Školy v Holandsku se zřetelem na profesní přípravu žáků se speciálními vzdělávací potřebami ve smyslu plánování budoucnosti
Freerk van Steendam

V důsledku svobody vyučování neexistují v Holandsku jen školy veřejné, zřizované většinou obcemi. Přes čtyři čtvrtiny všech žáků navštěvuje privátní školy, ale také tyto jsou finančně podporovány státem, pokud plní určité cíle. Dostanou paušální rozpočet (Pauschalbudget), z kterého může být financována nabízená výuka. Také učitelé soukromých škol jsou placeni podle platných tarifů v zemi. V roce 1998 se vydávalo v Holandsku 5,5 % hrubého tuzemského produktu na školství. Rodiče neplatí za docházku dětí do povinné školy. Školy však mohou požadovat příspěvek na mimoškolní aktivity. Rodiče však dostávají rodinné přídavky.

Žáci od 18 let musí za návštěvu školy platit. Školné je téměř pro všechny stupně stejné. Žáci a studenti nad 18 let dostávají od státu tzv. základní stipendium, které se zvýší pomocí půjčky v závislosti na výkonech a příjmech, nebo žáci dostávají kredit. Kromě toho mohou dostat zlevněné roční předplatné na městskou veřejnou dopravu Ve věku 18 - až 27 let absolvuje 15,2 % studujících studium v prezenční a 6,8 % v kombinované formě. Většina holandských škol, vysokých škol a univerzit nemají internáty nebo koleje.

Primární vzdělávání
Primární školy navštěvují děti ve věku čtyři až dvanáct let. Osmileté vyučování je zaměřeno na emocionální, psychický a kreativní rozvoj dětí a učí se sociálním, kulturním a fyzickým dovednostem. Každá primární škola stanovuje na základě zákonných předpisů tzv. školní plán.

Pro děti / žáky ve věku od 3 do 20 let, kteří jsou postižení tělesně, mentálně nebo jinak sociálně znevýhodněni, existují školy, kde je jim poskytována speciální výuka. Cílem tohoto speciálního vyučování je co možná rychlé začlenění do běžného vyučování. V rámci projektu “Wieder gemeinsam zur Schule” (Opět společně do školy) iniciovaného státem, mají běžné a speciální školy intenzivněji spolupracovat.

Sekundární vzdělávání

Sekundární vyučování, které navštěvují žáci od 12 let, se člení na tyto vzdělávací formy:

Často jsou různé druhy škol shromážděny pod jednou střechou, v Gesamtschulen (společná škola). Předprofesní příprava a všeobecné sekundární vzdělávání středního stupně trvá každé čtyři roky. Závěrečné vysvědčení opravňuje k návštěvě profesně zaměřeného terciálního vzdělávání.

Závěr šestileté předuniverzitní přípravy opravňuje k návštěvě univerzit. Žáci vzdělávání zaměřeného na předprofesní přípravu, všeobecně vzdělávacího sekundárního vzdělávání středního stupně a vyššího stupně, stejně jako vzdělávání zaměřeného na předuniverzitní přípravu se vyučují v prvních třech letech v 15 povinných předmětech. Toto je tzv. základní vzdělání Grundausbildung. 97,7% všech 17 ti letých absolvují úplné sekundární vzdělávání.

Držitelé závěrečného vysvědčení profesního sekundárního vzdělávání vyššího stupně nebo pokračovacího učiliště (das weiterführende Lehrlingswesen) se mohou v Holandsku a v některých jiných státech usadit jako samostatní podnikatelé. Závěrečná vysvědčení téměř všech oborů v rámci tohoto druhu vzdělávání formy jsou ve státech EU uznávána. Rozdíl mezi profesním sekundárním vzděláváním vyššího stupně a učilištěm spočívá v tom, že první typ je čistě školní vzdělávání, učiliště má naproti tomu kombinované vzdělávání školní a praktické v závodě nebo podniku.

Terciální vzdělávání
K terciálnímu vzdělávání patří profesní terciální vzdělávání (berufsbildende Tertiärunterricht HBO), které poskytují odborné vysoké školy (Fachhochschulen) und vědecké vzdělávání (der wissenschaftliche Unterricht WO) na univerzitách. Běžná studijní doba pro oba typy vzdělávání jsou čtyři max. šest let. Z 18- až 27ti letých absolvuje 15,2% prezenční formu studia (Vollzeitstudium) a 6,8% kombinovanou formu studia (ein Teilzeitstudium). Po absolvování první čtyřleté fáze vědeckého studia se mohou studenti dále specializovat weiter nebo se věnovat výzkumu. Celkem je v Holandsku devět všeobecných univerzit, tři technické a jedna zemědělská. Všechny disponují vysoce specializovanými vědeckými instituty.

Internacionální vzdělávání
Pro děti, které absolvovaly část svého primárního nebo sekundárního vzdělávání v zahraničí, existují školy, ve kterých se vyučuje v angličtině, francouzštině nebo němčině. Kromě toho existuje v Holandsku deset vzdělávacích institucí pro terciální vyučování, ve kterých mohou zahraniční akademici absolvovat nabízené speciální vzdělávání v angličtině (často také ve francouzštině nebo španělštině).

Schematické znázornění holandského školského systému

holandský_vzdělávací_systém_I
Quelle: http://www.ludgerusschule.de/eurorap/niederlande/schule.htm#e
 

holandský_vzdělávací_systém_II
Aus "Arbeitsamt Online": http://195.185.214.165/europa_kommt/
 

Holandsko – Vyučování ve skupinách 7 a 8, Bob van de Ven (výtah)
V oblasti vzdělávání se setkáváme až do dnešního dne se čtyřmi různými směry jakoby sloupy : protestantské školy (Protestantische Schulen), katolické školy (Katholische Schulen), neutrální sloup (Daltonské školy, Montessori školy, Steiner – Waldorfské školy, Daltonschulen, Montessori, Steiner aj.) a veřejné školy. Stát už nemá vlastní školy. Dříve byly ještě "Reichsschulen" (Rijks HBS zum Beispiel), ale dnes jsou obce zřizovately veřejných škol.

Holandský vzdělávací systém je vybudován takto :

a. Primarunterricht (pro děti mezi 4 a 12 lety) – primární vzdělávání

b. Sonderschulen (jak pro primární tak pro sekundární vyučování) – speciální školy

c. Sekundarunterricht (od 12 do 19 let) – sekundární vzdělávání

Přitom se rozlišuje :

­ VMBO (vorbereitende mittlere Berufsbildung, 4 Jahre) – připravující střední profesní vzdělávání, 4 roky

­ HAVO (höhere allgemeine Bildung, 5 Jahre) – vyšší všeobecné vzdělávání, 5 let

­ VWO (vorbereitende wissenschaftliche Bildung, 6 Jahre) – připravující vědecké vzdělávání, 6 let

d. Berufs- und Erwachsenenbildung – profesní vzdělávání a vzdělávání dospělých

e. Höhere Bildung: ­ Berufshochschule ­ Universität ­ Offene Universität (Fernbildung) – Vyšší vzdělávání – profesní vysoké školy – univerzity – otevřená univerzita (distanční vzdělání)

Sekundární vzdělávání obsahuje vyučování, které přímo navazuje na základní školu.

Děti mají dvanáct let a vyhledaly si spolu s rodiči školu, kterou by chtěly navštěvovat - přirozeně také podle svých schopností.

VMBO
Většinu škol tvoří školní společenství MAVO/HAVO/VWO. Ale existují i širší svazy s VMBO (alle Lehrwege – všechny studijní cesty)/HAVO/VWO. MAVO a VBO (Vorbereitende Berufsbildung - připravující profesní vzdělávání) se nazývají od roku 1999 VMBO (Vorbereitende Mittlere Berufsbildung – připravující střední profesní vzdělávání).

V VMBO ještě stále existuje teoretická vzdělávací cesta, která se nazývá MAVO.

První fáze sekundárního stupně

K první fázi sekundárního stupně patří čtyřleté vzdělávání VMBO a první tři roky HAVO (5 let) a VWO (6 let). První fáze se nazývá "Basisbildung" – základní vzdělání. (neplést s "basisschool", neboť to je základní škola - Grundschule).

Základní vzdělání je vyučovací program pro první roky všech typů škol. Akcent spočívá v aplikování poznatků a dovedností a velký důraz se klade souvislosti dané v učebním plánu. Zavedením základního vzdělání se také chce dosáhnout posunutí definitivní volby pro MAVO, HAVO nebo VWO a předpokládá se, že během období základního vzdělání dojde ještě ke zlepšení schopností žáků.

Na zavedení základního vzdělání v roce 1993 je třeba se dívat jako na kompromis mezi těmi, kteří upřednostňovali Gesamtschule – úplnou školu (v Holandsku : middenschool) a těmi, kteří vůbec nebyli proto, aby se žáci po základní škole ještě dále heterogenně vyučovali.

Tak se vyvinuly se vedle sebe různé typy škol . Existují sekundární školy, které jsou v první ročnu zcela heterogenní, tedy se žáky se schopnostmi pro gymnázium, v jedné třídě se žáky, kteří mohou dosáhnout jen nejnižší studijní cestu VMBO. Ale existují také školy, kde jsou žáci odstupňováni podle úrovně již v první třídě. Mezi tím je řada variant.

Škola se může volně rozhodnout, zda bude trvat základní vzdělání dva, tři nebo čtyři roky. Zpočátku chtělo ministerstvo přezkoušet dosažené hlavní cíle, ale protože by to stálo školy (a přirozeně také učitele) hodně času a práce a kromě toho rozdíly mezi školami vzhledem k různým strukturám byly tak velké, že se od toho nakonec upustilo.

Potom, co byly první roky základního vzdělání evaluováno, muselo se bohužel konstatovat, že se nesplnila původní očekávání. Většině škol se nepodařilo vybudovat systém, který by vyhovoval principů základního vzdělání, totiž aby přinesl žákům vedle znalostí také dovednosti a aby se dosáhlo koherence ve školní nabídce. Ministerstvo proto uvažuje o dalším rozvoji základního vzdělání.

V průběhu základního vzdělání se vyučuje každý žák alespoň 15 předmětů. Pro jednotlivé předměty jsou formulovány hlavní cíle, které udávají popis kvality žáka v oblasti úsudku, znalostí a dovedností.

Na konci základního vzdělání má škola minimálně tyto hlavní cíle dosáhnout. Žáci mají absolvovat v prvních třech letech v základním kurikulu 1000 vyučovacích hodin 50ti minutových. Vedle toho existuje ještě volný prostor pro školy s počtem 870 hodin, které může použít pro jiné aktivity a jiné vyučovací hodiny. Za jeden školní rok mají žáci absolvovat minimálně 1280 vyučovacích hodin po 50 minutách. K novým předmětům při zavedení základního vzdělání patří technické předměty, informatika a péče ("Versorgung"), vaření, hygiena a výchova ke zdraví.

Výsledky základního vzdělání nebyly dosud uspokojivé. Ministerstvo učinilo některá opatření, aby tyto problémy nějakým způsobem řešilo. Takže od roku 2001 nemusí školy bezpodmínečně nabízet všechny hlavní cíle. Vyšlo najevo, což už mnozí experti předpovídali při zavádění základního vzdělání, že program je pro některé žáky příliš těžký a příliš teoretický. Nyní mají žáci více volnosti při sestavování skupin žáků v určitých předmětech (jejich částí). Také se odstranily povinné testy.

Zajímavá tendence je následující : Za dva až tři roky se druhá fáze sekundárního vzdělávání rozvinula ve směru "Studienhauses" – studijního domu. To znamená, že žáci musí pracovat samostatněji, že se přezkušují dovednosti a že učitel vystupuje v roli víc než doprovod žáka. Konstatuje se, jak je důležité pro dosažení cíle, že si žáci pomalu zvykli už v první fázi na to, aby pracovali samostatně.

A nyní došla škola samo od sebe pravděpodobně do situace, aby skutečně změnila vyučování v první fázi.

Druhá fáze sekundárního vyučování
Při zavedení "nové druhé fáze" se formuloval jako hlavní cíl široké všeobecné vzdělání a dobrá příprava na další vyučování. Od "Mammutgesetz" (mamutí zákon) z roku 1968 se vyučování na sekundárním stupni příliš nezměnilo. Zavedení základního vzdělání utvořilo začátek k dalším inovacím. Konstatovalo se především na univerzitách a vysokých školách, že spojení mezi sekundárním vzděláváním a dalšími vzdělávacími stupni bylo stále problematičtější. Žáci nebyli zvyklí samostatně pracovat a jejich znalosti a dovednosti byly rovněž nedostatečné. Byli příliš úzce vzděláni, což souviselo se systémem volby odborných předmětů v posledních letech před závěrečnou zkouškou. (HAVO 6 předmětů, VWO 7 předmětů). V roce 1998 začaly první školy se zavedením nové druhé fáze, která platí pro všech žáky od roku 1999.

Nové na tom je, že nyní už se nevychází u určitého počtu vyučovacích hodin na žáka, nýbrž ze studijní zátěže "Studienbelastung", tedy doby, kterou musí žák studiu věnovat. Namísto výkazů hodin se vychází při kalkulování studijního zatížení z z průměrné doby, kterou žák potřebuje, aby si osvojil určitou část látky. Při tom se vychází z toho, že celkové studijní zatížení za rok je 1600 hodin, totiž 40 týdnů po 40 hodinách.

Pro plán výuky (učební látka, metodika a pomůcky) nejsou žádné podrobnější předpisy. Ve školním plánu má být popsán výběr a odpovědnost co se týče učební látky a používané didaktiky. Škola sama si vybírá vyučovací metody, za pořízení knih zodpovídají rodiče.

Podstatné na nové druhé fázi je to, že žáci se učí více předmětům, tedy získají širší vzdělání, musí pracovat samostatněji a požaduje se od nich víc dovedností. Žáci mají realizovat "Profilarbeit" profilovou práci, kterou samostatně pořídí a ve které musí prokázat souvislosti týkající se více zvolených předmětů. Vzhledem k většímu počtu předmětů a malému počtu hodin na jeden předmět než ve starém systému musí žáci zpracovávat látku samostatněji. Učitel doprovází více individuální učební proces, než stojí před třídou.

Mnoho škol zavedlo "Selbstständigkeitsstunden" (hodiny samostatnosti), ve kterých si žáci mohou vybrat, ke kterému učili chtějí jít a pod dohledem a poradenstvím si vyřizovat svoje úkoly.

Tato nová didaktika des "Studienhauses" požaduje velmi hodně od škol a bude ještě nějaký čas trvat, aby se tento systém dobře zakotvil ve školách. První výsledky nejsou špatné, i když už je zřetelně patrné, že nový systém představuje pro učitele dodatečné zatížení a žákům nepřipadá lehké pracovat samostatně.

Také vybavení škol se musí zlepšit dodatečnými pracovními místy pro žáky, počítači a internetovými přípojkami.

Způsob přechodu mezi různými školními formami

Ze základní školy do sekundární školy
Po základní škole, když je dítě asi dvanáct let staré, dochází k přechodu do sekundárního vzdělávání. Přijímací škola rozhoduje o tom, jestli bude dítě přijato.

Už ve skupině 7 (5. ročník v Německu i v ČR) se začíná s přípravou žáků na výběr školy. První otázkou rodičů je : pro jakou školní formu je dítě vhodné, a to není jednoduché, když existuje velký výběr. Každé dítě se sice účastní Basisbildung základního vzdělání, ale je velký rozdíl, jestli je to na škole s MAVO/HAVO/VWO, nebo na škole jen s HAVO/VWO, na gymnáziu nebo na "breiten Schule" škole se širokou nabídkou s VMBO/HAVO/VWO.

Vyučování na primárním stupni je velmi individualizované a třídní učitel má jasnou představu, jakým směrem vést dítě. Ve skupině osm (6. ročník v Německu i v ČR) prochází téměř všichni žáci v Holandsku testem (CITO-Test). Výsledkem je určitá úroveň, která odpovídá různým školním formám v sekundární oblasti. Testují se schopnosti matematické a řeči (komunikace). Vedle toho disponuje většina škol ještě jiným testem, který je více zaměřen na znaky osobnosti, tak např., zda se umí dítě dobře koncentrovat, zda je dostatečně rozvinuté po stránce sociální atd. Dále jen velmi důležitý posudek ředitele školy a třídního učitele. Existují tedy tři kritéria pro rozhodnutí, jestli bude dítě přijato do požadované školní formy.

Klade se velký důraz na to, aby přechod ze základní školy na školu druhého stupně (sekundární školu) byl pokud možno bezproblémový. Vzhledem k tomu, že v prvních letech sekundární školy ještě probíhá základní vzdělání je možné po prvním roce přestoupit na jinou školní formu. To může být ve vlastní škole, lze také vystřídat jinou školu.

CITO-Test
Jak už bylo zmíněno, většina žáků se účastní CITO testu, který připravuje “Centraal Instituut voor Toetsontwikkeling". Na konci školního roku ve skupině 8 (náš šestý ročník) skládají žáci tento pokračovací test, který poskytuje informace výkonech žáků, ale také o výkonech školy. ... Test není žádnou zkouškou, u které se dá propadnout, nýbrž jeho smyslem je předpovědět možný školní úspěch při dalším vzdělání žáka v sekundárním vzdělávání. Dosavadní výsledky ukazují, že závěrečný test ve skupině osm je dostatečně validní. Závěrečný test nejen ukazuje, které školní formy přicházejí pro žáka v úvahu, vypovídá také o pozici, jakou zaujímá škola vůči k ostatním školám.

Zkouška v MAVO/HAVO/VWO
Po čtyřech letech MAVO, po pěti letech HAVO a šesti letech VWO skládají žáci zkoušky - das Examen VMBO (und MAVO)

Zkouška se skládá ze dvou částí : školní zkoušky a centrální zkoušky. Zkouška se může skládat z každého předmětu ze školní části nebo společné školní a centrální části. .

Učiliště a odborné školy mají ještě praktickou zkoušku. Žáci, kteří skládají zkoušky na škole teoreticky nebo smíšeně orientované, zpracovávají ještě písemnou práci "Sektorarbeit" z vybrané oblasti, ve které je jejich těžiště (např. zemědělství, technika, ekonomie).

S diplomem VMBO-Diplom lze pokračovat ve středoškolském profesním vzdělání, a diplomem MAVO-Diplom na odborné vysoké škole a s diplomem VWO-Diplom na univerzitě.

Speciální vzdělávání
Děti s poruchami učení nebo chování se většinou nevzdělávají v běžných školách. Pro ně existují zvláštní školy (Sonderschulen), přesto se však obecně zkouší integrovat je na základních školách. Řešením je motto : opět společně do školy : "Wieder zusammen zur Schule". Také rodiče dávají přednost tomu, aby jejich dítě navštěvovalo běžnou školu, tak dlouho dokud je to možné, a tím mělo kontakty s dětmi nepostiženými nebo bez poruch učení, aby dítě mohlo chodit do školy v místě bydliště, kde se dětmi z okolí opět setkává..

Před krátkou dobou získaly tyto děti, které dříve musely navštěvovat jen zvláštní školu, od ministerstva osobní účet ein persönliches Budget,který lze využít v navštěvované škole, např. pro hodiny navíc nebo pro doprovod pro dítě. Zařízení zvláštní školy cestuje jako “ruksak” Rucksack" s dítětem na jinou školu. Nezávislá komise rozhoduje o tom, zda dítě takový osobní účet – ruksak Budget-Rucksack může dostat.

Povinná školní docházka
Když má dítě pět let, jsou rodiče povinní poslat ho do školy. Každé dítě v Holandsku má jít poprvé do školy v měsíci, který následuje po pátých narozeninách. Povinná školní docházka trvá minimálně 12 let.

Vedle toho platí povinná školní docházka pro všechny žáky až do konce školního roku, ve kterém dosáhnou šestnáct let.

Po skončení povinné školní docházky existuje ještě částečná povinnost, která trvá další rok a žák je povinen vedle práce ještě dva dny v týmu se dále vzdělávat.

Školní program
V roce 1998 byly stanoveny státem "Kernziele der Grundschule" hlavní cíle základní školy. Popisují kvality žáků v oblastech znalostí, úsudku a schopností, které se mají dosáhnout na konci základní školy.

Rozlišují se dva typy hlavních cílů :

To jsou hlavní cíle, které se vztahují na vývoj nebo podporu všeobecných dovedností, a proto nejsou řazeny do speciálních oblastí. Vztahují se na celou vyučovací nabídku v základní škole.

Rozlišují se tyto tématické oblasti :

1. pracovní chování

2. práce podle plánu

3. používání různých strategií v učení

4. sebeobraz

5. sociální jednání

6. nová media

Tyto hlavní cíle se vztahují na následující specifické učební oblasti :
  1. holandština
  2. angličtina
  3. počítání / matematika
  4. orientace na člověka a svět
  5. sport
  6. orientace na umění
V učební oblasti orientace na člověka a svět se nachází: zeměpis, dějepis, společenské vědy, technika, prostředí, zdraví, vyučování o přírodě.

Hlavní cíle jsou detailně popsány v závěrech z roku 1998. Jako příklad lze uvést hlavní cíl práce podle plánu :

Pracovat podle plánu : Žáci zpracují plán a pak podle něho postupují :

1. mohou cíl formulovat

2. mohou se orientovat na jeden předmět

3. rozumí při jednoduchých problémech, co jsou příčiny a co jsou následky

4. mohou z postupu vyvodit závěry

5. mohou si velké aktivity rozdělit na malé kroky a zpracovat je

6. mohou později posoudit, zda jejich plánování bylo správné

7. mohou prezentovat výsledky své práce ve formě přednášky, nějaké práce nebo demonstrace.

Als PDF-Datei, mit 15 Seiten: http://q-netz.nibis.de/mk/sammlung/OECD/Niederlande01.pdf

Als HTP-Datei: http://www.google.de/search?q=cache:gi7Doe3uzK8J:q-netz.nibis.de/mk/sammlung/
OECD/Niederlande01.pdf+Sonderschulen+%2BNiederlande&hl=de&lr=lang_de&ie=UTF-8

back_to_content

Archivovana verze z webu KSpecPed PdF