Minimální preventivní program

Prevence

Primární prevence

Sekundární prevence

Terciální prevence

Bere naše dítě?

Odvykání

Legislativa

Odkazy

PRIMÁRNÍ DROGOVÁ PREVENCE



V primární drogové prevenci jde zejména o to, aby se co nejvíc snížila poptávka po drogách, aby drogy nebyly vyhledávány a konzumovány a aby vůbec nebyl důvod je vyhledávat a konzumovat. Je zde snaha ovlivnit chování jedince tím, že se způsobí změna norem a hodnot společenství, ve kterém žije (populace jako celek, rodina, školní kolektiv...) a které do jeho života přináší určitá rizika, a tak je odstranit nebo alespoň oslabit, aby v jejich důsledku nemohl drogový problém vzniknout, a to ani na bázi experimentu.


Efektivní primární prevence

Efektivní primární prevence je odbornou veřejností akceptovaná úroveň poskytovaných služeb, která splňuje zásady efektivní primární prevence a která umožňuje dosáhnutí maximální kvality a efektivity preventivního působení s cílem předcházet problémům a následkům souvisejících se vznikem závislosti a dalších souvisejících problémů.



Specifická primární prevence

Specifickou primární prevencí se rozumí takové aktivity, které se zaměřují přímo na "primární prevenci užívání návykových látek", tzn. jedná se o programy zaměřené již specificky na určitou formu sociálně-patologického chování. Explicitně se tedy zaměřují a snaží se řešit způsob, jak předcházet výskytu určité specifické formy takovéhoto chování, v tomto případě na užívání drog.



Nespecifická primární prevence

Nespecifickou primární prevencí se rozumí veškeré aktivity podporující zdravý životní styl, které ale nemají přímou souvislost s užíváním návykových látek, tj. aktivity blízké daným věkovým skupinám, které by byly poskytovány i v případě, že by problém spojený s užíváním návykových látek neexistoval. Jedná se tedy o aktivity, které obecně napomáhají snižovat riziko vzniku a rozvoje sociálně-patologických forem chování a zaměřují se spíše na protektivní faktory vzniku závislosti. Patří sem zájmové kroužky (jako např. kroužky při školách a školských zařízeních či lidových školách umění), dále sportovní aktivity (na všech úrovních) apod. Patří sem také programy zaměřené na zlepšení životního stylu.

Primární prevence, aby byla efektivní, nemůže být disciplínou jednoho oboru (např. medicíny), ale naopak je zde platforma pro širokou spolupráci odborníků z nejrůznějších společenskovědních oborů.


Účinnost přímé (specifické) prevence závisí na několika požadavcích:

· měli by ji provádět ti, kteří v drogové problematice přímo působí anebo ti, kteří byly náležitě proškoleni a jsou schopni hlubšího pohledu v souvislostech (nejlépe pedagogové, kteří dobře znají své svěřence a dokáží drogovou problematiku nenásilně včlenit do výuky, popř. o ní s dětmi diskutovat)

· jednoduchá strategie zaměřená pouze na jednu společenskou oblast ( např. přednáška pro dospívající) vyjde naprázdno, je nutná kombinace mnoha způsobů zaměřených na různé skupiny a prostředí, ve kterém se vytvářejí normy a hodnoty.

1. Rodina a škola
Působení v jakémkoli prostředí má prostřednictvím dětí nebo dospělých dopad i na rodinu.

2. Intermediátoři
Jsou to osoby schopné mít vliv na druhé v přímém styku nebo prostřednictvím hromadné komunikace (vedle rodičů a pedagogů i např. trenéři, herci, politici, lékaři...). Velký význam pro prevenci se přikládá mladým lidem jen o málo starším než je cílová populace anebo přímo vrstevníkům, kteří jsou přirozenou autoritou. Existují programy využívající vrstevníků tzv. peer programy (z ang. peer osoba v souřadném postavení), které jsou však náročné jak na trénink, tak na způsob jejich výběru, ale zato se pokládají za jedny z nejúčinnějších.

3. Místní společenství
Cílem je zvýšit drogové povědomí na určitém území pomocí místních vlivných osobností, občanských sdružení, zájmových iniciativ a důležitých institucí

· nahodilé a nesystematické akce efekt snižují, akce mají proto být plánované, navazující, dlouhodobější.

· svou formou má být přiměřená věku s ohledem na skupinu, její vědomosti a zkušenosti.

· měla by být prováděna včas (nejlépe od předškolního věku do nástupu puberty) tj. dřív než bude jedinci ve většině přídadů vrstevníkem droga nabídnuta.



Tři roviny působení primární prevence

1. Podat základní, objektivní informace o druzích drog, jejich účincích, původu, rozšíření, vzniku závislosti, aktuální situaci ve státě, místě bydliště, jasně a pravdivě ukázat, kam drogy vedou, včetně širších společenských souvislostí. Čím pestřejší formy zvolíme, tím lépe (film, beseda...).

2. Seznámit, popř. nacvičit strategie a taktiky, jak žít ve společnosti ohrožené drogou a přitom se jí vyhnout. Čím lépe propracované jsou tyto jednoduché nácviky chování (např.jak zvýšit sebevědomí, asertivní chování, zkvalitnění komunikace, schopnost odmítnout...), tím hlubší mohou mít na jedince dosah ve smyslu změny životního stylu.

3. Nabídnout co možná nejvíc způsobů, jak lze dosáhnout životního uspokojení a umět přemoci obtížné situace (kulturní, sportovní, sociální, vzdělávací možnosti a síť poraden a psychoterapeutických zařízení pro poskytování pomoci pro zlepšování komunikačních i vztahových schopností).



Zásady prevence

·měla by vždy klást důraz na vše pozitivní, co ve společenství, rodině i jedinci je a povzbuzovat jejich rozvíjení.

·měla by k drogám přistupovat tak, že nejsou tak hrozné, aby se o nich nedalo otevřeně mluvit a že mají nad lidmi jen takovou moc, jakou jim sami propůjčí.

·neměla by používat přístupy jako je odstrašování, citové apely, formalismus a neosobnost v jednání, potlačování diskuze, ale naopak preferovat živé akční učení, otevřenou diskuzi a podporovat aktivitu a hodnotné zájmy.

Alkohol

Tabák

Cannabinoidy

Stimuláty

Halucinogeny

Narkotika

Rozpouštědla

Odborný slovník

Slangový slovník

Archivovana verze z webu KSpecPed PdF