Model podporované zaměstnávání – historie a principy
Jan Šiška

Úvod
Sociální služby pro osoby s postižením včetně služeb zaměstnanosti prošly v uplynulých více než padesáti letech ve vyspělých demokratických zemích významnými změnami. Společným jmenovatelem těchto změn byla snaha zabránit sociálnímu vyloučení zranitelných skupin obyvatelstva a to ve všech sférách života společnosti. Boj se sociálním vyloučením ve světě práce patří mezi ty nejobtížnější a byly pro něj zavedeny rozmanité, více či méně účinné nástroje. Ve svém příspěvku se budu zabývat jedním z nich - modelem podporované zaměstnávání (PZ).

Nejdříve sumarizujme význam práce pro člověka s postižením.

Práce je určující substancí lidského života, neboť :

Problém znevýhodnění osob s mentálním postižením na trhu práce a snahy o jeho řešení
Problém obtížné zaměstnavatelnosti občanů s nízkou nebo žádnou kvalifikací není problémem ryze českým a jeho příčiny přesahují hranice států. Podle Hegartyho (1993) ubývá ve vyspělých zemích pracovních míst, které nevyžadují žádné předchozí dovednosti nebo znalosti a současně přibývá uchazečů o zaměstnání. V odvětvích obsahujících manuální práci (tj. nenáročných na kvalifikaci) se kapitál přelévá z vyspělých zemí do zemí s levnou pracovní silou. Podle nejkritičtějších odhadů se v současné Evropě bez problémů dokáže uplatnit jen jedna pětina populace (Matoušek, 1998). Uchazeči o zaměstnání s mentálním postižením se tak ocitají na trhu práce v nerovné konkurenci s lépe vybavenými vrstevníky.

Podpora jedinců s postižením v oblasti zaměstnanosti spočívá tradičně ve státní finanční pomoci při zřizování a provozu chráněných dílen a pracovišť a zejména pak v ukládání povinnosti zaměstnavatelům zaměstnávat určité procentů zaměstnanců s postižením resp. se změněnou pracovní schopností na celkovém počtu zaměstnanců.

V zemích Evropské unie se stává stále populárnějším model podpory zaměstnance s postižením a zaměstnavatele v integrovaném pracovním prostředí – model podporované zaměstnávání.

Definice podporovaného zaměstnávání se různí. Všechny obsahují následující :

Podporované zaměstnávání není v České republice nový fenomén. Od konce devadesátých let dvacátého století se postupně dostává do povědomí odborné i laické veřejnosti. Stále však chybí ucelené informace o historických kořenech PZ. V další části tohoto příspěvku se proto zabývám historickým vývojem PZ a principy, o které se PZ opírá.

Historie a principy podporovaného zaměstnávání
Stručný historický exkurz začneme v USA v období druhé světové války. Zbrojní průmysl USA se v té době potýkal se značným nedostatek pracovních sil.  Do zbrojní výroby proto byly zapojeni klienti ústavů pro mentálně postižené. Schopnost učit se a pracovat, kterou prokázali, a sílící vliv hnutí marginálních skupin za lidská a občanská práva v druhé polovině dvacátého století byly impulsy, vedoucí k deinstitucionalizaci služeb pro osoby s mentálním postižením včetně služeb zaměstnanosti (Rosen et al. 1997).

Empirické zkušenosti a aplikované výzkumy z šedesátých a sedmdesátých let z oblasti práce navíc prokázaly, že lidé s mentálním postižením jsou schopni uplatnit získané pracovní dovednosti a návyky v integrovaném pracovním prostředí (Crosson, 1969).

Za vhodný teoretický základ služeb pro osoby s mentálním postižením byl v té době přijat filozofický směr prosazující integraci jedince s postižením do normálního a pozitivně přijímaného socio-kulturního prostředí. Tyto axiomy byly soustředěny pod název "normalizace" (Nirje, 1969; Wolfensberger, 1972) a později "valorizace sociální role."

Teorii normalizace aplikoval O´Brian (1987) do pěti intencí, které v řadě vyspělých demokratických zemí určily směr při koncipování sociální služeb a služeb zaměstnanosti pro osoby s mentálním postižením.

Služby je třeba organizovat tak, aby jedinci umožnily :

Trend normalizace zásadním způsobem ovlivnil také oblast služeb zaměstnanosti, neboť deklaruje zajistit lidem s  mentálním postižením maximální příležitost pracovat v integrovaném prostředí a to společně se zaměstnanci, kteří nejsou sami objektem péče nebo péči neposkytují.

Zde je nutné připomenout, že úlohu přestupní stanice ze segregovaného prostředí do integrovaného světa měla plnit chráněná dílna.

K přechodu z chráněné dílny na pracovní místo v integrovaném prostředí však podle Golda (1975) prakticky nedocházelo. Pokud ano, pak jen u těch pracovníků, kteří nevyžadovali intenzivní péči. Chráněné dílny tak úlohu tranzitní stanice na cestě k pracovnímu místu v komunitě neplnily. Principy normalizace v oblasti zaměstnávání lidí s mentálním postižením a nebyly realizovány (Gold, 1975). Reakce na tato zjištění sebe nenechala dlouho čekat. Chráněné dílny ztratily popularitu a v letech osmdesátých a devadesátých letech se začal prudce rozvíjet model tzv. podporovaného zaměstnání.

Základy modelu podporované zaměstnávání (supported employment) položil americký psycholog Mark Gold. V osmdesátých a devadesátých letech získává popularitu i v západní Evropě.

Model podporované zaměstnávání je pružný systém podpory lidí s těžším mentálním postižením na jeho cestě k zaměstnání v integrovaném prostředí. Podpora se poskytuje jak jedinci s handicapem, tak jeho zaměstnavateli. Vychází se z principu, podle kterého je přínosem nejen zácvik a podpora samotného pracovníka, ale především optimální koordinace zájmů, potřeb, schopností, dovedností a vloh pracovníka s potencionálními požadavky zaměstnavatele.

Model podporované zaměstnávání má velkou kapacitu integrovat pracovníka s mentálním postižením a zvyšovat jeho pracovní výkon. Pracovní program je efektivní i proto, se pracovník zacvičuje přímo na pracovišti (place and train) a profesní příprava tak neprobíhá před vlastním nastoupením do práce (Clark, Bond, 1995). Kromě samotného pracovního zácviku si pracovník osvojuje sociální dovednosti potřebné pro styk se spolupracovníky, vyjadřování potřeb a zájmů, rozvíjení interpersonálních vztahů na pracovišti, hygienické návyky, dochvilnost, zvyšuje se jeho sebedůvěra aj.

Závěr
Lidé s mentálním postižením patří mezi skupiny nejvíce ohrožené sociálním vyloučením. Přes stále se zdokonalující motivační systémy zůstává dlouhodobá nezaměstnanost osob s postižením palčivým humanitárním problémem Evropské unie.

Význam podporovaného zaměstnávání spočívá zejména ve flexibilní podpoře reagující na měnící se potřeby jak zaměstnance s postižením, tak zaměstnavatele. Podporované zaměstnávání se může stát účinným nástrojem boje se sociální vyloučením také v České republice. Pro úspěšné zavádění podporovaného zaměstnávání do praxe v České republice je třeba se seznamovat nejen s metodou, ale také se širšími historickými souvislostmi PZ a s principy, na kterých je postaveno.

Literatura :

CROSSON J. A. A technique for programming sheltered workshops environments for training severely retarded workers. American Journal of Mental Deficiency, 73, 1969.

GOLD. M. Vocational Training. In: Mental Retardation and Developmental Disabilitiies: An Annual Review, Vol.7 (ed J. Wortis). New York, Brunner/Mazel 1975.

HEGARTY, S. Meeting Special Needs in Ordinary Schools, London, Cassel 1993.

HENSTOCK, S. Meeting Special Needs in Ordinary Schools. Cassell, London 1989.

MATOUŠEK, O. Mládež a delikvence. Portál : Praha, 1998.

NIRJE, B. The normalization principle and its human management implications. In: KUGEL, R., SHEARER, A. Changing Patterns of Residential Services for the Mentally Retarded, Washington : President´s Commission 1976.

O´BRIAN, J., LYLE, C. Framework for Accomplishment: A Workshop Developing Better Services, Decatur, Georgia, Responsive Systems Associates 1987.

back_to_content

Archivovana verze z webu KSpecPed PdF