Scholastika

  • Scholastika je hlavní proud středověké filozofie a teologie, uplatňovaný ve feudální společnosti v 9. - 15. století, představující neživotný, strnulý a dogmatický způsob myšlení nebo výkladu.
  • Pojem scholastika pochází z latinského scholasticus (= školský, patřící škole).
  • Scholastika pracovala s dedukcemi již přijatých názorů a myšlenek, z nichž základ tvořila dogmata. Dogma je myšlenka (idea, teorie) formulovaná určitou autoritou. Tato myšlenka není dokázaná, ani není dokazatelná, a je založena na víře v její správnost a neomylnost určité autority. Dogmata obvykle tvoří určitý soubor.
  • Zakladatelem scholastiky je anglosaský mnich Alkuin, který byl povolán na dvůr Karla Velikého poté, co se panovník zhrozil nad úrovní vzdělanosti kněžstva.
  • Scholastika je spjata se vznikem univerzit v Evropě, např. v Boloni, Oxfordu, Cambridge, Krakově, Vídni, Lipsku aj.
  • Rozdělujeme ji do tří období:
  • • raná scholastika (11. – 12. století) – v této době se hlavně vedl spor o univerzálie (obecné pojmy), představitelé: Anselm z Canterbury, Pierre Abélard, Petr Lombardský aj.
  • • vrcholná scholastika (13. století) – v této době probíhaly tzv. sumarizační snahy (shrnutí všech vědomostí do knih – sumy), představitelé: Roger Bacon, Albert Veliký, Tomáš Akvinský aj.
  • • pozdní scholastika (14. – 15. století) – v tomto období postupně docházelo ke stagnaci a probíhal rozvoj přírodních věd a křesťanské mystiky, představitelé: Petr Auriol, Mikuláš Oresme, Tomáš Bradwardine aj.