Pudlování
- Při pudlování se nejprve připravila tzv. pudlovací pec. Ochladila
se a její stěny i rošty se potřely hematitem (Fe2O3), který sloužil jako ochrana,
aby se roztavený kov nepropálil pecí. Surové železo se pak v pudlovací peci roztavilo
a při současném silném proudu vzduchu se promíchávalo dlouhými tyčemi
ukončenými háky, aby všechny části taveniny měly přístup ke vzdušnému
kyslíku. Nejprve se tímto způsobem odstranila síra a fosfor - vytvořily
plyny, které z pece unikly. Pak bylo přidáno palivo, tím stoupla
teplota a začal hořet i uhlík obsažený v roztaveném surovém železe.
Aby se zbavila uhlíku celá lázeň, museli taviči obsah neustále promíchávat
dlouhou tyčí. Tím jak ubývalo uhlíku v roztaveném kovu, docházelo ke změně
bodu jeho tuhnutí (směs železa s uhlíkem má nižší bod tuhnutí než čisté železo).
Tavenina proto začala houstnout a objevovaly se v ní tuhé kusy, nazývané vlky.
Právě ty obsahovaly kujné železo s malým obsahem uhlíku. Taviči je pomocí
háků vytahovali. Vlky se na hamrech vykovávaly na dlouhé železné pruty.
Tímto tvářením se zbavily nečistot, strusky a popela. Také se zjemnila
struktura železa a krystaly se podélně zorientovaly což přispělo ke zvýšení
pevnosti. Tím byly získány polotovary, které pak dále mohli zpracovávat
kováři na tyče. Jenže tyče nebyly dostatečně tlusté a daly se z nich
vyrábět jenom malé předměty. Na větší věci bylo zapotřebí svářkového
železa. Jeho výroba byla práce pro hamry.