Katalýza
- I když byly katalyzované reakce známy a vědomě využívány již od starověku
(fermentační procesy), lze vlastní objev katalýzy spojovat teprve s pracemi H. Davyho,
W. Döbereinera, J. J. Berzelia a dalších počátkem 19. století.
- Označení katalyzátor navrhnul roku 1835 J. J. Berzelius. Domníval se, že
působení katalyzátoru souvisí s elektrickými vlastnostmi látek - vysvětlení
působení katalyzátorů se v té době hledalo ne v chemických faktorech, ale ve
fyzikálních účincích (elektrické fluidum, krystalická stavba látek, adsorpční jevy).
- Nový pohled na katalyzované reakce vznesl J. Liebig roku 1839. Jeho teorie
jako první vzala v úvahu změnu vlastností reaktantů vlivem katalyzátoru a
nevyloučila účast katalyzátoru v reakci.
- V průběhu 19. století bylo popsáno mnoho příkladů katalyzovaných reakcí,
aniž byl poznán mechanismus jejich působení. Katalytické působení enzymů bylo
dokonce zpočátku připisováno „vitální síle“ – vitalistická teorie. V roce 1875
byla katalýza poprvé uplatněna i v průmyslové výrobě (při výrobě kyseliny sírové
kontaktní metodou, jako katalyzátor byla použita platina).
- Nový pohled na katalýzu přinesly práce chemiků koncem 19. století
v souvislosti s aplikací termodynamiky na chemické reakce. F. W. Ostwald
prokázal, že katalyzátor nemá vliv na velikost energetické změny při chemické
reakci a nemůže tedy ovlivnit rovnováhu vratných reakcí. Prokázal, že katalyzátor
mění reakční mechanismus tvorbou meziproduktů s reaktanty, čímž snižuje aktivační
energii a tak urychluje reakci. Jeho teorie je používána dodnes.
-