Průmysl barviv
- V 19. století se začala příliš drahá a vzácná přírodní barviva
(používaná od pravěku až do téměř konce 18. století – indigo získávané
z rostlin, purpur získávaný z mořských plžů) nahrazovat výrobou levnějších
a dostupnějších barviv syntetických.
- Prudký rozvoj barvářské chemie a technologie se datuje od roku 1856 do roku 1900.
- Za určitou předzvěst nového období produkce barviv a barvení můžeme
považovat přípravu pikrové kyseliny (2,4,6-trinitrofenol) roku 1771,
která je schopna vybarvovat živočišná vlákna, ale pro výbušnost zůstala
její příprava obtížná a nebezpečná.
- Základní předpoklad k rozvoji výroby jedné skupiny syntetických barviv
dala syntéza anilinu roku 1836 ruským
chemikem N. N. Zininem, který jej připravil redukcí
nitrobenzenu. Tím byly umožněny reálné pokusy o přípravu syntetických –
anilinových – barviv, avšak až teprve roku 1856
připravil W. H. Perkin
první takové anilinové barvivo (purpur), které mělo
využitelné vlastnosti. Následovaly syntézy methylvioleti (1861),
methylenové modři (1876), malachitové zeleně (1877) a dalších.
- Syntézám prvních azobarviv, velmi stálých barviv,
předcházely objevy diazotace (Griess, 1858) a
kopulace (Kekulé, Hidegh, 1870).
Barviva se připravovala diazotací anilinu a kopulací s fenoly a tím
nastal jejich široký rozvoj.
- V 80. letech začal být v barvářství využíván také benzidin
na syntézu bisazobarviv.