalším úkolem je vyvolání akceptace postižení ve vztahu k práci, vyvolání adekvátní aspirační úrovně a motivace k práci, třetím úkolem je vlastní pracovní příprava, následuje aktuální stav na trhu práce, uvedení do práce na zvoleném pracovišti, kde by měla být vytvořeny materiálně technické, organizační i personální úpravy, tak aby odpovídaly podmínkám zrakově postiženého.

Samostatnou oblastí je pak vlastní hledání vhodného zaměstnání na trhu práce. I k tomuto úkolu je třeba přípravy zaměřené na proces vyhledávání, tedy vhodného využití všech dostupných informačních a mediačních pramenů, jakými mohou být inzeráty, doporučení příbuzných, zaměstnanecká a zaměstnavatelská fóra apod. Bolles ve své studii z roku 2001 “Jakou barvu má váš padák” (What color is your parachute) uvádí tzv. “neandrtálský způsob” hledání zaměstnání, který je paradoxně nejméně efektivní, ačkoli nejvíce používaný při aktivním hledání zaměstnání. Přináší zcela odlišný způsob obsazování pracovních míst, a to z hlediska potenciálního zaměstnavatele a potenciálního zaměstnance, založený na aktivním přístupu k procesu hledání zaměstnání. Dalším neméně důležitým momentem při aktivním hledání zaměstnání je vlastní strategie, která nesmí být založena na fatálních předpokladech, že :

Je zřejmé, že základní předpoklad pro jedince, který hledá uplatnění je jasná definice co chci dělat”. Pouze bude li znát své schopnosti a dovednosti (přenositelné) může uvažovat o tom, že bude hledat práci aktivně a sám sobě bude zprostředkovatelem. Je li toto pravidlo platné pro celou populaci, pak pro zdravotně postižené je daleko více akcentované. Omezení vyplývající ze zdravotního postižení jsou považována za hlavní překážku při možném pracovním uplatnění zdravotně postižených. Jistě se do značné míry podílejí na méně výhodné startovací situaci při hledání zaměstnání, ale nejsou hlavní překážkou.

Hledání_zaměstnání


Pracovní uplatnění zrakově postižených

Problematika pracovního uplatnění z hlediska současného pojetí handicapu vždy zahrnuje dva rozhodující prvky :

Níže uvedená analýza ukazuje na základní překážky při zaměstnávání osob s handicapem.

Překážky_při_hledání_zaměstnání_u_osob_s_handicapem

Zásadní změnu z hlediska vývoje pohledu na pracovní uplatnění zrakově postižených je třeba vidět ve změně přístupu jedince k pracovnímu uplatnění. Stále více se prosazuje trend “pracovat tam, kde chci”, a ne “tam, kde je volné místo”. Z pohledu zrakově postiženého se jedná o obrovský kvalitativní skok při vnímání vlastního postižení. Tohoto lze dosáhnout tím (Bolles 2001), že nejprve zrakově postižený přesně a jasně identifikuje , které dovednosti jsou přenositelné. Tento prvotní audit umožní identifikovat přenositelné dovednosti v oblasti manuální práce, duševní práce a komunikace. Poté, co zrakově postižený jedinec identifikoval své “silné stránky” a k nim přiřadil konkrétní přenositelné dovednosti, včetně způsobů kompenzace zraku v těch případech, kdy dovednost staví na vnímání zrakovém, musí vymezit kde přesně chce své dovednosti uplatnit. To zahrnuje jak ty obory lidské činnosti, které ho zajímají, tak jejich geografickou lokalizaci. Finální fází je oslovení těch subjektů, jenž v daném sektoru operují s žádostí o “vytvoření” nového pracovního místa, které reflektuje přenositelné dovednosti zrakově postiženého. Každý jedinec, tedy i zrakově postižený má unikátní sadu přenositelných dovedností. A to je výhodou nejen z hlediska zaměstnance, ale i zaměstnavatele.

Literatura :

BOLLES, R. N., What Color Is Your Parachute? Toronto: 10 Speed Press, 2001.

JESENSKÝ, J.Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. Praha: Karolinum, 1995.

JESENSKÝ, J. Andragogika a gerontagogika handicapovaných. Praha: Karolinum, 2000.

KELLER, J. Lidé na okraji společnosti. In Speciální pedagogika 2/1998.

KELLER, J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha : Sociologické nakladatelství Sociologické nakladatelství, 1996.

Koncepce činnosti SONS po jejím 2. celostátním shromáždění. SONS, Praha 1998.

MONATOVÁ, L. Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. Brno : Paido, 1998.

ŠVEC, D. Kvalita života a nové možnosti pracovního uplatnění zrakově postižených. Rigorózní práce. Praha : UK, 2002

back_to_content

Archivovana verze z webu KSpecPed PdF