Metody vycházející ze surového železa
- Moderní éra výroby oceli začíná zavedením Bessemerova procesu
(1858) do praxe. Výchozí surovinou je surové železo.
Tím se začala ocel vyrábět ve velkých množstvích tak levně, že
měkká ocel se začala používat tam, kde se dříve používalo kované železo.
Zlepšením Bessemerova procesu byl tzv. Gilchrist-Thomasův proces.
Základem vylepšení bylo vyložení konvertoru zásaditým (bazickým) materiálem
pro odstranění fosforu.
Další zlepšení výroby oceli byl Siemens-Martinův proces, čímž byl vývoj Bessemerovy metody završen.
- Výše uvedené metody výroby oceli se staly zastaralými s příchodem Linz-Donawitzova procesu
(50. léta 20. stol.) a metod z něj vycházejících. Linz-Donawitzův proces je založen na skutečnosti, že profukování kyslíku roztaveným surovým železem snižuje obsah uhlíku ve slitině a mění ji na nízkouhlíkovou ocel. Proces se nazývá „basic“ díky bazicitě použitého žáruvzdorného materiálu (oxid vápenatý a oxid hořečnatý) pro nádobu s roztaveným kovem. Předností této metody je skutečnost, že kyslík hnaný do pece nezanáší do taveniny tolik nečistot jako vzduch, který používaly dřívější metody.