Cementační proces

  • Popis výroby oceli cementačním procesem byl publikován v Praze roku 1574 a využíval se v Norimberku od r. 1601. Obdobný proces pro zpevňování povrchu brnění byl publikován r. 1589 v Neapoli.
  • Cementování nebo cementace je označení pro proces povrchového zušlechťování oceli tím, že se v povrchové vrstvě výrobku zvyšuje obsah uhlíku (do 0,25 %), což pak umožňuje povrchové kalení. Nauhličená vrstva bývá 0,5 až 1,5 mm tlustá, hotový výrobek zůstává uvnitř houževnatý a na povrchu je tvrdý.
  • Cementování používali už staří Římané.
  • K dodávání uhlíku lze použít:

  • • cementační prášek, v němž se materiál žíhá při teplotě kolem 930 °C (v praxi se to dělávalo žíháním v prášku obsahujícím 20% krevní soli, 10% sody a 70% práškového dřevěného uhlí); http://mve.energetika.cz/uvod/pudlovna.htm
  • • rozpustné uhlíkaté látky, obvykle kyanidy; protože jsou většinou jedovaté, tento způsob se dnes už nepoužívá;
  • • uhlíkaté plyny, nejčastěji propan, butan nebo acetylen, smíšený s neutrální atmosférou, aby nevybuchl; tato metoda je v současnosti nejvíce používána;
  • • účinnost plynné cementace se zvýší, pokud se provádí ve vakuové peci při velmi nízkém tlaku uhlíkatých plynů.