cz
de
fr
en

Romantismus v české literatuře

Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Hlavní důraz je kladen na cit a individualitu. Romantismus vznikl jako reakce na klasicismus. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středověku) a v exotických zemích.

Zámek v Lednici.

Proti osvícenskému rozumu staví romantismus iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii. Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění, hudba), ale i životní postoje.

Termín romantismus byl odvozen od slova román, tedy od označení literárního žánru, který v 18. začal hojně obsahovat i psychologické (sentimentální román) či mystické (gotický román) prvky.

Romantismus v české literatuře je vyvrcholením národního obrození v letech 1830-1848. Dochází k rozkvětu poezie, venkovské prózy, satiry, publicistiky a divadla. Hlavními představiteli romantismu v české literatuře jsou Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl a Karel Jaromír Erben.

Zdroje: