Sbormistrovská škola Josefa Veselky

 

Mgr. Štěpán Policer

 

Janáček byl těžištěm uměleckého růstu Moravana i jeho mimořádných úspěchů napsal v roce 1965[1] sbormistr a umělecký vedoucí tohoto tělesa Josef Veselka (1910-1992) a vyjádřil tím tehdy už obecně uznávanou skutečnost, že spolu se svým sborem vytvořil významnou etapu vývoje janáčkovské interpretace.

 

Janáčkem se začal důkladně zabývat podle svých vlastních vzpomínek[2] v letech 1954-1958, tedy v době mezi dvěma významnými skladatelovými výročími, kdy vlna zájmu o Janáčka dosáhla jednoho ze svých vrcholů (připomeňme, že právě v té době v Brně vznikl a připravoval se ambiciózní projekt kompletního scénického nastudování Janáčkových oper). Veselka, který se svým sborem v roce 1954 natočil některá Janáčkova díla a uvedl vrcholné sbory Sedmdesát tisíc a Kantor Halfar, v této době promýšlí (a se studenty na JAMU diskutuje) svoji studii Slohové základy janáčkovské sborové reprodukce[3], která je prvním analytickým přístupem k Janáčkovi na poli sborové tvorby.

Josef Veselka patřil k té generační vrstvě janáčkovských interpretů, kteří skladatele osobně už nepoznali a s jeho dílem se seznamovali „objektivně“, prostřednictvím „jen“ notového materiálu. Ten sice někdy vytvářel předpoklady ke vzniku určité interpretační tradice (připomeňme po desetiletí trvající odlišnost pojetí 2. smyčcového kvartetu v provozovacích materiálech Smetanova kvarteta a Janáčkova kvarteta), ale umožňoval také „svobodnější“ přístup, nezatížený pocitem povinnosti dodržování určitého vžitého úzu. V době těsně po Janáčkově smrti dostoupil tento pocit „svobody“ svého vrcholu v instrumentačních retuších dirigenta Milana Sachse, představiteli brněnské kulturní obce přijímaných s jednoznačným nadšením[4].

 

Milan Sachs cítil povinnost vysvětlit před premiérou Věci Makropulos v roce 1935 pohnutky, které ho vedly k jeho úpravám, a díky tomu, že je publikoval[5], máme dnes k dispozici autentický  materiál, umožňující nahlédnutí do interpretační praxe třicátých let a pochopení její motivace. Sachsova studie je i dnes přesvědčivým důkazem dirigentova nezměrného obdivu k Janáčkovu dílu, současně však i dokladem dobového nazírání na Janáčka jako na technicky nedokonale vybaveného skladatele: Je nejen potřebno, nýbrž je prostě svatou povinností všech, kdož jsou školou či jinak prolnuti duchem Janáčkova díla, aby je zbavili následků tvůrčího chvatu, pochopitelného, pomyslíme-li, jak v pozdním věku, po pozdním úspěchu Janáček překotně tvořil. Dovolil-li jsem si z těchto zřetelů ve Věci Makropulos sám některé retuše, učinil jsem tak jen u vědomí povinnosti a z úcty k dílu. ...Všechna lyrická zpěvnost jeho frází má býti zachráněna. Ta nechť zazní, orchestr ať se přiblíží ve střízlivě znějících detailech barvě mluveného slova, modifikovaná tempa a dokonalá dynamika ať vyrovnají agogickou linii. Vše, co zde říkám, má jen jeden cíl: aby Janáčkovo dílo dosáhlo konečně definitivní formy, aby našlo svého láskyplného Rimského-Korsakova. Jeho dílo si toho zaslouží neméně než dílo Musorgského, s našeho stanoviska i více.

Také Josef Veselka patřil k těm, kdož byli nadšeni Sachsovým pojetím, přičemž není možno opomenout, že se s ním seznámil v psychologicky důležité době svých uměleckých počátků. Po létech charakterizoval Sachsův interpretační přístup k Janáčkovi takto: Vývoj a rozdílný pohled na podstatu Janáčkova díla i jeho reprodukci vyplývá již ze srovnání Neumannova a Sachsova pojetí dramatických děl Janáčkových, jak byla uváděna na scéně Janáčkovy opery. Tam Janáček hodně subjektivní, dravý v prudkosti rytmických příbojů, deklamační, realisticky syrový v nánosu mimohudebních vlivů, zvukově efektní, zde opět dramatický pathos hudebně pročištěný, zvroucnělý melodickou šíří a zpěvností a stavebně scelený. Těmito slovy lze 'in nuce' charakterisovat ono rozdílné nazírání na Janáčkovo dílo i janáčkovský reprodukční styl“. [6]

 

Když tedy později Veselka promýšlel podstatu janáčkovské sborové reprodukce, ubíraly se mnohé jeho myšlenkové postupy podobnou cestou jako kdysi Sachsovy. Veselka nalézá u Janáčka lyrismus, kantabilnost a melodičnost a tyto vlastnosti ve své reprodukci podtrhuje (ve studii nalezneme i konkrétní příklady jeho postupů při nácviku skladeb, kdy eliminoval pauzy, aby dosáhl jednolité melodie[7]), zdůrazňuje nutnost uchování tempového řádu a vytváření citově účinného vyklenutí melodického, při jehož modelaci se odvolává na zásady vyplývající ze studia děl klasické polyfonie, a dospívá dokonce i k názoru, že – v konkrétním případě sboru Láska opravdivá - je nutno podrobit partituru zásadní revizi,[8] přičemž má na mysli zásah z dnešního hlediska tak zásadní, jakým je změna tóniny (jistě podpoří intimitu a něžnost výrazu, jestliže nebudeme interpretovat skladbu v předepsaném G dur, nýbrž ve vlahém As dur[9]). Současně se kriticky vyjadřuje o autentičnosti reprodukce, kterou nelze považovat za cestu jedině možnou a konečnou. Právě v umění nelze vyloučit vývoj a nelze vyloučit ani závislost na současných společenských podmínkách, jinak by umělecká tvořivost přestala být tvůrčí a přešla by v projev epigonský.[10]

 

Josef Veselka se tudíž nestal pokračovatelem tradice, kterou neslo PSMU se sbormistrem Ferdinandem Vachem jakožto první interpreti České legie, Maryčky Magdónové i Potulného šílence. To ani nemohl, neboť nebyl Vachovým žákem a jeho interpretační postupy z autopsie nepoznal. Jeho přístup k Janáčkovi přinášel nové kvality – vedle kantabilnosti a zlyričtění také monumentální stavebné oblouky – jimiž přesvědčil a obohatil svoji dobu. Dodejme, že Veselka byl první sbormistr, který natočil téměř kompletní Janáčkovy mužské sbory na gramofonovou desku[11]. Bylo to v roce 1978, tedy v době normalizace, která Veselkovi  rozhodně nepřála. Jeho význam a přínos na poli janáčkovské interpretace však byl nepřehlédnutelný.

 

 

Genealogická tabulka ke vztahu Veselka – Janáček

 

Jan Wissnar

          |

 

Valentin Wissnar      Mariana Vránová

*cca 1730

+1. 1. 1760

        oo 27. 1. 1750

|___________________|

                |

 

Cyril Julian Wissnar              Barbora Vittová                                   Viktorie Schubertová

*27. 2. 1755                           *29. 10. 1752                                       *11. 12. 1764

+17. 4. 1822                           +11. 1. 1785                                         +31. 12. 1847

            oo 11. 1. 1778                                        oo 6. 6. 1785

|_____________________________ |_______________________________ |

                     |                                                                           |

 

Krišpin Severin Wissnar      Klára Grossmannová                            Kateřina Cecilie Wissnarová      Karel Grulich

*29. 10. 1778                       *cca 1784                                              *13. 4. 1790                               *31.10. 1772

+?                                         +7. 7. 1836                                            +?                                               +24. 9. 1838

                 oo 3. 2. 1801                                                                                              oo 17. 5. 1808

|__________________________|                                                               |__________________________|

                          |                                                                                                                    |

 

Františka Wissnarová           Adam Sasín                                           Amalie Grulichová                      Jiří Janáček

*27. 10. 1807                       *22. 12. 1805                                        *13. 4. 1819                                 *4. 10. 1815

+18. 6. 1883                         +5. 4. 1848                                            +16. 11. 1884                              +8. 3. 1866

                oo 8. 10. 1833                                                                                            oo 24. 7. 1838

|__________________________|                                                               |__________________________|

                          |                                                                                                                     |

 

Valentin Sasín                       Anna Figarová                                      Leoš Janáček                               Zdenka Schulzová

*10. 2. 1838                          *11. 7. 1853                                          *3. 7. 1854                                  *30. 7. 1865

+20. 7. 1923                          +22. 6. 1928                                          +12. 8. 1928                               +17. 2. 1938

               oo 28. 10. 1872                                                                                            oo 13. 7. 1881

|___________________________|                                                 |__________________________|

                      |

 

Marie Sasínová                      František Veselka

*29. 5. 1880                           *6. 1. 1870

+5. 1. 1923                             +16. 12. 1954

               oo 23. 11. 1903

|____________________________|  

                            |                                 

 

Marie                     František                Antonín             Josef                     Anna                  Jan

*12. 5. 1905           *17. 11. 1906        *26. 6. 1908      *7. 3. 1910           *4. 9. 1913         *13. 1. 1919        

+16. 12. 1967         +28. 9. 1970          +25.5. 1991      +22. 10. 1992       +2. 10. 1985                 

                            

 

 

 

 

 

*         

Genealogické bádání stojí spíše stranou zájmu muzikologů, může se však občas pochlubit zajímavými výsledky. Jedním z nich je odkrytí souvztažnosti rodů Josefa Veselky a Leoše Janáčka.

 

Na tuto skutečnost upozornil jako první František Marušan ve sborníku APS Moravan Josefu Veselkovi k sedmdesátinám[12]. Ve svém příspěvku nazvaném Životopis Josefa Veselky se zmínil o Veselkových předcích v linii po matce, jejíž dědeček Adam Sasín měl za manželku Františku Wissnarovou, dceru soukenického mistra, téhož Wissnara, jehož dcera Kateřina se provdala 17. 5. 1808 za Karla Grulicha a jejich dcera Amálie se později stala matkou Leoše Janáčka.

 

Na bádání Františka Marušana pak navázala Martina Koubová, která po konzultacích s Ing. Antonínem Veselkou vytvořila přehledný graf Rod Veselků v návaznosti na příbuzenský vztah k Leoši Janáčkovi (zpracováno k 15. 2. 1995). Publikovala jej ve své diplomové práci věnované uherskobrodskému sboru Dvořák[13]. V obou případech však nebyl důkaz návaznosti obou rodů dostatečně pramenně podložený. Rozhodli jsme se proto s mojí školitelkou, že údaje vyhledáme, prověříme a chybějící doplníme. Po návštěvách Zemského archivu v Opavě se nám zdařilo všechny podstatné genealogické údaje získat. Vzhledem k charakteru získaných informací považujeme genealogický výzkum prozatím za dostačující a jeho výsledky přinášíme v uváděném grafu.

 

 

*

Protože je Josef Veselka pokládán za jednoho ze zakladatelů sbormistrovské tradice na Moravě, zabývám se ve své disertační práci kromě jeho osoby také největším pokračovatelům tohoto odkazu. Konkrétně mám na mysli jeho nejvýznamnější žáky – sbormistry Jana Řezníčka, Josefa Pančíka a Lubomíra Mátla.

 

Každému z nich je věnována zvláštní kapitola s co možná největším záběrem bádání na poli sbormistrovské interpretace. Všichni tři vyšli z téže sbormistrovské školy se stejným počátečním jmenovatelem a věnovali se každý jiné žánrové oblasti. Jan Řezníček vynikl v oblasti mužských (APS Moravan) a ženských (VSMU) sborů včetně filharmonické interpretace (Brněnský filharmonický sbor Beseda Brněnská). Josef Pančík je představitel sbormistrovské interpretace komorní a capellové práce s nejvyšší možnou kvalitou (Brněnští madrigalisté), která se stala základem jeho největšího, více jak 40letého angažmá v čele sboru Janáčkovy opery v Brně. Luboír Mátl je zejména reprezentant filharmonické interpretace (Český pěvecký sbor – Pražský filharmonický sbor, Slovenský filharmonický sbor) a navazuje nejtěsněji na Veselkovu Janáčkovskou sborovou interpretaci (Pěvecký sbor Moravských učitelů).

 

Každý z těchto Veselkových pokračovatelů zasluhuje zvláštní pozornost, protože je nesporné, že Veselkova sbormistrovská škola má své následovníky, že Veselkova neúnavná a těžká práce (vezmeme-li v potaz dobové okolnosti) nese bohaté ovoce a je zřejmé, že zanedlouho tu budeme hovořit např. o sbormistrovské škole Mátlově nebo Pančíkově, atp.


[1]              VESELKA, J. Dvacet let uměleckého rozvoje Moravana. In Akademické pěvecké sdružení Moravan k 20. výročí své obnovené činnosti 1945-1965. Brno: 1966. s. 5.

[2]              Rozhlasový medailon Prameny domova k 70. narozeninám Josefa Veselky. In Sbormistr Josef Veselka, Brno: Trinitas, 2000. s. 92.

[3]              VESELKA, J. Slohové základy janáčkovské sborové reprodukce. In JANÁČEK, L. Sborník statí a studií. Knižnice Hudebních rozhledů, sv. 5, Praha: 1959. s. 115-134.

[4]              Gracian Černušák psal o „veskrze šťastné interpretaci Janáčkova textu frázováním, dynamikou, pečlivým vyvážením agogiky, propracováním deklamace a výrazovým usměrněním, jimiž se Věc Makropulos objevuje v novém osvětlení hudební zákonitosti, jasném, přesvědčivém, strhujícím, tak pronikavě ukazujícím úžasné vnitřní bohatství, že můžeme mluvit o Sachsově práci jenom s největším uznáním“ (Lidové noviny 22. 10. 1935), v podobném duchu vyzněla recenze listu Národní osvobození téhož dne, končící slovy „teprve nyní objevilo se nám tak mnohé místo v pravém světle“  a rovněž Jan Racek napsal „s největším důrazem tvrdím, že Janáčkovo hudebnědramatické dílo nalezlo v M. Sachsovi prvého interpreta, který s nevšedním vědomím velké umělecké odpovědnosti … se oddal studiu tvůrčího odkazu moravského mistra, aby vytvořil nové pojetí jeho hudebnědramatických děl“ (Divadelní list 1935, č. 5, s. 94).

[5]              SACHS, M. Poznámky o Janáčkově hudebnědramatickém díle. In Divadelní list 1935, č. 5, s. 95-98.

[6]              VESELKA, J. Slohové základy janáčkovské sborové reprodukce. In JANÁČEK, L. Sborník statí a studií. Knižnice Hudebních rozhledů, sv. 5, Praha: 1959. s. 117.

[7]              Tamtéž, str. 121.

[8]              Tamtéž, str.124.

[9]              Tamtéž, s. 125. Dodejme, že v As dur byla skladba natočena v Čs. rozhlasovém studiu Brno a posléze převzata na CD APS Moravan – Pocta Moravana Leoši Janáčkovi. Vliv technických manipulací při nahrávání je v tomto případě vyloučen, výsledný zvukový obraz je totiž dokonce ještě vyšší.

[10]            VESELKA, J. Dvacet let uměleckého rozvoje Moravana. In  Akademické pěvecké sdružení Moravan k 20. výročí své obnovené činnosti 1945-1965. Brno: 1966. s. 4-5. Též v rozhovoru Radovana Cíglera S Josefem Veselkou o sborovém umění. In Hudební rozhledy 13. 1960, s. 146.

[11]            JANÁČEK, L. Mužské sbory. Pražský filharmonický sbor, sbormistr Josef Veselka. Komplet dvou LP desek, Supraphon 1 12 2441, 1 12 2442.

[12]            APS Moravan Josefu Veselkovi k sedmdesátinám. Brno 1980.

[13]            KOUBOVÁ, M. Pěvecký sbor Dvořák, nositel sborových tradice v Uherském Brodě. Diplomová práce, Pedagogická fakulta Palackého univerzity, Olomouc: 1995.