Eduard Tregler
MgA. Stanislava Syrková
Eduard Tregler – po zadání
tohoto hesla do internetového vyhledávače bylo nejdelší nalezenou větou téma mé
disertační práce „Eduard Tregler – osobnost ve vývoji varhanní hudby a
pedagogiky“. Spolu s odkazy na nahrávku Treglerova „Ave Maria“ a jeho
jménem uvedeným ve výčtu pedagogů brněnské konzervatoře tvořily tyto fragmenty
téměř veškeré veřejně publikované informace. To mne ujistilo jednak o smyslu mé
disertační práce, zároveň ale také o obtížném přístupu k potřebným
materiálům.
Mapujeme-li Treglerovu
uměleckou práci, zjišťujeme její široký a rozmanitý záběr. Jeho hudební činnost
můžeme rozdělit do tří skupin:
- výkonný umělec v oblasti církevní (regenschori v Praze
u Dominikánů, na Smíchově, v Lounech, dvorní varhaník v Drážďanech) a světské hudby (koncertní varhaník,
klavírista Heroldova kvarteta, dirigent Filharmonie v Lounech a
brněnského Orchestrálního sdružení),
- pedagog (soukromé hudební
školy Dvořákeum v Praze a Smetana v Lounech, pedagogická činnost na varhanické škole a na konzervatoři
v Brně),
- hudební skladatel (31 opusových čísel
zahrnujících skladby světské a církevní, vokální i instrumentální).
Z životopisných a
umělecko-odborných poznatků o Treglerovi, které se mi doposud podařilo zjistit,
uvádím ty – dle mého názoru - nejzajímavější:
Patnáctiletý
Eduard Tregler – rodák z Loun - odchází v roce l883 studovat do Prahy
na varhanickou školu, kde pedagogická místa zastávali František Blažek, Karel
Knittl, Karel Stecker a později Josef Klička. V tuto dobu byla varhanická
škola nejen průpravou ke hře na varhany, ale zároveň i výbornou školou
kompoziční.
V roce 1887 vypracoval Tregler jako školní úkol na varhanické
škole Klavírní kvintet (později označený opusovým číslem 20), na který byl prostřednictvím
Vojtěcha Šváchy[1] upozorněn
Antonín Dvořák[2]. „Pamatuji si,
jak na mne působil vzkaz Dvořákův, abych ho navštívil, a jak mně poklepal na
rameno a pochválil ten můj duševní plod. Vidím ještě dnes jeho při té chvále
usměvavou tvář a dobrácký pohled. Mám dojem, že Dvořák byl největší dobrák a
nejpoctivější člověk mezi všemi a že tyto jeho lidské vlastnosti stály tak
vysoko jako jeho tvůrčí schopnost. U Dvořáka jsem byl ještě několikráte a můj
kvintet byl pak hrán v Umělecké besedě s Vilémem Kurzem u klavíru –
pozdějším profesorem mistrovské hry klavírní na brněnské konzervatoři“ (9).
V roce 1889 - tedy
v 22 letech - se stal Tregler varhaníkem a po roce i regenschorim v chrámu
sv. Jiljí u dominikánů v Praze. Pro potřebu tohoto sboru píše Tregler
v letech 1892
– 1895 celkem 7 mší.
Veřejná práce ředitele kůru mu přinesla četné přátele a příznivce.
S přítelem Františkem Pickem – pozdějším kapelníkem Národního divadla,
začali pořádat církevní koncerty. K nim se přidali skladatelé Bohuslav
Vendler, Richard Zamrzla a další. Vznikla tak postupně společnost hudebníků,
divadelníků a vědců, kteří se scházeli v hostinci „U Mahulíků“ v Myslíkově ulici v Praze.
Později byl zvolen předsedou této společnosti Antonín Dvořák,
který byl podle Treglerových vzpomínek získanou čestnou funkcí nesmírně poctěn.
Členy byli osobnosti zvučných jmen, např. Vítězslav Novák a František Hejda.
„Scházeli jsme
se různě, ale neměli žádné trvalé místnosti. Teprve Vítězslav Novák nás zavedl,
snad nejprve mne, do lokálu v Myslíkově ulici, který sám patrně již dříve
navštěvoval… Na domě skvěl se nad jiné lákavý nápis „Mahulíkova plzeňská
pivnice“. Tam jsme začali pravidelné schůzky a dali základ společnosti
„Mahulíkovců“, jejímž předsedou se stal později Antonín Dvořák. Scházeli jsme
se v oddělené místnosti, která nesla poetický název „Kufr“. V „Kufru“ jsme
byli skoro denně a přibývalo nás“ (9).
Tregler se scházel s Antonínem Dvořákem i na jiném místě. Po
dlouhý čas denně, vždy po obědě, spolu sedávali v kavárně „U Karla IV.“ na
Karlově náměstí a vedli dlouhé rozhovory osobního i odborného charakteru.
„V době působení svého u dominikánů, provedl jsem na žádost
Antonína Dvořáka (s nímž jsem se denně stýkal v kavárně u Karla IV.) jeho
Stabat Mater a to v Praze dvakrát. „Jedenkráte, bylo to asi v lednu, začal
Dvořák v kavárně řeč o svém Stabat Mater. Povídal mně: „Poslouchejte, Treglere,
Vy máte pěkný sbor. Vy byste mi mohl to Stabat Mater v kostele provést. Patří
beztoho více do kostela, nežli do koncertní síně a bude to tam také lépe znít.
Místo orchestru mohou být varhany.“ Já se k tomu nedal dlouho pobízet. Dvořák
mi vymohl svolení firmy Simrockovy v Berlíně, abych si notový materiál mohl
vypůjčit (půjčil mně ho tenkráte plzeňský Hlahol) a já začal skladbu studovat.
Když jsem měl sbory nacvičené, pozval jsem si Dvořáka do zkoušky a tomu se to
tak líbilo, že chtěl, abych skladbu provedl s orchestrem“ (9).
Po sestavení
orchestru provedl Tregler na Velký pátek roku 1895 v kostele sv. Jakuba
Dvořákovo Stabat Mater před šesti tisíci posluchači včetně pražských čelných
osobností. Úspěch byl obrovský a nezapomenutelný.
Dvorním varhaníkem
v Drážďanech
Když byl koncem
roku 1897 vypsán konkurz na místo prvního dvorního varhaníka v Drážďanech,
poslal Tregler žádost ke konkurzu. „Začátkem listopadu jsem dostal vyzvání ke
konkurenční hře. Dvořákovi jsem je ukázal. Když to přečetl, povídá: „Jet do
Drážďan musíte. Budete tam beztoho jediný Čech a byla by to ostuda pro nás
všechny, kdybyste nejel. Řekli by, že se bojíte jejich konkurence. Ale místo
neberte. V Praze je pro vás místo též a je vás tu potřeba,
jako tam. Ať si to obsadí Němcem“ (9).
O tomto konkurzu
se vypravovalo mnoho historek, většinou ale zkreslujících pravdu. Jisté je, že
když Tregler odjížděl do Drážďan, zapomněl si v Praze noty. Byly to Schumanovy
Fugy na jméno B-A-C-H. Musel si tedy noty koupit v Drážďanech a rozřezával je
teprve až na kůru. Tento fakt však neměl vliv na výsledek soutěže a ani žádný z
členů komise o této nehodě nevěděl. Všichni uchazeči byli totiž na postranním
kůru, zatímco soutěž se konala na velkých varhanách kůru hlavního.
I když byl
Tregler z dvaceti uchazečů jediný Čech a neměl naprosto žádné protekční styky,
místo obdržel a doporučen mu byl dekret „prvního dvorního varhaníka
královského domu v Drážďanech.“ Ve 28 letech se tedy stal prvním a také
jediným českým varhaníkem, který zastával tuto vysokou funkci.
Hofkirche v Drážďanech – místo Treglerova
působení
Takto reagoval
Dvořák na Treglerovo přijetí do Drážďan: „Já jsem věděl, že on to musí vyhrát,
vždyť hraje na varhany, jako když hrom bije“ (9).
Místo dvorního
varhaníka poskytlo Treglerovi jak po stránce umělecké, tak i společenské a
finanční, velmi slušné postavení. Žil ve vynikajícím hudebním centru, byl
osobností váženou, náležitě oceňovanou a drážďanští činitelé mu jako hudebníku
přáli. Působil nejen v dvorním chrámu, ale byl zván ke hře i do okolních
saských měst.
Přesto byla doba
Treglerova působení v Drážďanech poměrně krátká. Došlo na Dvořákova slova
o stesku mezi Němci. Sám Tregler píše: „Po třech letech jsem se vrátil opět do
Prahy. Bylo mně teskno mezi Němci, vyrostl jsem v Praze.... Jinak ale jsem velice
chybil ...“ (9)
Po návratu z
Drážďan přijímá Tregler místo ředitele kůru v bazilice sv.Václava v Praze na
Smíchově. Současně s řízením kůru vyučoval s Antonínem Heřmanem na ústavě
„Dvořákeum“, který v roce 1904 společně založili a jedním z jeho
správců byl pět let.
Díky koncertním
cestám s Heroldovým smyčcovým kvartetem, s nímž vystupoval jako
klavírista, procestoval Tregler významná hudební střediska a celou řadu zemí
(Vídeň, Lipsko, Berlín, téměř celé Rusko, Finsko i evropské jižní země).
Kvůli častým nemocem členů své rodiny se Tregler rozhodl Prahu opustit.
Usadil v rodných Lounech, aby zde zastával místo učitele
zpěvu a hudební výchovy na lounské reálce a sbormistrovské místo v lounském Hlaholu.
V roce 1906 se sešli nejlepší hudebníci z Loun a okolí s cílem
založit spolek, který by pravidelně zkoušel a koncertoval. Posluchačům se
poprvé představili na Mozartově večeru 24. března
Posláním spolku bylo pěstování hudby a zpěvu a interpretace
nejvýznamnějších děl z domácí i zahraniční hudební tvorby. Treglerův
orchestr se stal za krátký čas nedostižnou chloubou města Loun, tak jako
hudební škola „Smetana“ (založena roku 1908 spolkem pro výchovu hudebního
dorostu), jejímž byl ředitelem, a která měla za úkol vychovávat mladé hudebníky
pro Lounskou filharmonii. (viz. příloha č. 2 – 4)
Treglerovo
pedagogické působení v Brně
V roce 1913
zvítězil Tregler v soutěži o místo profesora na varhanické škole
v Brně před porotou, které předsedal Leoš Janáček. Později o tom Janáček
napsal: „ Docíleno tím kýženého soustředění vyučovacích předmětů a získán
varhanické škole za učitele skladatel hudby církevní zvučného jména, jenž zcela
slouží jen varhanické škole.“(11) A tak je 18.9.1913 poprvé zapsán Tregler jako pedagog v třídní
knize varhanické školy. Rovněž vykazovaná koncertní činnost varhanické školy
uvádí Treglera jako jednoho z interpretů. Kromě svých děl prováděl Tregler
skladby Händlovy, Bachovy, Mendelssohnovy, Schumannovy, Lisztovy a další.
Široký a rozmanitý repertoár
pro varhany i jejich výrazná specifika v oblasti prvků technických,
výrazových i interpretačně – produkčních přinášejí značné požadavky na výběr
literatury i na jejich posloupnost v zadávání látky pro žáky tohoto oboru.
Základním požadavkem na pedagoga - nejen varhanní hry - je jeho pedagogická i
interpretační odbornost.
Je velká škoda,
že dnes již nežijí Treglerovi žáci, od kterých bychom se co nejvěrohodněji
a nejzasvěceněji
dozvěděli o Treglerovi coby pedagogovi. Obraz o Treglerově výuce musíme vytušit
z nepatrného torza informací, které máme k dispozici – třídní knihy,
zápisy z výročních schůzí a výroční zprávy.
Z nich se dozvídáme, že
Tregler po nástupu na brněnskou varhanickou školu vyučoval kontrapunkt, zpěv,
dějiny, instrumentaci, klavír a improvizaci v celkovém počtu 22 hodin.
Studium bylo rozděleno do tří ročníků. Vysvědčení z jednotlivých ročníků bylo
na základě prokázaných znalostí udělováno venkovským varhaníkům (po I.
ročníku), varhaníkům městským (po II. ročníku) a absolventi III. ročníku
obdrželi vysvědčení pro ředitele kůru. Přímo úměrný požadavkům
v jednotlivých ročnících je i počet postupujících studentů - I. ročník 30
uchazečů, II. roč. 9 studentů a III.
roč. 7 absolventů.
Koncem října 1913 zakládá
varhanická škola pěvecký sbor, jehož řízení se ujímá Tregler a ředitel Janáček.
Sbor vystupoval v chrámě u minoritů v Brně téměř každou neděli.
Bohužel již po roce svého
působení v Brně vrací se Tregler koncem roku 1914 zpět do Loun, tentokrát
jako ředitel kůru u sv. Mikuláše. Kvůli snížení státní subvence pro varhanickou
školu a následnému snížení „služného“ na 100 K, nebylo pro Treglera možné
z finančního hlediska rodinu v Brně udržet.
O tom, jak si
Janáček vážil Treglerova umění a jak usiloval o jeho návrat do Brna svědčí
nejen to, že Treglera v Lounech několikrát osobně navštívil, ale i dopis z
26. ledna 1916. Leoš Janáček v něm píše:
„Milý příteli …Přemýšlejte! Je tu v Brně volné místo ředitele kůru v Zábrdovicích. Hraje
tam tedˇ jeden z mých žáků III.roč. Je dosti výnosné, s učitelstvím na
varhanické škole myslím, že by to dělalo tolik, kolik Vy potřebujete. Mám se
na farním úřadě doptat? Tíhu školy pro válečné poměry budu muset sám ještě s
někým nést. Hodil byste se k tomu nejlépe.
S pozdravem oddaný Leoš Janáček“ (13)
Leoš Janáček před svým domem na Smetanově ulici v Brně
Teprve pro
školní rok 1916/17 se Tregler vrací zpět na varhanickou školu do Brna. Byl to
rok pro školu velmi těžký. Janáček ve velkých finančních těžkostech, kdy
„útrapy vyučovací dostoupily snad svého vrcholu“ volá po „pozemštění
školy“. „Na bedrách učitelů je tolik tíživé starosti o výživu, že lze udržeti
vzpruženého ducha pro duševní práci jen s námahou. Teskně zakončujeme
školní rok a ještě teskněji očekáváme nový“ (12).
Kromě varhanní
hry vyučuje Tregler na škole i obligátní klavír a harmonii. Rovněž působí jako dirigent v brněnském
Orchestrálním sdružení, jako předseda Státní zkušební komise, jako člen
„Jednoty hudebních stavů“ a vystupuje jako varhaník na řadě koncertů – např. v Brně, Boskovicích,
v Moravské Ostravě, v Hodoníně, Přerově, Litovli, ve Vyškově aj.
Třídní kniha varhanické
školy z roku 1917/18 uvádí
nejen poprvé Treglera jako třídního učitele, ale také Tregerova syna Aloise
(narozeného 11.4.1900 v Drážďanech) jako žáka 1. ročníku. Díky tomu, že
Tregler vyučuje na škole většinu předmětů (varhany, klavír, sólový zpěv,
sborový zpěv, hru číslovaného basu, bachovský kontrapunkt, fugu, hru partitur,
instrumentaci) dostává plat 300 K měsíčně. Mimo to je snahou ředitelství jmenován regenschorim u sv.Tomáše a tím
získává škola kůr pro praktický výcvik studentského pěveckého sboru.
Zpráva varhanické školy
Ministerstvu školství z 31.1.1919 podává vysvětlení o rozšíření
Treglerových služebných poměrů z 20 na 24 hodin týdně.
„Tregler je ženat, otcem 4
dětí živých, z nichž troje jsou ve studiích středoškolských. Žena jeho
stále churaví. Se základním služným 250 K měsíčně za 20 povinných hodin
vyučovacích, nemohl by v Brně vyžít. Byl by musel hledat privátní
vyučování v Brně. Bylo věcí spravedlnosti umožniti mu živobytí přivýdělkem
přepočetných hodin vyučovacích a uspořiti mu ztráty času a jiných výloh
spojených s privátním vyučováním.
Na přepočetné dobrovolné
vyučovací hodiny má i smluvní právo, při jeho hudební kvalifikaci není počet
přepočetných hodin - jež připadají na výpomoc při vyučování hře na klavír,
přetížením duševním. Teprve povolením 24 přepočetných hodin dospívá jeho služné
600 K měsíčně. Je to obnos, s nímž ještě velmi těžko lze v Brně
rodině vystačiti. K záležitosti jeho ustanovené sděluji ještě, že byl roku
1913/14 na varhanické škole v Brně (současně s p. Holubem).
V roku 1914/15, 1915/16
vzdal se místa učitelského, nebylo lze jej dostatečně platiti, když subvence
klesly z 21.459 K na 13.000 K ročně.
V roku 1916/17 nastoupil opět své místo, když vyučování varhan spojeno s vyučováním kontrapunktu a fugy a tím způsobem bylo možno služné jenom zvýšiti. Třeba jemu býti nápomocni, jelikož hru na varhany mistrně ovládá a je instrumentaci ve hře čísl. basu a ve hře partitur své věci znalý. Na toto své povolání při varhanické škole je p. Eduard Tregler a to nikoliv jako nějaký zástupce výhradně odkázán.“
Leoš Janáček
28. říjen 1918 – den vzniku
československého státu - ukončil třicetišestiletou éru varhanické školy. Nové
státní učiliště - konzervatoř - se stává požadavkem kulturní Moravy. Nestalo se
tak ovšem hned. V průběhu roku 1919 dochází k žádoucímu sjednocení všech
odborných hudebních institucí, tj. varhanické školy, hudební školy (s
konzervatorními třídami) Besedy brněnské a hudební školy Vesny, a k vytvoření
konzervatoře.
Dlouholeté snahy Leoše
Janáčka o zřízení konzervatoře v Brně jsou naplněny. Výroční zpráva za školní
rok 1918/19 podává Janáčkovy optimistické zprávy:
„Rosteme v jarním
slunci našeho českého státu. Po 37 letech vývinu varhanické školy v Brně
dospějeme v brzku zakončení organizace její v konzervatoř rázu
vysokoškolského…Bylo jádro zdravé, když z něho může ústav takové
důležitosti vypučeti…Šetřeno bude v ní i zvláštního účele dřívějšího:
vzdělání varhaníků a ředitelů kůru; tito zůstanou vždy nejčestnějšími a
nejspolehlivějšími nositeli kultury hudební mezi naším lidem.“
Varhanická škola se v roce 1919 rozštěpila, jedna část se stala státní konzervatoří a druhá zůstala dál školou Jednoty pro zvelebení církevní hudby na Moravě. Varhanní a klavírní oddělení konzervatoře nechala Jednota působit na Smetanově ulici a za to profesoři konzervatoře bezplatně vyučovali na její varhanické škole.
První školní rok 1919/1920 byl ředitelem konzervatoře Leoš Janáček. Jan Kunc (Janáčkův žák) byl umělecko-administrativním správcem od 1. 9. 1920 až do 28. 6. 1923, kdy byl jmenován ředitelem konzervatoře.
Při četných rozhovorech,
které vedl autor článku „Brněnská konzervatoř a moravští skladatelé“ Jiří Fukač
v roce 1969 - při příležitosti vydání výročního bulletinu -
s bývalými absolventy brněnské konzervatoře ve snaze zjistit míru vlivu
jednotlivých učitelských jmen, patřila Treglerova osobnost i tvorba
k nejvzpomínanějším.
Jaký vlastně byl
Tregler pedagog? Jeden z nejvýznamnějších pramenů informací vychází z
písemných vzpomínek Treglerových žáků. Ti mluví o svém učiteli
v největších superlativech. Představují nám Treglera nejen jako
vynikajícího učitele, varhaníka a improvizátora, ale především jako skvělého člověka.
Mluví o Treglerově přísnosti i přístupnosti zároveň, o charakterním a
přátelském člověku, který přes všechno své nadání a pilnou práci zůstal
skromným a pokorným člověkem.
Pedagogické působení Eduarda Treglera se vyznačovalo specifickými rysy. Díky svým
výborným hráčským dovednostem byl
Tregler schopen přehrát žákům jakoukoliv probíranou látku. Jeho vyrovnanost
a klid byly leckdy příčinou toho, že byl považován za mírného učitele. Avšak
Treglerův vlídný přístup k žákům a na druhé straně respekt, který si svým
uměním zjednal u posluchačů, se navzájem prolínaly.
Další z důvodů mluvících o Treglerovi jako o výborném pedagogovi vychází z uplatnění jeho studentů. Jako pedagog vychoval celou řadu
žáků, z nichž mnozí vynikli jako sóloví varhaníci - virtuosové, klavíristé a
hudební pedagogové -Vladimír Hawlík, Jiří Reinberger, Josef Tomaštík atd. Pod
jejich vedením, nebo pedagogickým působením jejich žáků pak vystudovali na
konzervatoři varhanní hru další generace koncertních varhaníků.
Pro zajímavost přikládám předměty varhanního oboru na konzervatoři v Brně ve
školním roce 1919/20 a
počet vyučovacích hodin týdně:
I. ročník: varhany (4), všeobecná nauka a harmonie (4), intonace (2), církevní zpěv (2), sborový zpěv církevní (1), sborový zpěv (2), obligátní klavír (2), liturgika (1), čeština (2), společenské chování (1).
II.ročník: harmonie (2), kontrapunkt (4), číslovaný bas (1), církevní zpěv (2), sborový zpěv církevní (1), sborový zpěv (2), improvizace (1), doprovázení chorálu (1), obligátní klavír (2), nauka o nástrojích (1), dějiny hudby I. (2), liturgika (1), hra vokálních partitur(1), dějiny české literatury (2).
III.ročník: kontrapunkt (2), formy hudby (2), skladba (4), varhany (4),
církevní zpěv (2), sborový zpěv církevní (1), sborový zpěv (1), doprovázení
(1), improvizace (1), obligátní klavír (2), instrumentace (2), hra partitur
(1), dějiny hudby (2), dějiny české hudby (1), řízení (2), liturgika (1),
praktické pedagogium (1), hudební pedagogika (1).
Tregler propagoval varhanní
umění ze všech svých sil nejen jako pedagog a výkonný varhaník. Zpráva
varhanního oddělení konzervatoře z roku 1922/23 uvádí:
„Na převzetí rudolfínských varhan z Prahy do Brna získalo
zdejší ředitelství podpory 20.000 Kč od moravského zemského výboru a 20.000 od
města Brna a podalo návrh, aby varhany mohly býti přemístěny v budově
brněnských výstavních trhů.“(3) Varhany byly nakonec přemístěny
do sálu brněnského Stadionu, jak dokládá následující fotografie.
E.Tregler s varhanářem Josefem
Melzerem zkouší v sále brněnského Stadionu nový třímanuálový hrací stůl,
který zhotovila Melzerova firma k bývalým rudolfinským varhanám.
V roce 1926 požádal prof. Šerý
z Holešova ředitele Jana Sládka[3] aby pro skladatele Treglera obstaral
letní byt. Tento pobyt byl zajištěn u Švehlů na Chvalčově. Sem dojížděla
Treglerova rodina na prázdniny každoročně.
O prázdninách roku 1932 přijela rodina
Treglerova opět, ale ubytovala se v hotelu Občanská záložna
v Bystřici pod Hostýnem, poněvadž Eduard Tregler byl již těžce nemocný.
V sobotu 6. 8. 1932 ve večerních hodinách, po dlouhé a těžké chorobě,
zemřel. Byl převezen do kaple na starém hřbitově, odkud se v úterý dne
9.8. konal pohřeb. Pohřební průvod se zastavil v kostele, kde mu na
rozloučenou zahrál na varhany prof. Bedřich Wiedermann a zazpívala členka
olomoucké opery Božena Štögrová.
Průvod se pak ubíral na rozcestí směrem
k Holešovu, kde se rozloučil se zesnulým starosta města Václav Zbořil.
Mezi účastníky pohřbu byli kromě příbuzných zesnulého spisovatel František
Táborský, prof. Rudolf Walter, skladatel Václav Brož, umělcovi žáci aj.
Pohřben byl Eduard Tregler 10. srpna
1932 na Ústředním hřbitově v Brně.
Závěr
Ve svém příspěvku jsem se ve
stručnosti snažila podat umělecký obraz o člověku, který zasáhl široké spektrum
umělecké tvorby – oblast varhanickou, skladatelskou, pedagogickou a
dirigentskou. Se zřetelem na zaměření zdejší fakulty jsem nejvíce vyzdvihla
Treglerovu práci pedagogickou, kterou nejvýmluvněji dokumentuje uplatnění a
odbornost jeho žáků.
Tvůrčí pedagogické síly
brněnské konzervatoře tvoří od jejích začátků jistý genetický řetěz. Brněnské
hudební učiliště produkuje po několik generací své vlastní učitelské síly.
Učitelé a žáci varhanické školy zaujali svého času nejdůležitější místa na
konzervatoři a žáci jejich žáků jsou vůdčími silami varhanní hudby v dobách
současných. A právě tato skutečnost je dobrou vizitkou i jednoho z prvních
profesorů brněnské konzervatoře pana Eduarda Treglera.
Cílem mé disertační práce je
zpracování Treglerova životopisu, jeho umělecké i pedagogické práce se všemi
dostupnými informacemi. Součástí práce bude rozbor Sonáty c moll op. 27 pro
varhany, na němž se pokusím demonstrovat základní prvky Treglerova
skladatelského rukopisu. Tato rozměrná sonáta, která nebyla doposud vydána
tiskem, bude – dle mé vize - připravena k vydání a spolu s mojí
nahrávkou Sonáty c moll a výše zmiňovanou teoretickou prací bude tvořit
kontinuální výstup mého doktorského studia.
Použité informační
zdroje:
1. CYRIL. časopis.
roč. 1928, č. 1-7. Dostupné na www. http.//cyril.psalterium.cz/.
2. FILHARMONIE LOUNY. Státní okresní archiv v Lounech, Louny, fond č. 632, roč. 1906 – 1946,
3. HÁBA, L. Velký lounský muzikant. Deník Lučan, Louny, 2001, č. 17.
4. HATINA, Z. Eduard Tregler. Diplomová práce. Brno : Konzervatoř, 1971.
5. HUSÁKOVÁ - KALKUSOVÁ, B. Louny. Praha : Pedagogická fakulta UK, 1999.
6. PETRŽILKA, F. Za E. Treglerem – Nekrolog. 1932 b.m.
7. POŘÍZKOVÁ, M. Kdo byl E.
Tregler? Bystřické Pokroky, Bystřice
pod Hostýnem, 2001, roč. VIII, č.3.
8. ROEDL, B. Část díla A. Dvořáka vznikla v Lounech. Svobodný hlas, Louny, 2001, č. 48.
9. TREGLER, E. Mé vzpomínky na A. Dvořáka. Příspěvek přednesen dne 23.5.1919 na Žákovském večeru státní hud. a dram. konzervatoře v Brně. Brno, Výroční zpráva konzervatoře, 1929.
10. VERNER, J. Eduard Tregler. Vlastivědný sborník okresu lounského, Louny, roč. V, č. 1.
11. Výroční zpráva Varhanické školy, MZM v Brně - odd. dějin hudby, sign. V 302.
12.
Výroční zpráva Varhanické školy, MZM
v Brně - odd. dějin hudby, sign. V 307.
13.
Z pozůstalosti Treglerovy dcery Matyldy Hoezfeldové.