Objev elektronu a radioaktivity

  • Objev elektronu
  • Elektrický výboj v plynech pozoroval již M. Faraday (1838) a o vysvětlení tohoto jevu se pokusili v polovině 19. století mnozí chemici. O povaze světélkujících paprsků byly vedeny spory. Teprve roku 1895 prokázal J. Perrkin, že tyto paprsky mají negativní elektrický náboj a J. J. Thomson změřil roku 1897 jejich rychlost i poměrnou hmotnost vzhledem k hmotnosti atomu vodíku a vysvětlil jejich původ.
  • Název elektron použil poprvé roku 1891 J. Stoney pro vyjádření nejmenšího elektrického množství přenášeného iontem o jednotkovém náboji a teprve po objevech J. J. Thomsona (1897) byl tento název přenesen na elementární částice obsažené v atomu.
  • Objev radioaktivity
  • Koncem 19. století byly uskutečněny dva významné objevy německým fyzikem W. C. Roentgenem, který objevil nový druh záření, které se dnes označuje jako rentgenové. Jeho objev byl dále zdokonalován dalšími poznatky jiných fyziků, jako například francouzský fyzik H. Becquerel, který objevil roku 1896 u uranu nový druh záření, který se choval podobně jako rentgenové paprsky, či jeho spolupracovník, francouzský fyzik P. Curie a jeho pozdější žena, polská fyzička Marie Sklodowska-Curie, kteří prokázali stejné vlastnosti i u jiných prvků, než je uran a podařilo se jim izolovat z jáchymovského smolince dva nové chemické prvky – polonium a radium (1898) – jejichž schopnost vysílat záření byla mnohem větší než u uranu a pro nový druh záření navrhli označení radioaktivita. Ale ani oni nedokázali vysvětlit podstatu tohoto záření.
  • Klíčem k řešení byl výzkum vlastností radioaktivního záření – jednotlivé druhy paprsků se lišily pronikavostí, chováním v magnetickém poli i hmotností a k odlišení proto bylo použito označení paprsků alfa, beta, gama.
  • Další poznání podstaty radioaktivního záření spadá do 20. století a je spojeno např. se jmény E. Rutheforda, F. Soddyho, K. Fajanse, A. S. Russela aj.
  • Objev radioaktivity v 19. století a její podstaty na začátku 20. století si vynutily změnu v nazírání na atom. Bylo třeba opustit představu o neměnném a nezničitelném atomu, na němž byla postavena fyzika i chemie 19. století.