Historie objevu radonu.

Brzy po objevu rádia bylo zjištěno, že předměty i vzduch v  okolí otevřených rádiových preparátů mají rovněž radioaktivní vlastnosti. Tento jev byl nejdříve vysvětlován tzv. indukovanou radioaktivitou. Roku 1900 dospěl Dorn [1] k názoru, že příčinou indukované radioaktivity je radioaktivní plyn, který se uvolňuje z rádia, podobně jako tomu je u thoria a aktinia (některé prameny uvádějí jako objevitele tohoto plynu francouzského vědce A.Deberna [2].). Další práce (Rutherford, Ramsay, Soddy [1]) prokázaly, že nový plyn má atomové číslo 86 a je tedy prvkem ze skupiny vzácných plynů. Jeho izotop s hmotovým číslem 222, vzniklý transmutací z 126Ra, je radioaktivní a Rutherford jej navrhl nazvat “emanace” (Em). Později byl tento plyn podle Ramsaye po krátkou dobu nazýván “niton”(Nt) a nakonec nahrazen oficiálně přijatým názvem “radon” (1923). Radon má tři izotopy, náležející k radioaktivním řadám uranu, thoria a aktinia: radon 222Rn(emanace radia), thoron Tn, čili ²²⁰Rn (emanace thoria) a aktion An, čili ²¹⁹Rn (emanace aktinia). Svůj název má radon podle izotopu ²²²Rn s nejdelším poločasem rozpadu – ten vzniká jako produkt rozpadu ²²⁶Ra (1 g rádia emanuje asi 1 mm³ radonu za 24 hodin). Izotop ²²²Rn má poločas rozpadu 3,825 dne a vyzařuje a - částice, jejichž dolet ve vzduchu je při atmosférickém tlaku asi 4 cm.

Koncentrace radonu v atmosféře je odhadována na 6.10^-18 % objemových. Při pokojové teplotě je radon plynem, jehož bod varu je t_varu = - 62 ⁰C a bod tání t_tání = - 71 ⁰C. Stejně jako ostatní inertní plyny se neúčastní na vzniku chemických sloučenin, může tvořit pouze molekulární (komplexní) sloučeniny, např. Rn.6 H₂O (hexahydrát radonu). Radon navzdory své chemické netečnosti je považován za jedovatý, což souvisí s jeho radioaktivitou.

Radioaktivita nás doprovází odedávna doslova od kolébky až do hrobu a stala se součástí životního prostředí kolem nás, kterou si přímo neuvědomujeme, neboť je našimi smysly nepostižitelná. Uvědomovat si ji začneme a více o ní hovořit teprve tehdy, až se nějakým způsobem projeví její záporné účinky nebo ji potřebujeme využít k nějakému účelu. Jako typický příklad z minulosti můžeme uvést téměř tajemné a v tehdejší době nevysvětlitelné jevy, ke kterým docházelo v Jáchymově. Tam se totiž již ve středověku dolovalo stříbro a město v té době značně vzkvétalo. Stříbrné žíly však byly často doprovázeny zvláštní černou a těžkou horninou, která byla horníky nazývána “Černou smrtí”, zřejmě podle svých účinků. Její druhý název, méně hrozivý, byl “Smolinec”, neboť přinášela smůlu (její nalezení signalizovalo obvykle konec stříbrné žíly). Tajemství černé horniny rozřešili až v roce 1926 manželé Curieovi, když objevili její radioaktivitu a izolovali z ní prvek rádium.

Neblahé účinky radioaktivních látek na živé organismy si lidstvo začalo od té doby uvědomovat stále více (od výbuchů atomových bomb v Japonsku na konci II. světové války, přes následky zkušebních atomových výbuchů v době studené války, až po Černobylskou havárii v roce 1986). Protože se jedná často o účinky skutečně katastrofální, mohlo se snadno stát a stále se stává, že strachu z radioaktivity lze využít (zejména když se zpolitizuje), ke zpomalení, nebo i k znemožnění mírového využití jaderné energie. Příkladem mohou být akce, zaměřené proti výstavbě a činnosti jaderných elektráren (u nás zejména proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín), přestože víme, že náš další vývoj si bez nich umíme těžko představit.

V posledních desetiletích se k těmto obavám přidal i strach ze škodlivých účinků radonu a jeho dceřinných produktů. Jak již bylo uvedeno, vzniká radon jako produkt rozpadu uranu 238 a v další kapitole si tohoto rozpadu všimneme podrobněji. Radon proniká z půdy nejen do ovzduší, ale i do našich obydlí, kde se koncentruje, rozpadá a vytváří část vnitřního mikroklimatu, negativně působícího na zdraví člověka. Samotný radon, je-li vdechnut do plic, je z nich opět z velké části vydechnut ven. V plících však zůstávají produkty jeho rozpadu (těžké kovy). Tyto tzv. dceřinné produkty, ať už volné, nebo usazené na aerosolech a prachových částicích, zůstávají v dýchacích cestách a plícních sklípcích, kde se dále rozpadají a “bombardují” s vysokou rozpadovou energií citlivou tkáň, takže ji mohou nevratně poškodit.

Proč nás radon zajímá až nyní, vždyť s ním lidstvo žije již po dlouhá desetiletí ? Důvodů může být několik:

Radon sice v dřívějších dobách vnikal velice snadno do lidských obydlí přes udusanou hlínu, prkennou či kamennou podlahu, ale stejně snadno z nich unikal komínem, spárami a jinými netěsnostmi v oknech, dveřích či střeše, jinými slovy, snadno se odvětrával. V současné době, kdy se snažíme uspořit co nejvíce energie, je přirozené odvětrávání omezováno a radon spolu se svými dceřinnými produkty se v místnostech koncentrují.

V posledních desetiletích vzrostlo silně znečištění životního prostředí. Účinky jednotlivých toxických látek se sčítají a výsledkem je narušení zdravotního stavu lidské populace. V takovém případě mohou v porovnání s minulostí stačit nižší dávky ozáření ke vzniku některých nemocí.

Třetí důvod plyne z  obrázku, kde je uvedeno složení průměrného ročního efektivního dávkového ekvivalentu ozáření obyvatelstva v závislosti na původu záření. Z obrázku je vidět kromě jiných překvapivých zajímavostí, že radon a jeho dceřinné produkty se podílejí na ozáření obyvatelstva téměř z 50% a je třeba poznamenat, že v eliminaci tohoto zdroje záření jsme zatím příliš nepokročili.

Radon patří mezi inertní plyny a každý z nás s ním přichází do styku denně a prakticky kdekoliv. Vzniká zcela samovolně jako jeden z produktů uran – rádiové rozpadové řady. Jeho poločas rozpadu je 3,825 dne a rozpadá se na své dceřinné produkty ²¹⁸Po (Ra A), ²¹⁴Pb (Ra B), ²¹⁴Bi (Ra C) a ²¹⁴Po (Ra C´) (viz schéma na obrázku). Jsou to kovy, které se ve vzduchu mohou pohybovat volně v atomárním stavu, nebo se mohou vázat na aerosoly či prachové částice a tak mohou být vdechnuty do plic a tam zachyceny.

Radioaktivitu radonu a jeho dceřinných produktů měříme v jednotkách Bq.m^-3 (becquerel) – tzv. objemová aktivita. Objemová aktivita radonu ve vzduchu, rovná 50 kBq.m^-3 znamená, že v 1 m³ vzduchu dojde za 1 sekundu k 50 .10³ radioaktivním přeměnám. Objemová aktivita radonu v kapalinách je udávána v Bq.l^-1 , aktivita pevných látek v Bq.kg^-1 .

Primárním zdrojem radonu v geologickém prostředí je ²³⁸U, přítomný v horninách. Uran tvoří samostatné minerály (např. uraninit, nebo uranové slídy), nebo je přítomen v horninotvorných materiálech (např. biotit a apatit). Obecně lze říci, že nejvyšší obsah uranu je ve vyvřelých horninách (durbachit, žula), střední v horninách metamorfovaných (pararuly) a nejnižší v sedimentech (pískovce, jílovce). Dalším zdrojem uranu jsou podzemní vody a stavební materiál. Ty jsou však méně podstatné.

Způsoby pronikání radonu do lidských obydlí jsou schematicky uvedeny na dalším obrázku. Z něho plyne, že jsou to zejména trhliny a netěsnosti v podlaze sklepa, nebo nejnižšího podlaží, drenážní potrubí, případně studny a studánky. Rovněž to může být stavební materiál (např. pórobetonové tvárnice, vyráběné z některých druhů popílku) a též venkovní vzduch.

V důsledku proudění vzduchu v místnostech se radon rozptýlí prakticky rovnoměrně po celém jejich objemu. Jeho koncentrace se však mění v závislosti na denní či noční době (závislost na rozdílu venkovní a vnitřní teploty, větru apod.) a rovněž je pozorována závislost na ročním období. Nejvyšší koncentrace radonu bývá zaznamenávána v nevětraných sklepních a přízemních místnostech.

Dceřinné produkty radonu, které vznikly a nebo b rozpadem mohou po určitou dobu existovat v atomárním stavu. Převážná část z nich se však rychle naváže na aerosoly a prachové částice, nebo na povrchy stěn a nábytku.

Z tohoto kvalitativního rozboru plyne, že koncentrace aerosolů a prachových částic v určitém objektu je důležitým faktorem, který musíme vzít v úvahu nejen při měření koncentrace radonu a jeho dceřinných produktů samotném, ale i při odhadu poškození zdraví člověka. Budeme-li totiž měřit koncentraci dceřinných produktů radonu v místnosti se stálou objemovou aktivitou radonu, potom při vysoké koncentraci prachových částic naměříme z výše uvedených důvodů vyšší hodnotu aktivity, než při koncentraci nízké. Proto je třeba znát koncentraci aerosolových a prachových částic, přítomných v interiéru. Další možností je přímé (absolutní) měření koncentrace radonu, které není ovlivněno výskytem aerosolů a prachových částic.

Jak jsme již uvedli, není pro člověka samotný radon nebezpečný, jeho zdraví však mohou ohrozit dceřinné produkty radonu. Radon je vdechován a vydechován prakticky bez ozáření tkání. Zato dceřinné produkty, ať již volné, nebo usazené na aerosolech a prachových částicích, se usazují v průduškách a plícních sklípcích člověka a ozařují je. Nebezpečné jsou zejména částice g o doletu několika desítek m m, neboť jejich veškerá energie je soustředěna do malé oblasti živé tkáně plic – nejcitlivější je tzv. tracheobronchiální oblast plic. Lékařský výzkum dospěl k závěru, že toto ozařování je jedním z faktorů, podílejících se na vzniku rakoviny plic. Žádné jiné zdravotní účinky radonu ani jeho rozpadových produktů na zdraví člověka nebyly pozorovány.

Co se týká škodlivosti volných a vázaných rozpadových produktů, shodli se vědci na závěru, že volné rozpadové produkty jsou asi 30x škodlivější, než produkty vázané. Pravděpodobně je to tím, že mnohem lehčí volné částice (atomární) nemají díky malé setrvačnosti tak velkou kinetickou energii a usadí se při vdechnutí již na začátku plic (tracheobronchiální oblast). Těžké útvary – prach a aerosoly, dolétnou až do plícních sklípků, které však nejsou tak silně ozářeny, jako by tomu bylo v případě volných částic, neboť vzdálenost mezi vyzařující částicí a sliznicí je mnohem větší (obr.4). Navíc jsou naše plíce vybaveny dokonalým, evolucí prověřeným mechanismem, dovolujícím odstranit (vykašlat) usazené prachové částice.

Ozáření plícní sliznice je dále závislé na věku, rychlosti dýchání, samočistící schopnosti plic a vůbec na celkovém zdravotním stavu jedince. Výsledky měření průměrného ročního efektivního dávkového ekvivalentu se z uvedených důvodů značně od sebe liší. Můžeme však říci, že pravděpodobnost vzniku rakoviny plic je úměrná celkové vdechnuté aktivitě dceřinných produktů radonu, tj. závisí na koncentraci radonu a délce pobytu v místnosti s určitou jeho koncentrací.Abychom si co nejvíce přiblížili riziko ozáření plic produkty radonu, používáme srovnání jeho účinků s neblahými účinky kouření cigaret. Z měření, uskutečněných u nás i v zahraničí plyne, že dceřinné produkty radonu mají na svědomí 10 – 30% onemocnění rakovinou plic (zřejmě jde převážně o nevysvětlitelná onemocnění zdravě žijících nekuřáků).

Na základě doporučení Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu byly v naší republice stanoveny tyto mezní hodnoty rovnovážné objemové aktivity dceřinných produktů radonu C_ekv :

stávající zástavba ……… 200 Bq.m^-3

nová zástavba …………. 100 Bq.m^-3.

Jsou-li tato meze překročeny, má majitel domu nárok na státní finanční podporu na učinění ozdravných antiradonových opatření (u nové zástavby jsou povinná). Abychom mohli posoudit nutnost realizace ozdravných opatření, jsou objekty rozděleny do několika kategorií podle stupně překročení základní zásahové úrovně 200 Bq.m^-3.

1. C_ekv = 200 – 600 Bq.m^-3 (C_Rn < cca 1200 Bq.m^-3 ).

2. C_ekv = 600 – 2000 Bq.m^-3 (C_Rn < cca 4000 Bq.m^-3 ).

3. C_ekv = 2000 – 6000 Bq.m^-3 (C_Rn < cca 12 000 Bq.m^-3 )

4. C_ekv > 6000 Bq.m^-3 (C_Rn > cca 12 000 Bq.m^-3 ).

Mimořádně vysoká naléhavost řešení, zahájení ozdravných opatření by mělo být provedeno okamžitě. Představuje značné zásahy do konstrukce obydlí, vyžaduje vystěhování uživatelů. Riziko rakoviny je srovnatelné s rizikem těžkého kuřáka.

Radon je do místností uvnitř objektu nasáván spolu s půdním vzduchem v důsledku podtlaku v interiéru vzhledem k vnějšímu prostředí. Hlavním transportním mechanismem plynu v moderních obydlích se základovou betonovou deskou je proudění půdního vzduchu trhlinami v této desce a v suterénních stěnách. Uvedeme nejdůležitější faktory, které ovlivňují tento transport:

Velikost podtlaku v budově.

Nasávání radonu s půdním vzduchem je závislé na tlakovém rozdílu mezi základovou půdou a spodní částí budovy. Tato tlaková diference je způsobena odlišností hustot venkovního a vnitřního vzduchu. U nižší zástavby je to v zimním období 2 – 10 Pa, u desetipodlažních budov to bývá až 30 Pa. Účinek rozdílu tlaku je podporován vertikálními komunikacemi, šachtami, komíny, schodišti. Snahou projektantů by mělo být rozdělení schodišťového prostoru do několik částí,oddělených dobře utěsněnými dveřmi. Ventilační zařízení by měla svými účinky eliminovat podtlak.

Koncentrace radonu v půdním vzduchu se mění s místem i časem a je ovlivňována zejména měrnou aktivitou ²²⁶Ra v mateřské hornině a propustností půdních vrstev. Největší aktivitu vykazují vyvřelé horniny a nejnižší naopak různé sedimenty. To je názorně vidět z údajů, uvedených v Tab.1.

Tab.1.

Geologickou stavbu ČR tvoří ze dvou třetin metamorfované horniny krystalinika (porfyr, ortoruly, metabazity atd.). Velké plošné zastoupení mají i vyvřelé horniny (granity, granodiority, diority, syenity, pegmatity). Dalším typem hornin s velkým plošným rozsahem jsou pískovce, které protože jsou dobrým transportním prostředím pro vodu a plyny, mohou sloužit jako přirozené zásobárny radonu. Všechny tyto horniny obsahují stopová množství radioaktivních prvků, z nichž nejdůležitějšími jsou ²³⁸U a ²²⁶Ra.

Radon je z míst svého vzniku transportován přes následné vrstvy a jeho transport je ovlivňován zejména složením zeminy (pískem se šíří nejsnadněji) a její vlhkostí (radon je ve vodě dobře rozpustný). Rovněž spodní voda dobře transportuje radon – studánky a studny bývají jeho vydatnými zdroji.

Odvětrávání radonu, neboli výměna vzduchu mezi povrchovými vrstvami a atmosférou, je závislé na plynopropustnosti těchto povrchových vrstev. Budou-li propustné, může se radon odvětrávat a lze v nich očekávat jeho nižší koncentraci. Naopak pod nepropustnou (např. jílovou) vrstvou se bude radon hromadit. Přitom může mít nepropustnost pouze sezónní charakter (zaplnění pórů vodou, zmrznutí mokré půdy). Podobně působí rozsáhlé betonové a asfaltové plochy kolem obydlí a dokonce obydlí samo – čím lépe je dům utěsněn vůči zemině pod ním, tím vyšší je koncentrace radonu pod ním. Lze tedy závěrem říci, že pro významné zvýšení přítomnosti radonu v interiéru musí být splněny tyto podmínky: pod základy budovy musí být dostatečné množství půdního vzduchu, půdní vzduch musí být radonem dostatečně nasycen a geologická vrstva pod základy musí být propustná.

Těsnost a neporušenost základových a suterénních konstrukcí má rozhodující podíl na koncentraci radonu v interiéru. Všechny dříve uvedené předpoklady pro vstup radonu do budovy mohou být splněny, ale budou-li základové konstrukce bez trhlin, radon se do budovy nedostane. Protože koncentrace radonu v půdním vzduchu bývá zpravidla asi 1000x vyšší, než jaká je potom ve vnitřních prostorách budov, stačí k dosažení přípustných hodnot jenom velmi malá plocha netěsností. Kromě toho může být i samotný stavební materiál radioaktivní. V ČR byla v roce 1991 omezena vyhláškou MZd 76/91 aktivita stavebního materiálu maximální hodnotou 120 Bq.kg^-1. Je však třeba upřesnit, že toto omezení se vztahuje pouze na stavební materiály, které jsou určeny k výstavbě budov pro bydlení, individuální rekreaci a k výstavbě objektů, v jejichž místnostech se osoby zdržují více jak 1000 hodin ročně (kanceláře, učebny ve školách, prodejny, sály kin apod.). V místnostech takových objektů pak v kterémkoliv místě ve výšce 1 m od podlahy a ve vzdálenosti alespoň 0,5 m od stěn nesmí příkon dávkového ekvivalentu překročit hodnotu 2.10^-6 Gy.h^-1. Dále se požaduje, aby součet podílů ekvivalentu objemové aktivity radonu v průměru za rok k hodnotě 200 Bq.m^-3 a podílu fotonového dávkového ekvivalentu k hodnotě 2.10^-6 Gy.h^-1 nebyl větší, než jedna.

Z předcházejících úvah plynou následující ozdravná opatření, vedoucí ke snížení koncentrace radonu a jeho dceřinných produktů v obytných budovách:

Zvýšení těsností konstrukcí, které jsou ve styku se zeminou.

Z těchto opatření plynou pro projektanty budov některé jednoduché i složitější zásady, po jejichž splnění lze podstatně zmenšit difúzi radonu do budov. Dále se pokusíme vyjmenovat alespoň to nejpodstatnější a cenově nejdostupnější: betonová deska, dobře armovaná ocelovými pruty a vyrobená z kvalitního zhutněného betonu, čímž se zamezí vzniku trhlin.

První měření koncentrace radonu provedl v roce 1910 F.Schiffner v uranových dolech v Německu. Ze tří odběrů zjistil průměrnou koncentraci radonu ve vzduchu 142,4 Bq.m^-3. V České republice byla provedena obdobná měření v roce 1924 v Jáchymově, kde F.Běhounek zjistil ze šesti odběrů průměrnou hodnotu 159,1 Bq.m^-3. Měření radonu a jeho dceřinných produktů je na rozdíl od měření přírodní radioaktivity velmi problematické, neboť jeho koncentrace ve vzduchu je ovlivněna mnoha činiteli. Stačí např. obytnou místnost vyvětrat a jejich koncentrace klesne na zlomek původní hodnoty. Již dříve jsme uvedli, že koncentrace radonu kolísá během dne i během roku, závisí na tom, zda je budova vytápěna, na meteorologických podmínkách, atd. Z toho plyne, že okamžité naměřené hodnoty koncentrace radonu jsou zatíženy velkou chybou a je tedy nutno ji měřit dlouhodobě. Podle způsobu měření rozdělujeme taková měření na integrální a kontinuální.

Integrální měření zachycuje velikost průměrné koncentrace radonu v měřícím místě za sledované období, které nesmí být kratší, než sedm dní a nemá být delší, než jeden rok. Taková měření jsou realizována zpravidla pomocí stopových detektorů (citlivé filmy, umístěné v plastové kazetě na daném místě. Stopy částic alfa jsou vyhodnocovány leptáním), nebo pomocí detektorů elektretových (jejich princip spočívá ve vybíjení speciálního, kladně nabitého materiálu, umístěného v měřící komůrce).

Kontinuální měření koncentrace radonu stanoví časový průběh koncentrace v daném časovém intervalu. Předností těchto měření je možnost zaznamenání dynamiky změn koncentrace radonu v závislosti na různých, dříve uvedených činitelích. Tyto přístroje jsou většinou založeny na principu prosávání vzduchu, který obsahuje dceřinné produkty radonu, vázané na prachových a aerosolových částicích, přes filtr z mikrovláken. Rozpadové produkty, usazené na filtru vyzařují g - záření, které je detekováno křemíkovými detektory, umístěnými v těsné blízkosti filtru.

Poznámka: Ekvivalentní objemová aktivita radonu (EOAR) a latentní energie.

Každá prachová částice, na níž je vázán některý dceřinný produkt radonu, sebou nese určité nebezpečí, že při vdechnutí se zachytí v plících, rozpadne se a následně ozáří tkáň. Toto riziko se tedy skládá z pravděpodobnosti záchytu prachové částečky s navázaným dceřinným produktem v plicích a z množství energie záření alfa, které je schopno uvolnit.

Dceřinný produkt radonu	Latentní energie [ MeV ]
Ra A	13,690
Ra B	7,687
RaC	7,687
RaC´	7,687

Tab.2.

Toto množství energie je označováno jako latentní energie záření alfa. Uvedená energie je definována jako celková energie záření alfa, vyzářená tímto dceřinným produktem až do přeměny na ²¹⁰ Pb – viz Tab.2.

Záření, které vzniká při rozpadu dceřinných produktů radonu měříme pomocí přístrojů, které potom udávají ekvivalentní objemovou aktivitu radonu (EOAR). Jednotkou EOAR je Bq.m^-3. Jedná se o takovou objemovou aktivitu radonu, která je v radioaktivní rovnováze s dceřinnými produkty. Jejich latentní energie je rovna latentní energii dané nerovnovážné směsi dceřinných produktů radonu. Rovnovážný stav je definován tak, že v jednotce objemu vzduchu mají dceřinné produkty stejnou aktivitu, jako radon. Kritériem pro přiřazení “rovnovážného” stavu je požadavek, aby koncentrace latentní energie směsi dceřinných produktů byla v obou případech, tj. v rovnovážném i nerovnovážném stavu stejná. Koncentrací latentní energie směsi dceřinných produktů ve vzduchu rozumíme maximální množství energie záření alfa, které by se vyskytlo při vdechnutí jednotky objemu vzduchu za předpokladu stoprocentního záchytu všech aerosolů a prachových částic v dýchacím traktu. Protože v interiéru budov je v důsledku ventilace a depozice na stěnách, podlaze, aerosolech a prachových částicích koncentrace dceřinných produktů vždy nižší, než koncentrace samotného radonu (neexistuje tedy výše zmíněná radioaktivní rovnováha), zavádí se tzv. rovnovážný faktor F. Ten je vyjádřen podílem

F = EOAR / OAR_n ,

kde EOAR je ekvivalentní objemová aktivita radonu a OAR_n je skutečná koncentrace (objemová aktivita) radonu. Hodnota tohoto rovnovážného faktoru F se pohybuje v mezích 0,2 – 0,6.

Měření okamžité koncentrace dceřinných produktů radonu pomocí přístroje LLM 500

Přístroj LLM 500 (Living Level Monitor 500) je zařízení, které měří okamžitou hodnotu EOAR. Byl vyvinut nejen pro měření EOAR v terénu a v budovách, ale je vhodný i jako demonstrační pomůcka zejména pro školy, neboť jeho velkou předností je velmi snadná obsluha. Byl vyvinut na Universitě v Regensburgu a je vyráběn firmou Munchener Apparatebau Gmbh [3]. Celé zařízení se skládá z nasávacího agregátu a z počítače, který celé měření vyhodnocuje. Výsledky lze rovněž registrovat pomocí tiskárny, nebo PC.

Postup měření EOAR je následující: do nasávacího agregátu, v jehož vstupní části je umístěn filtr ze skelných vláken a filtrační “disketa”,je nasáván vzduch, jehož množství je měřeno průtokoměrem. Aerosoly a prachové částice se zachytí na vláknech diskety, kterou poté zasuneme do přístroje a ten ji během velmi krátké doby vyhodnotí (i s uvážením okamžité hodnoty pozadí). Velkou předností LLM 500 je možnost okamžitého převodu EOAR na skutečnou koncentraci radonu, která je ve skutečnosti vyšší a to za pomoci rovnovážného faktoru (0,4). Tímto přístrojem lze měřit EOAR nejen ve vzduchu, ale i ve vodě a v pevných látkách. Mezi nevýhody LLM 500 lze počítat poměrně vysokou hmotnost (obě jeho části váží dohromady 16 kg) a závislost na síťovém napětí 220 V.

Dosud jsme provedli asi 100 různých měření koncentrace radonu a jeho dceřinných produktů. Výsledky asi poloviny z nich jsou uvedeny v práci [4]. Týkají se oblasti kolem Dolní Rožínky, známé těžbou uranové rudy a byla prováděna ve školách. Maximální hodnota EOAR byla naměřena v ZŠ ve Žďárci ( 578 Bq.m^-3). Po naměření této aktivity jsme vyvětrali celou místnost po dobu 10 min a hodnota EOAR klesla na 87 Bq.m^-3, což potvrzuje známý fakt, že jedním ze způsobů snížení škodlivých účinků radonu a jeho dceřinných produktů je větrání. Vysokou hodnotu EOAR ve třídě lze vysvětlit tím, že celý objekt se nachází na podloží se zvýšenou radioaktivitou a dá se tedy předpokládat, že půdní vzduch je nasycen radonem. Navíc se jedná o nepodsklepený objekt, který není nijak speciálně zabezpečen proti vnikání radonu.

Dalších přibližně 50 měření bylo prováděno v jihozápadní části Českomoravské vysočiny, která se rovněž nachází na podloží se zvýšeným výskytem radioaktivních hornin – okolí Dačic. Všechna měření byla prováděna v nevětraných sklepních místnostech domů v 6 vesnicích. Průměrná hodnota naměřené EOAR je uvedena na mapce přímo u jména vesnice ve formě zlomku (čitatel znamená hodnotu EOAR, jmenovatel počet sklepních místností, v nichž byla aktivita měřena).

V pásu, kde je přibližně vymezena hranice, kde přechází žula v rulu a svor – v oblasti tohoto pásu se podle údajů geologického průzkumu nachází zvýšené množství uranové rudy ve formě sedimentů.

Naše měření je třeba chápat jako měření předběžná a kvalitativní. Možnosti měření pomocí LLM 500 jsou však mnohem širší, od měření koncentrace radonu a jeho dceřinných produktů ve vodě a pevných látkách, ve srážkové vodě a půdním vzduchu, až po proměřování poločasu rozpadu čistých radioaktivních látek. To vše je námětem k jeho dalšímu využití.

Literatura:

[1] Majer V.: Základy jaderné chemie, SNTL Praha 1961.

[2] Hodgson P.E., Gadioli E.: Introduction Nuclear Physics, Clarendon Press, Oxford, 1997.

[3] von Philipsborn H.: Radioaktivitat und Strahlungsmessung, Univers.Regensburg 1994.

[4] Komprs M.: Diplomová práce, Ped. fak. MU Brno, 1999.

© 1998  fyz01@ped.muni.cz        Aktualizace: Leden 8, 2004.

The paper deals with radon monitoring in radon protection, environmental radioactivity. The measurements of radon natural radiation in indoor air at school buildings are presented.