Zdravotně postižení absolventi TU v Liberci na trhu práce
s přihlédnutím k osobní i profesní profilaci absolventů studia sociální práce na FP TUL

Libor Novosad

Vážení přátelé, kolegyně, kolegové,

dovolte, prosím, abych vás – v rámci tématu této konference – seznámil s desetiletými zkušenostmi s pracovním uplatněním zdravotně postižených absolventů Technické univerzity v Liberci (dále TUL).

Úvodem
Technická univerzita v  Liberci, reprezentující dnes škálu humanitních, ekonomických, technických a uměleckých studijních programů realizovaných na šesti fakultách a jednom pracovišti celoživotního vzdělávání, již desátým rokem uskutečňuje program podpory zdravotně postižených studentů. Cílem je zpřístupnit vysokoškolské studium lidem s postižením a na principu partnerské podpory jim tak přibližovat individuální příležitosti k seberozvoji, seberealizaci a následnému pracovnímu uplatnění.

Průměrně studuje na TUL 20 – 25 studentů s těžším tělesným, smyslovým nebo jiným zdravotním postižením ročně, z toho cca pěti studentům bývají poskytovány individuální služby osobní asistence. Nejčastěji studovanými jsou pedagogické a ekonomické obory, absolutně nejvyužívanějším je kombinovaný bakalářský studijní program sociální práce, na který se dále podrobněji zaměříme. Z hlediska pedagogicko-metodické podpory studentů s postižením je s ohledem na specifika každého studenta uplatňován individuální přístup – tedy nikoli snižování požadavků na vědomosti a plnění studijních povinností, ale přiblížení formy a harmonogramu výuky, samostudia i zkoušení možnostem a nadání každého studenta s postižením.

Lidské zdraví je obecně definováno jako soulad předmětných bio-psycho-sociálních faktorů a stav tělesné, duševní i společenské pohody a rovnováhy člověka. Právě větší či menší porucha tohoto souladu a redukce přístupů k životním příležitostem je tím, co transformuje zdravotní poruchu či postižení ve znevýhodnění – handicap. Znevýhodnění jedince v přístupech k životním šancím, příležitostem a společenskému uplatnění nevzniká samotným postižením či poruchou nebo nezvyklostí – např. vztahovou, zdravotní, komunikační, vzhledovou, etnickou, ale je vytvářeno až sekundárně, tedy postoji a reakcí společnosti na zdánlivě jevově nějak odlišné jedince či skupiny a souvisí se stigmatizací znevýhodněného. Znevýhodnění je zesilováno neinformovaností, obavami a nevstřícností veřejnosti i chybějícími nebo nedostačujícími mechanismy, které by zdravotně znevýhodněným lidem umožnily jejich problém či potíž překonat, kompenzovat a přispěly k přijatelné kvalitě života (2, 5). Minimalizace a kompenzace vlivu zdravotního postižení na sociální fungování i psychosociální integritu jedince patří do rámce speciální pedagogiky i sociální práce ve prospěch práv, potřeb a zájmů občanů se zdravotním postižením. Perspektivním přístupem k podpoře lidí s postižením směrem k pracovnímu uplatnění je ucelená rehabilitace. Podle WHO je ucelená rehabilitace (též habilitace, jako proces “prvoutváření” schopností u osob s vrozeným nebo velmi časně získaným postižením) obnova nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků nemoci či postižení pro život a práci člověka. Jejím cílem je zabezpečit lidem s postižením co nejširší účast na společenském a hospodářském životě a co největší možnou nezávislost (3, 4).

Předpoklad přiměřeného pracovního uplatnění je zakotven i v Evropské sociální chartě, z níž vyjímáme :

V ČR jsou trendy vedoucí ke spolupodílení se lidí s postižením na vlastním ekonomickém zabezpečení i ke zvýšení jejich zaměstnanosti zatím nevýrazné a poněkud kontraproduktivní. Podpora zaměstnávání lidí s nestandardním zdravotním stavem a někdy i speciálními potřebami je krátkodobá, má spíše “startovací” a nikoli systematický charakter. Rozpor mezi počtem lidí s postižením, kteří pracují, a počtem těch, kteří by pracovat mohli, je značně velký. Velmi paradoxní je to, že občané se zdravotním postižením sice mohou získat kvalifikaci, neboť škála vzdělávacích příležitostí se v posledním desetiletí skutečně rozšířila, ale nemají například prostředky na plnou úhradu speciálních pomůcek, služeb osobní asistence nebo dopravních či průvodcovských služeb, které by jim umožnily adekvátní profesní uplatnění.

K dalším překážkám patří :

Obě výše uvedené překážky sekundárně prohlubují rozpor mezi výší důchodů a průměrnou výší mzdy. Průměrný plný invalidní důchod je vyplácen ve výši cca poloviny průměrné mzdy v ČR, z čehož plyne fakt, že důchod sice pokrývá základní životní náklady postiženého, ale již nestačí – přes škálu sociálních příplatků - na zvýšené náklady, související s důsledky zdravotního postižení. Navíc je většina sociálních příplatků či dávek odvozována od standardního “životního minima”, ačkoli je zřejmé, že život s postižením je nákladnější. Práce a pracovní uplatnění
Práce je předpokladem seberealizace, jíž rozumíme rozvíjení a soustavné využívání nadání a schopností individua, tedy uplatnění přirozených i utvářených dispozic jedince k  určité smysluplné, cílevědomé činnosti či sociální aktivitě. nemůže-li se člověk realizovat, uplatnit své dovednosti a vědomosti, podílet se na své soběstačnosti a nemá možnost se při práci setkávat s jinými lidmi, ztrácí motivaci k práci na sobě, k překonávání překážek, ke vzdělávání a profesní přípravě nebo k odbornému růstu (5). Proto za mimořádně pozitivní považujeme fakt, že se 97 % zdravotně postižených absolventů tu v Liberci běžně uplatní v praxi na trhu práce. již v 80. letech “západníekonomové stanovili míru návratnosti investic do pracovního výcviku a vzdělávání handicapovaných na devět ku jedné (9:1), což v praktické rovině znamená, že se z občana, závislého na sociálních dávkách, stává občan více či méně nezávislý, mající již plný nebo částečný statut daňového poplatníka, tedy toho, kdo nejen z veřejných financí v oprávněných situacích čerpá, ale především do nich odvádí příspěvky.

Naše absolventy jsem účelově rozdělil do dvou skupin :

Z jednoduchého šetření vyplynulo, že z hlediska motivace přistupují lidé s postižením k VŠ studiu jako k : V praxi se potvrzuje, že se v motivaci postižených k VŠ studiu manifestují kombinace výše uvedených i dalších přístupů či postojů (např. snaha nepromarnit dosavadní vzdělávací i zdravotně-sociální podporu a nezklamat očekávání rodiny).

Zdravotně postižení absolventi bakalářského studijního programu sociální práce :
V souladu s avizovaným zaměřením mého příspěvku budu analyzovat dosavadní zkušenosti s absolventy kombinovaného bakalářského studia sociální práce. Je to proto, že jsem tento obor v roce 1993 na Fakultě pedagogické TUL (dále FP TUL) zakládal, budoval a stále v něm pedagogicky působím. V uplynulých deseti letech studium úspěšně ukončilo 19 studentů s těžším zdravotním postižením – z toho 15 mělo somatické postižení a 4 měli psychické problémy dlouhodobějšího rázu. Kromě těchto studentů jsme měli 7 absolventů, kteří získali osobní zkušenost s zdravotním postižením z pozice rodičů nebo sourozenců lidí s postižením.

Se všemi těmito absolventy jsem se setkával jako poradenský pracovník i učitel a bývám s nimi v kontaktu i nyní. Pozitivní signály od zaměstnavatelů i klientské veřejnosti potvrzují, že profesní i osobní angažovanost lidí s postižením na poli sociální práce přispívá k efektivitě a humanizaci poskytovaných sociálních, resp. zdravotně-sociálních služeb. Z uvedených 26 (19 + 7) absolventů pracuje :

Je zajímavé, že 32 % těchto absolventů již nepracuje v oblasti zdravotního postižení, ale profesně se uplatnili ve sféře pomoci sociálně znevýhodněným či nepřizpůsobivým lidem – v azylových domech, preventivních a krizových centrech pro mládež, na linkách důvěry apod. Další využívají svých vědomostí a zkušenosti i mimopracovně, tj. ve sdruženích zdravotně postižených. Dosavadní zkušenosti nám dokládají, že lidé s postižením nebo jejich blízcí, kteří vystudovali sociální práci na FP TUL jako tzv. pomáhající profesi – tedy se zaměřením na podporu jakkoli znevýhodněných občanů - prodělali určitý osobní vývoj, který bychom mohli z hlediska motivace i profesně-osobnostního formování charakterizovat takto : Současně bychom si však měli uvědomit, že zvýšená schopnost porozumění a dorozumění může u sociálních pracovníků “s osobní, žitou zkušeností” vystupňovat onu ambivalenci jejich profesního postavení, v němž usilují o hájení někdy obtížně spojitelných zájmů – zájmů, očekávání i potřeb klienta a zájmů, očekávání i norem společnosti.

Závěr
K vyššímu pracovnímu uplatnění zdravotně postižených osob nepochybně přispěje evropsky kompatibilní filozofie jejich podpory. Významným stimulem bude upřednostnění úkolově, nikoli časově a výkonově pojaté práce, realizace účelových pobídek pro zaměstnavatele, konstituování skutečně adresné sociální politiky i zavedení osobní asistence v ČR jako konečně již standardní sociální služby, která umožní překonat dopady funkčních poruch a povede k využití mentálního potenciálu mnoha lidí s postižením tak, aby se taková podpora promítla jak v kvalitě života těchto občanů, tak i v dlouhodobých přínosech pro společnost. Že je to možné, dokládají Skandinávské země i mnohé státy EU. Úplně na závěr si připomeňme slova Roberta Murphyho: “Cílevědomost, bez které se neobejde snaha o autonomii, činí z těchto profesně úspěšných lidí lidi neobyčejné. Vstoupili do hlavního proudu sociálního života a podařilo se jim to díky obrovskému odhodlání a neutuchajícímu úsilí. Ale ať je společnost přijme sebelépe, jejich zápas je od zdravých spoluobčanů odděluje. Mají odlišnou historii a zvláštní životní program; zůstávají jedněmi z Jiných. Jejich jinakost je však pozitivní, vyzývající a kreativní, neboť jejich sebeprosazení je opravdovou oslavou života” (1).
 

Literatura :

1) MURPHY, R. F. Umlčené tělo. Praha : Slon, 2001.

2) NOVOSAD, L. Základy teorie a metod sociální práce. I. díl - Uvedení do sociální fenomenologie a teorie sociální práce., Liberec : FP TU, 2002.

3) NOVOSAD, L. Základy teorie a metod sociální práce. II. díl – Vybrané metody sociální práce. Liberec : FP TU, 2003.

4) NOVOSAD, L. Poradenská podpora a ucelená rehabilitace lidí s tělesným postižením. Doktorská disertační práce., Praha, PdF UK, 2000.

5) NOVOSAD, L. Kapitoly ze základů speciální pedagogiky - somatopedie. Liberec : FP TU 2001.

back_to_content





Archivovana verze z webu KSpecPed PdF