Chemie starověkého Řecka
- Období starověkého Řecka se datuje od 800 př. n. l. do roku 146 př. n. l., kdy se Řecko dostalo pod nadvládu římské říše.
Ve 4. století př. n. l. přebrala vůdčí postavení antická helénská kultura. Příčiny byly dány relativně vysokým stupněm rozvoje
vědy. Začaly se objevovat první veřejné vědecké instituce a ty počaly přebírat úlohu vědeckých center místo klášterů. Vědomosti
nejen o chemii byly soustředěny v písemné formě v Alexandrijské knihovně.
- V Řecku se ionští filozofové – Thalés, Anaximenés
a Herakleitos domnívali, že základní pralátkou je buď voda, vzduch nebo oheň.
V 5. století př. n. l. k těmto třem pralátkám přidal Empedoklés ještě zemi a položil
tak základ teorii čtyř živlů. Dle Empedokla byly všechny látky složeny z těchto čtyř pralátek a závisí pouze na kvantitativním zastoupení. Dle Aristotela jsou živly nositeli čtyř základních vlastností prahmoty. Živly se mohou vzájemně mísit, slučovat a rozlučovat, neboť pocházejí ze společné prahmoty.
- Další významnou osobností starověkého Řecka byl Démokritos, jehož
myšlenky o atomech se staly základem materialismu a korpuskularismu (částicové teorie hmoty). Atomy jsou podle Démokrita
velmi malé, mají různé tvary a nepřetržitě se pohybují v prázdném prostoru, jsou však různě těžké a pohyblivé.
Mají schopnost se shlukovat a sdružovat, čímž vznikají všechny pozorované hmotné útvary, od nejtvrdších, přes kapalné
až k plynům a hvězdám. Rozdíl mezi pojetím Empedokla a Démokrita ve struktuře hmoty
je podstatný a zasluhuje pozornosti z hlediska postojů moderní přírodní vědy.
- Řekové úspěšně využili poměrů doby železné. Převzali dosavadní poznatky a přetvořili je na jednodušší, abstraktnější
a racionálnější úroveň. Řecký název pro kov, metallon, jenž byl převzat do latiny, pochází podle římského válečníka a
filozofa Plinia z toho, že kovy se zpravidla nevyskytují jednotlivě, nýbrž v „žilách za sebou“ (řecky met alla).
Pravděpodobnější však je původ slova ze semitského matal, kovati. Metalurgie železa se dostala do Řecka na přelomu
13. – 12. století př. n. l. Výrobu železa a oceli popsal např. Aristotelés.
- Do Řecka se vozilo olovo z Kypru a Římané je těžili v dolech v Lauvionu.
Sloužilo na výrobu vodovodního potrubí, mincí a psacích tabulek. Řekové používali i síru,
hlavně při bohoslužbách jako vykuřovadlo.
- V Řecku byly objeveny zákony šíření, odrazu a lomu světla. Ke stavbě domů se začaly používat pálené cihly.
Řekové znali také sklo a keramiku.