Stará typová teorie

  • Tvůrcem této teorie byl J. B. Dumas, který popíral teorii radikálů. To, co A. Laurent nazývá ve své substituční teorii jádrem, je podle Dumase typem. Typy mohou být dle Dumase dvojího druhu – mechanické a chemické:
  • • K určitému mechanickému typu počítal sloučeniny, které mají stejný počet atomů, ale různé chemické vlastnosti (např. octová kyselina a etanol – v té době předpokládali v obou sloučeninách stejný počet atomů).
  • • K určitému chemickému typu patří látky, které se vyznačují podobnými chemickými vlastnostmi, např. octová kyselina a chloroctová kyselina.
  • Při podrobnějším rozpracování své typové teorie dospěl J. B. Dumas k různým extrémům a řadil k sobě sloučeniny původem i povahou naprosto odlišné.

Nová typová teorie

  • Protože přívrženci substituční a typové teorie pojem radikál zcela zavrhovali, rozhodl se F. Ch. Gerhardt obě teorie spojit a zachovat tak pojem radikálu v organické chemii.
  • Dle Gerhardta jsou radikály atomové skupiny, které zbývají při vzájemném působení dvou látek. Protože nejsou schopny samostatné existence, ihned se seskupují v novou látku. Gerhardt nepřirovnává radikály k prvkům, ale tvrdí o nich, že nemohou existovat volné ani být izolovány, ale dají se přenášet ze sloučeniny do sloučeniny. Tím se Gerhardtovo pojetí radikálu liší od staré radikálové teorie.
  • Gerhardt ve své práci z roku 1853 roztřídil všechny tehdy známé sloučeniny na čtyři typy:
  • • typ vodíkový – vodík, methan, ethan
  • • typ chlorovodíkový – chlorovodík, etylchlorid, ethylkyanid
  • • typ vody – voda, etylalkohol, ether
  • • typ amoniakový – amoniak, ethylamin, diethylamin
  • Náhradou atomů vodíku různými uhlovodíkovými skupinami (radikálové zbytky dle Gerhardta) bylo možno odvodit velké množství organických sloučenin.
  • Gerhardt dosáhl na základě nové typové teorie dost jasný přehled všech známých organických sloučenin. Existovaly však sloučeniny, které se do žádného z typů nehodily a musely být vykládány spojením dvou sloučenin, z nichž každá náležela jinému typu – tzv. smíšené typy.
  • Gerhardtova typová teorie byla velkým pokrokem v poznání struktury látek a stala se výchozím bodem k vytvoření strukturní teorie.