Mateřídouška obecná byla v minulosti nazývána douška, mateří chodec, mateřinka, vonný tým, žadovník,…
Ve středověku byla mateřídouška odznakem statečnosti, proto ji dámy připínali na hruď statečným rytířům.
Doktor Mathioli, který žil v 16. století, o mateřídoušce napsal: „Mateřídouška v octě močená, potom vařená, s růžovým olejem smíchaná a na čelo přiložená odnímá ukrutnou a vzteklou bolest hlavy.“
Pokud si dívka nebyla jistá láskou svého milého, natrhala dvě kytičky z jednoho keříku mateřídoušky. Jednu pro sebe a jednu pro svého chlapce. Pokud kytička určená pro chlapce voněla mnohem víc než její kytička, nemusela si dělat starosti o jeho lásku.