ALKALOIDY

Alkaloidy jsou přírodní dusíkaté látky rozdílných vlastností a struktur. Ve většině případů jde o látky pevné, krystalické (mimo nikotin, spartein a koniin), ve vodě málo rozpustné, bez barvy (mino berberinu a chelidoninu) a zápachu. Vyznačující se zpravidla silnými farmakologickými a toxickými účinky.

Název alkaloid byl odvozen od alkalického charakteru většiny látek. V rostlinách jsou většinou vázány jako soli organických kyselin. První alkaloid izoloval v roce 1806 Friedrich Wilhelm Adam Sertürner, a to alkaloid z opia, morfin.

Alkaloidy jsou výsledkem metabolismu přibližně 10 až 20 % všech rostlin. Vyskytují se převážně u vyšších, dvouděložných rostlin (mák, vlaštovičník, rulík, blín, durman, dřišťál, krabilice, ocún, oměj, bolehlav,…). Najdeme je hlavně v kořenech, kůře, listech a semenech rostlin. Obsah se velmi liší. Ovlivňuje ho zejména klima, prostředí, stupeň vývinu rostliny, složení půdy a šlechtění.
Existuje několik názorů na to, jaký význam alkaloidy pro rostliny mají. Jeden z názorů je, že jde o přirozenou ochranu rostliny před parazity a býložravci (hořká chuť a toxicita), to ale vyvrací skutečnost, že některé alkaloidy vyloženě přitahují hmyzí škůdce. Další názor označuje alkaloidy za odpadní látky rostliny.
V jedné rostlině je zpravidla obsaženo více alkaloidů. Jako hlavní se značí ten, kterého je tam největší množství. Dnes je známo kolem 6 000 alkaloidů.
Pro člověka jsou alkaloidy v malých dávkách významnými léčivy, ale v lidovém léčitelství je jejich užívání nepřípustné, z důvodu možné intoxikace.

Některé skupiny alkaloidů: