Islámská alchymie

  • Islámská éra alchymie (7. – 12. století n. l.) patří k alchymiím poměrně vyspělým. Jedná se o období charakteristické značnými pokroky nejen v alchymii, ale i v matematice, astronomii a v lékařství.
  • Rukopisy a zprávy získávali Arabové vojenskými výboji. Arabové přijímali vzdělanost podrobených i sousedních národů a zpracovávali ji po svém. Všeobecně navazovali na Aristotela. Jeho spisy byly překládány do arabštiny a horlivě studovány. Řada slov dnes užívaných v chemii je arabského původu.
  • Úspěchy arabské alchymie a lékařství se projevily mimo jiné např. zakládáním lékáren. První známá lékárna vznikla v Bagdádu v 8. století n. l.
  • Dlouho byli za známé arabské alchymisty považováni Chalid Ibn Jazid a Džafar al Sadiq. Oba žili v 7. století n. l. Jejich alchymistické spisy však německý odborník arabské alchymie J. Ruska nařkl za falzifikáty ze 13. a 14. století.
  • Učencem světového jména byl Abu Musa Džafar al Sofi, mezi Araby zvaný Džafar, mezi křesťany Geber. Z dalších významných arabských alchymistů nelze opomenout především ar-Razího a Avicennu.
  • Arabská alchymie zanechala velké dědictví rozpracováním experimentálních metod, např. filtrace, sublimace, destilace aj., různých druhů žíhání, objevením nebo přípravou mnoha sloučenin. Arabové připravili mnoho nových látek, mezi nimi ve 12. století fosfor, tehdy nazývaný escarbuel. Vliv arabské vědy na evropskou vědu a filozofii lze sledovat až do 17. století n. l.