Substituční teorie

  • Substituční teorie vznikla na základě teorie radikálové. Tvůrcem substituční teorie byl francouzský chemik A. Laurent, který zjistil, že chemická povaha sloučenin se substitucí (tj. náhradou nebo záměnou) podstatně nemění. Část sloučeniny, která se při substituci změní, nazval Laurent jádrem, udávajícím povahu sloučeniny – jádro se dle něj skládá z uhlíku a vodíku, v tzv. sekundárním (odvozeném) jádru je vodík nahrazen jiným prvkem či skupinou prvků.
  • Význam substituční teorie byl především v tom, že umožnila další pokrok v klasifikaci organických sloučenin a že pomáhala překonat starou radikálovou teorii – byl to první zárodek systematického strukturního myšlení.
  • K názorům Laurenta se přiklonil roku 1839 i do té doby odpůrce substituční teorie, J. B. Dumas, který dal vznik tzv. starší teorii typové.