Průmysl barviv

  • V 19. století se začala příliš drahá a vzácná přírodní barviva (používaná od pravěku až do téměř konce 18. století – indigo získávané z rostlin, purpur získávaný z mořských plžů) nahrazovat výrobou levnějších a dostupnějších barviv syntetických.
  • Prudký rozvoj barvářské chemie a technologie se datuje od roku 1856 do roku 1900.
  • Za určitou předzvěst nového období produkce barviv a barvení můžeme považovat přípravu pikrové kyseliny (2,4,6-trinitrofenol) roku 1771, která je schopna vybarvovat živočišná vlákna, ale pro výbušnost zůstala její příprava obtížná a nebezpečná.
  • Základní předpoklad k rozvoji výroby jedné skupiny syntetických barviv dala syntéza anilinu roku 1836 ruským chemikem N. N. Zininem, který jej připravil redukcí nitrobenzenu. Tím byly umožněny reálné pokusy o přípravu syntetických – anilinových – barviv, avšak až teprve roku 1856 připravil W. H. Perkin první takové anilinové barvivo (purpur), které mělo využitelné vlastnosti. Následovaly syntézy methylvioleti (1861), methylenové modři (1876), malachitové zeleně (1877) a dalších.
  • Syntézám prvních azobarviv, velmi stálých barviv, předcházely objevy diazotace (Griess, 1858) a kopulace (Kekulé, Hidegh, 1870). Barviva se připravovala diazotací anilinu a kopulací s fenoly a tím nastal jejich široký rozvoj.
  • V 80. letech začal být v barvářství využíván také benzidin na syntézu bisazobarviv.