Krystalografie
- Již v 17. století poukázal Steno na neměnnost úhlů mezi ploškami krystalu.
Následně poukázal Huygens na to, že krystal je seskupením identických molekul.
K upřesnění představy o růstu krystalů přispěl nejvýznamněji R. J.Haüy (1800).
Roku 1824 byla vyslovena již moderní teorie, že mřížka krystalu je
vytvořena z atomů a nikoliv z molekul, jak se předpokládalo.
V pracích fyziků bylo vyzdvižena závislost vlastnosti krystalů s jejich strukturou –
chemicky podobné sloučeniny mají téměř identické formy krystalů.
Roku 1850 bylo popsáno 14 typů geometrických obrazců tvořených body pravidelně
uspořádanými v prostoru a dokázáno, že body (částice) mohou být uspořádány
v maximálně 14 typech prostorových mřížek, které byly dány do vztahu s třídami
symetrie. Mocný experimentální nástroj, paprsky X, k potvrzení teoretických
úvah o vnitřním uspořádání látek dal krystalografům W.C. Röentgen.
Nová věda – krystalografie – se stala užitečným pomocníkem chemie.