1 LABORATORNÍ ŘÁD A BEZPEČNOST PRÁCE

Práce v laboratoři je spojena s použitím látek, přístrojů a aparatur, které jsou nebezpečné z hlediska požárního nebo z hlediska škodlivosti lidskému zdraví. Aby nedocházelo ke zbytečným úrazům ani k jinému poškození zdraví, je nutno dodržovat určitá bezpečnostní opatření, především laboratorní řád.

 

1.1 Laboratorní řád

 

S tímto laboratorním řádem musejí být povinně seznámeni posluchači v první hodině každého laboratorního cvičení a svým podpisem proškolení potvrdí.

 

1.      Do laboratoře si posluchači berou pouze věci nezbytné k práci, zejména přezůvky, pracovní plášť, návod k práci, psací potřeby a laboratorní deník. Po dohodě s vyučujícím zajistí, aby po celý semestr bylo v laboratoři k dispozici mýdlo a ručník. Posluchači jsou povinni přicházet do laboratoře včas a řádně připraveni tak, aby účelně využili času stanoveného pro dané cvičení.

2.      V laboratoři jsou posluchačům k dispozici potřebné příručky a tabulky. Posluchači je mohou využívat i v době kdy neprobíhá laboratorní cvičení, nesmějí je však z laboratoře bez vědomí vyučujícího odnést.

3.      V rámci přípravy na laboratorní cvičení musí posluchači předem prostudovat pracovní návod dané úlohy, seznámit se s chemickým principem a praktickým provedením úlohy, provést předepsané výpočty, vyhledat předepsané konstanty a seznámit se s fyzikálními a chemickými vlastnostmi (včetně toxicity) používaných látek. Taktéž se seznámí s principem použitých přístrojů a způsobem jejich ovládání.

4.      K provedení práce smí posluchači přistoupit až po přezkoušení znalostí učitelem. Zjistí-li vedoucí cvičení, že se posluchač na úlohu řádně nepřipravil, vykoná posluchač úlohu v náhradním termínu, nepřipravenost na úlohu je klasifikována jako neomluvená absence.

5.      V chemické laboratoři je studentům dovoleno pracovat pouze za dozoru vedoucího cvičení nebo instruktora. Před zahájením cvičení nesmějí být prováděny žádné manipulace s přístroji a jiným materiálem připraveným pro cvičení.

6.      K vlastnímu provedení úlohy může posluchač přistoupit až po kontrole aparatury a pří­pravných výpočtů učitelem nebo instruktorem.

7.      V laboratoři se mohou provádět jen práce uvedené v návodu k příslušné úloze za dodržení všech bezpečnostních a hygienických předpisů a pravidel. Jiné práce je dovoleno vykonávat jen na příkaz vedoucího laboratorního cvičení nebo instruktora.

8.      Posluchači nesmí samovolně měnit předepsaný postup práce ani provádět práce, které nesouvisí se splněním zadané úlohy.

9.      Jednotliví pracovníci i skupiny pracovníků používají ke své práci pouze vyhrazený prostor a pomůcky, které jim byly při děleny, a také za ně osobně zodpovídají.

10.  Při práci jsou posluchači povinni důsledně udržovat pořádek a čistotu na svém úseku pracoviště.

11.  Před zahájením práce zkontrolují posluchači podle seznamu úplnost vybavení na stole, po skončení prací uvedou pracovní místo do původního stavu a předají je učiteli nebo instruktorovi.

12.  Posluchači si vedou laboratorní deník, do něhož během cvičení zapisují vlastní pozorování a výsledky měření. Po skončení práce předloží tyto záznamy vedoucímu cvičení.

13.  Výsledky práce shrne posluchač v laboratorním protokolu, který odevzdá nejpozději do týdne po provedení práce. Během semestru smí posluchač 3x bez omluvy chybět a ne-vykonat příslušné úlohy.

14.  Každá další absence musí být řádně omluvena písemným dokladem a každá další zameškaná úloha musí být nahrazena. Nepřipravenost na cvičení nebo hrubé porušení laboratorního řádu či zásad správné laboratorní techniky jsou hodnoceny jako neomluvená absence.

15.  V laboratoři je zakázáno jíst, pít a kouřit. Rovněž je zakázáno laboratorní nádobí používat k jídlu, pití a přechovávání potravin.

16.  Při laboratorních pracích je nutno si mýt často ruce mýdlem pod tekoucí vodou, zejména po práci s žíravinami a jedy, při změně práce, před každým opuštěním laboratoře.

17.  Chemikálie se nesmí brát nechráněnou rukou.

18.  S žíravinami je nutno pracovat opatrně, používat předepsaných ochranných pomůcek. Při přípravě louhu je nutno sypat hydroxid do vody, při ředění kyselin se nalévá kyselina do vody.

19.  Zásobní láhve s roztoky je nutno uchopovat nálepkou do dlaně, nikdy nedržíme láhve jen za hrdlo.

20.  Žíravé a jedovaté látky se pipetují zásadně bezpečnostními pipetami.

21.  Při manipulaci s látkami v otevřených nádobách (např. zkumavkách) je nutno odvrátit ústí nádoby od obličeje a je nezbytné dbát na to, aby nesměřovalo k sousedním pracovníkům.

22.  Všechny manipulace s látkami dýmavými a dráždivými, jedy, koncentrovanými kyselinami a rozpouštědly provádíme jen v zapojené digestoři s dobrým odtahem.

23.  Při práci s hořlavými kapalinami je nutno zabezpečit dobré odvětrání vzniklých par.

24.  Odpad hořlavin a olejů je zakázáno vylévat do kanalizace, k likvidaci se používá určených nádob.

25.  Louhy a kyseliny je možno vylévat do kanalizace po důkladném zředění vodou (1:30).

26.  Při práci je nutno používat předepsané ochranné prostředky, zejména plášť, přezůvky, brýle a rukavice.

27.  Při práci se sklem je třeba chránit se před pořezáním použitím ochranných pomůcek. Střepy a jiné odpadky s ostrými hranami musí být odkládány do nádob zvlášť k tomu určených.

28.  Všechny závady, které se vyskytnou během práce, je nutno okamžitě hlásit vedoucímu cvičení nebo instruktorovi.

29.  Každé poranění, poleptání, požití látky, stejně jako bolesti hlavy, hučení v uších a jiné příznaky je nezbytně nutné neprodleně hlásit. Veškeré úrazy, poleptání, otravy apod. je nutno evidovat.

30.  Po skončení práce je nutno uzavřít vodu, vypnout elektrické spotřebiče a uvést pracoviště do původního stavu. Je nutno uzavřít všechny nádoby s chemikáliemi.

31.  Před opuštěním laboratoře po skončení práce je nutno předat pracovní místo vedoucímu cvičení nebo instruktorovi.

32.  Práce v chemické laboratoři je zakázána ženám těhotným a matkám do konce 9. měsíce po porodu ve smyslu výnosu ministerstva školství ČSR č. 33/1974. Posluchačka je povinna vedoucímu cvičení okamžitě oznámit graviditu.

 

1.2 Bezpečnost práce s elektrickým zařízením

1.      Při práci s elektrickými přístroji smí posluchač vykonávat pouze úkony uvedené
v příslušném návodu ve skriptech. Jiné činnosti smí vykonávat pouze na přímý příkaz ve­doucího cvičení.

2.      Osoby bez elektrotechnické kvalifikace mohou samostatně obsluhovat pouze jednoduchá elektrická zařízení provedená tak, že při obsluze nemohou přijít do styku s částmi pod na­pětím.

3.      Obsluhující se smí dotýkat jen částí, které jsou pro obsluhu určeny a musí k nim mít volný přístup.

4.      Obsluhující se nesmí dotýkat elektrických zařízení mokrýma rukama.

5.      Elektrické přístroje je nutno chránit před vlhnutím.

6.      Při požáru hasíme elektrická zařízení pod proudem nejčastěji sněhovým hasicím přístro­jem, nikdy ne vodou.

7.      Změny na elektrickém zařízení (např. výměna žárovky, pojistek, přepojování vodičů, ...) provádíme vždy ve stavu bez napětí.

8.      Udržovat, opravovat a rozšiřovat instalace, které přivádějí elektrickou energii na pracovní místo až do přístroje, smějí jen osoby tím pověřené a s potřebnou kvalifikací.

 

1.3 První pomoc při úrazech

I při nejvyšší opatrnosti a dodržování všech bezpečnostních předpisů pro práci v chemické laboratoři dochází někdy k větším či menším úrazům. Základní pravidla poskytování první pomoci si proto musí osvojit každý pracovník laboratoře, aby mohl poskytnout pomoc nejen spolupracovníkům, ale i sobě. Laik smí ovšem poskytovat pouze první pomoc, která nenahra­zuje lékařské ošetření. Při všech úrazech a zraněních je nutné postiženého po poskytnutí první pomoci ihned odeslat k lékařskému ošetření, lékaře přivolat nebo zajistit převoz do nejbližší nemocnice.

Pracovní úrazy, jimiž byla způsobena smrt nebo pracovní neschopnost trvající nejméně je­den den mimo den, kdy došlo k pracovnímu úrazu, podléhají registraci a organizace jsou po­vinny vést o nich evidenci v knize úrazů. Každý pracovník a student je povinen hlásit tyto úrazy svému nejbližšímu nadřízenému nebo učiteli.

Nejčastější zranění a úrazy v chemických laboratořích je možno rozdělit do těchto skupin:

1. Popáleniny

2. Poleptání a popálení chemikáliemi

3. Poranění rozbitým sklem

     4. Otravy jedovatými látkami

5. Jiné náhlé příhody

1.3.1 Popáleniny

Při poskytování první pomoci je velmi důležité zabránit vstupu infekce do postižené tkáně, zvláště u popálenin rozsáhlých a hlubokých. Na popálená nebo opařená místa se nesmí sahat. Popáleniny nikdy neumýváme vodou. Jen malé popáleniny prvního stupně natřeme sterilním lanolínem, olejem nebo mastí na popáleniny. Popáleninu správně ošetříme tak, že zhotovíme sterilní krycí obvaz a dopravíme postiženého do nemocnice. Popálenému dáváme pít velké množství tekutin, zásadně však ne alkoholické nápoje.

V případě vznícení oděvu je nutné energicky zabránit panice. Postižený nesmí pobíhat
a hořící oděv nejlépe uhasíme pomocí přikrývek nebo oděvů. Když je uhašený oděv přilepen
k pokožce, nesmí se nikdy strhávat, celá popálená část i s oděvem se zahalí do čistého prostě­radla a zajistí se převoz postiženého do nemocnice.

1.3.2 Poleptání 

Viz též Iritat.

Potřísnění kůže: Zasažené místo ihned oplachujeme silným proudem vody. Politý oděv
i obuv se musí co nejrychleji odložit, a to ještě před použitím oplachů. Potřísněné vlasy či vousy musejí být odstraněny (ostříhány), aby nepůsobily dodatečnou kontaminaci.

Neutralizační roztoky:

–        při poleptání kyselinami – mýdlo, 2 % roztok NaHCO3 (5 – 15 lžic NaHCO3 do 1 litru vody).

–        při poleptání hydroxidy – 2 % roztok H3BO3 (nebo 5 lžic kyseliny citronové do 1 litru vody).

Při zasažení očí chemickými látkami je možno krystalky tuhé látky opatrně odstranit např. kapesníkem, stejně jako odsát velké kapky žíravin. Pak se musí otevřené (i násilím) oči ihned vyplachovat velkým množstvím vody, a to nejméně 10 – 15 minut. Voda nesmí při proplachování téci z kontaminovaného oka do čistého!

V žádném případě se při zasažení očí nepokoušíme o žádnou neutralizaci! Při zasažení očí zásadou lze po propláchnutí očí vodou oči ještě vypláchnout bo­ro­vou vodou (z lékárny, nikoli vlastní příprava) nebo Ophtalem. Při zasažení kyselinou vyplachujeme pouze vodou! Na oči dáme po oplachu sterilní hydrofilní mul, zavážeme a postiženého v každém případě odvezeme k lékaři nebo do nemocnice !


Při požití kyseliny nebo hydroxidu ihned vypláchneme ústa vodou nebo raději mlékem. Ihned po požití (do 5 – 10 minut) dáme vypít 1/2 litru vlažné vody nebo mléka
a pokusíme se drážděním v hrdle vyvolat zvracení. Později po požití se již o vyvolání zvracení nesnažíme, nedáváme také pít větší objemy tekutin, pouze na tlumení žízně postiženého podáváme minimální množství mléka.

Při požití kyselin – suspenze MgO v ledové vodě (asi 3 lžíce do půl litru vody), nepodávat NaHCO3! Při požití hydroxidů – co nejmenší množství 1% roztoku kyseliny octové (potravinářský ocet ředěný asi 1:10) nebo ledově ochlazené zředěné citrónové šťávy.

1.3.3 Poranění rozbitým sklem

Poranění očí: Oči převážeme sterilním obvazem s měkkou podložkou tak, abychom zabránili pohybu víčka a poraněného dopravíme k očnímu lékaři. Laik nesmí do poraněného oka nikdy zasahovat!

Řezné rány: ošetříme přiložením sterilního krycího obvazu. Na krvácející ránu nikdy nepřikládáme pouze vatu, ale nejprve ránu překryjeme sterilní gázou a teprve na gázu přiložíme vatu.

V případě poranění tepen a žil poraněnou končetinu zvedneme, aby nastalo co největší odkrvení poraněné oblasti a přímo na ránu přiložíme sterilní tlakový obvaz. Zcela výjimečně, při poranění velké tepny, je nutno použít pružného gumového škrtidla, které se přikládá směrem k srdci, tj. nad ránu. Stažení škrtidla musí být co nejmenší, ale takové, aby krvácení ustalo. Škrtidlo po čase uvolníme, aby tkáň neodumírala vlivem neprokrvení. Postiženého je nutno ihned dopravit k ošetření do nemocnice!

1.3.4 Otravy toxickými látkami

Velmi podrobné a zajímavé informace o toxických a zdraví škodlivých látkách lze získat např. z knih Marhold J.: Přehled průmyslové toxikologie. Anorganické látky. Avicenum, Praha 1980 a Marhold J.: Přehled průmyslové toxikologie. Organické látky. Avicenum, Praha 1986. Děti by však do styku s toxickými a zdraví škodlivými látkami v době školního vyučování přijít neměly. Proto jsou v laboratorní části tohoto studijního materiálu vybrány pouze takové experimenty, kde se toxické a zdraví škodlivé látky nevyskytují v množstvích, která by mohla děti jakkoli poškodit nebo ohrozit (např. roztok jodu je realizován pomocí léku Jox používaného k desinfekci dutiny ústní apod.).

 

1.3.5 Jiné náhlé příhody

1.3.5.1 Mdloba

Postiženého uložíme v klidu a uvolníme těsné části oděvu. Je-li v obličeji rudý, polo­žíme ho hlavou mírně nahoru. Je-li v obličeji bledý, uložíme ho hlavou mírně dolů a nohy poněkud zvedneme (podložíme). Přikládáme studené obklady na čelo, případně postříkáme obličej a hrudník studenou vodou. Zajistíme dostatečný přívod čerstvého vzduchu, kontrolu­jeme dech a srdeční činnost a podle závažnosti voláme lékaře.

1.3.5.2 Úrazy elektrickým proudem

            Je-li někdo zasažen elektrickým proudem a dotýká se stále elektrického vedení, zajis­tíme ihned vypnutí proudu, tj. vypnutí pojistek, hlavního vypínače apod. Nelze-li proud vypnout, smíme se postiženého dotknout jen v tom případě, že jsme sami izolováni (dřevem, gumou apod.).

V případě, že postižený je v bezvědomí, zjistíme ihned, zda nedošlo k zástavě dýchání a krevního oběhu. Pokud ano, zahájíme ihned kříšení a okamžitě přivoláme lékařskou pomoc. V kříšení nesmíme ustat (často jde jen o zdánlivou smrt, která může trvat i několik hodin). Smrt může konstatovat pouze lékař.

1.4 Kříšení

–        Umělé dýchání z úst do úst provedeme takto: Nejprve uvolníme dýchací cesty tzv. trojitým manévrem (záklon hlavy, otevření úst, předsunutí dolní čelisti) a odstra­níme případné pře­kážky v ústech či nose postiženého. Nezačne-li potom postižený sám dýchat, sevřeme rukou nosní dírky postiženého a zahájíme umělé dýchání čtyřmi rychlými vdechy během 10 sekund. Současně pohledem kontrolujeme zdvihání hrudníku, což je důkazem, že vdechnutý vzduch pronikl do plic. Pokud se místo hrudníku zvedá břicho, zakloníme více hlavu. Krk je možno při záklonu hlavy podložit např. smotaným ručníkem, košilí apod. Pak hmatáme tep na krční tepně. Je-li hmatný, pokračujeme v umělém dýchání rychlostí 1 vdech za 5 sekund. Není-li tep hmatný, je nutná kombinace umělého dýchání a nepřímé srdeční masáže.

–        Nepřímá srdeční masáž: Postiženého uložíme na pevnou podložku. Levou ruku položíme prohnutou dlaní na hrudní kost postiženého tak, aby se prsty této ruky nedotýkaly žeber. Dolní okraj dlaně má být asi 3 cm nad hrotem mečovitého výběžku hrudní kosti. Pravou ruku položíme dlaní rovnoběžně na levou. Napneme lokty a nakloníme se nad postiženého, aby tlak směřoval přímo dolů. Hrudník stlačujeme pravidelně, plynule a nepřerušovaně s frekvencí asi 60 stlačení za minutu. Při správném stlačení mají ruce klesnout asi 3 cm pod normální polohu hrudníku.

–        Kombinace umělého dýchání a nepřímé srdeční masáže:

            a) dva zachránci:          1 vdech za 5 sekund

                                               1 stlačení hrudníku za 1 sekundu

            b) jeden zachránce:      střídá se 15 stlačení hrudníku (celkem asi za 11 sekund)

                                               a 2 rychlé vdechy.

Vzniklé popáleniny ošetříme, jak bylo uvedeno u popálenin.

1.5 Tísňová telefonní čísla

 

 

150 ... hasiči

155 ... lékař (sanitka)                          112 .... kombinovaná záchranná služba

158 ... policie                                                  (zadarmo i z mobilního telefonu)

 

 

Obr. 1.5.1: Tísňová telefonní čísla.

 

 

 

 

 


     112

 

 

 

Při požití toxické látky volat

toxikologické informační středisko

 

224 919 293