Filozofové a jejich názory na pralátku

  • Arché (řecky archí, latinsky principium) neboli pralátka, původ, počátek označovala ve starověké řecké filozofii princip světa, z něhož svět vznikl.
  • • Jako první přišel s konceptem arché Tháles z Milétu (asi 624 – 548/547 př. n. l.). Ten za pralátku všech věcí a vesmíru považoval vodu, která byla věčně v pohybu a živá. Tvrdil, že zřeďováním či vypařováním vody vznikl vzduch a oheň, naopak zhušťováním vody vznikly pevné látky.
  • • Anaximenés z Milétu (asi 585 – 525 př. n. l.) za pralátku všeho považoval vzduch, který je neomezený, nediferencovaný a stále se pohybující, vzduchem rozuměl i duši. Takto chápaný vzduch byl tím, co vládlo vesmíru a co dávalo mu pohyb a smysl. Ostatní živly vznikly buď zhušťováním, nebo zřeďováním vzduchu. Například řídnutím vzduchu se vzdušné částice od sebe odlučovaly, tím nabývaly větší teploty a přecházely v oheň, naopak zhušťování způsobovalo ochlazování částic a srážely se ve vítr, mračna, vodu a zem.
  • • Herakleitos z Efesu (asi 540/535 – 480/475 př. n. l.) za pralátku všeho považoval oheň. Svět a příroda byly dle Herakleita v neustálém pohybu, přičemž oheň byl ze všech živlů nejpohyblivější.
  • • Podle Empedokla z Akragantu (asi 493 – 433 př. n. l.) nebyla možná existence jen jedné pralátky. Uznával tedy existenci více pralátek, které se mezi sebou míchaly a zase oddělovaly. Vzniklé látky a věci, které odpovídaly čtyřem stavům hmoty: země byla výrazem pevnosti a suchosti, voda znamenala stav tekutý, vzduch symbolizoval těkavost a plynný stav a oheň byl nositelem tepla a světla.
  • • Démokritos z Abdér (asi 460 – 370 př. n. l.) tvrdil, že podstatou celého světa jsou atomy = nedělitelné a nejmenší částice. Atomy nikdy nevznikly a nikdy nezaniknou. Atomy byly ze stejné hmoty a lišily se tvarem, velikostí a hmotností. Byly nezměnitelné, nestlačitelné, tvrdé a v neustálém pohybu. Shlukováním atomů vznikly různé látky.
  • • Dle Aristotela (asi 384/383 – 322 př. n. l.) byly čtyři základní živly nositeli čtyř základních vlastností pralátky; živly se mohly vzájemně proměňovat, neboť pocházely ze společné prahmoty. Vedle již zmíněných čtyř živlů předpokládal Aristotelés existenci éteru – „božské látky“, která byla nehmotná, nezničitelná a byl z něj složen svět stálic.